Zánět střev u psa: akutní příznaky a léčba

Přehled

Střevní sliznice vstřebává tekutiny a živiny. Povrchové buňky poškozené virem mohou tekutiny vstřebávat méně účinně. U některých infekcí způsobuje zvýšené vylučování tekutin do střeva hojný vodnatý průjem.

Syndrom akutního hemoragického průjmu, AHDS, je rychle se rozvíjející onemocnění střev s krvácením ze sliznice do střeva. Dříve se nazýval hemoragická gastroenteritida. Při AHDS se zánětlivé změny nacházejí hlavně ve střevě. Zvracení nebo průjem trvající déle než tři až čtyři týdny se považuje za chronické a vyšetřuje se samostatně.

Příčiny

Viry, parazité a bakterie

Psí parvovirus 2 může způsobit akutní, vysoce nakažlivý zánět střev. Ničí rychle se dělící buňky, které obnovují povrch tenkého střeva. Giardie mohou způsobit průjem zejména u štěňat a psů s oslabenou imunitou. Mezi parazity, kteří mohou způsobit zánět trávicího traktu, patří tenkohlavci a měchovci.

Salmonela může způsobit zánět střev, někdy s krvavým průjmem. Průjem způsobený Campylobacterem bývá často závažnější u mladých psů. Z 12 izolátů salmonely od domácích zvířat zaslaných v roce 2025 do jedné severoevropské veterinární laboratoře k potvrzení a typizaci pocházelo sedm od psů.

Campylobacter se může dostat do těla kontaminovanou potravou, vodou nebo trusem zvířat. Salmonela se může vyskytovat i v trusu psa bez příznaků.

Podráždění střev a AHDS

Akutní střevní příznaky mohou začít po sežrání nevhodného materiálu. Podráždění může sliznici zanítit. Přesná příčina AHDS není známa. Byla spojována s toxinem NetF, který tvoří Clostridium perfringens.

Klostridie, které mohou sliznici poškodit, se mohou vyskytovat i ve střevě zdravých zvířat.

Rizikové faktory

Štěňata ve věku šesti týdnů až šesti měsíců jsou vůči parvoviru zvláště zranitelná, když mateřská ochrana zeslábla dříve, než se vytvořila ochrana po očkování. Stres z přeplněného ustájení může parvovirózu zhoršit. Současní střevní parazité mohou příznaky zesílit.

Syrové krmivo nese větší riziko expozice mikrobům než tepelně upravené. Salmonelu může přenášet i kontaminovaná pitná voda. Mezi psy s AHDS jsou nadměrně zastoupena malá a trpasličí plemena. Medián věku postižených psů byl pět let.

Na parvovirus je třeba myslet zvláště u nedostatečně očkovaného mladého psa, který nedávno přišel z útulku nebo chovatelského zařízení.

Typické příznaky

Při AHDS může zvracení začít dříve, než se v trusu objeví krev.

• Hojný vodnatý průjem.
• Jasně červená krev v trusu.
• Zvracení spolu s průjmem.
• Snížená nebo chybějící chuť k jídlu.
• Zvýšená únava.
• Bolest břicha, která se projevuje například kňučením nebo neklidným pohybem.
• Horečka při bakteriálním zánětu střev.

Průjem z tenkého střeva často zvyšuje objem trusu. Podrážděné tlusté střevo může způsobovat časté tlačení s malým množstvím trusu pokaždé. Černý dehtovitý trus může obsahovat krev ze žaludku nebo tenkého střeva, která při průchodu střevem ztmavla.

Infekce Campylobacterem může způsobit hlenovitý nebo vodnatý průjem, někdy s krví. Přerušovaný průjem může přetrvávat déle než dva týdny. Při AHDS může trus barvou a konzistencí připomínat malinový džem.

Komplikace a následky

Zvracení urychluje dehydrataci, když ztráty tekutin způsobuje i průjem. Těžká dehydratace může zatížit ledviny. Velké ztráty tekutin mohou způsobit oběhový šok dříve, než je dehydratace zřetelně vidět. Střevní ztráty mohou snížit draslík, sodík nebo chlorid v krvi.

Při AHDS mohou poškozenou sliznicí unikat do střeva tekutina a krevní bílkoviny. Při těžké salmonelóze mohou bakterie projít stěnou do krevního oběhu a způsobit celkovou infekci. Štěně s parvovirózou může mít nízkou hladinu glukózy v krvi, protože mladá štěňata mají malé zásoby glukózy.

Parvovirus může poškodit bariéru, která normálně brání přesunu střevních bakterií jinam do těla. Bolest břicha během parvovirózy může vzbudit podezření na intususcepci, kdy se jeden úsek střeva vsune do druhého.

Vyšetření u veterináře

Celkový stav a krevní testy

Anamnéza zahrnuje stravu, dřívější příznaky a možný kontakt s jinými psy. Veterinář prohmatá břicho, aby posoudil velikost, tvar a polohu orgánů. Pokud je celkové zdraví špatné, krevní testy prověřují možné celkové onemocnění.

Při AHDS často přesahuje hematokrit, podíl červených krvinek na objemu krve, 60 %. Celková bílkovina v plazmě přitom může být normální nebo mírně snížená. Nízký počet neutrofilů může vzbudit podezření na parvovirus nebo sepsi. Po úpravě dehydratace může veterinář znovu posoudit, zda přetrvávají nálezy naznačující celkový zánět.

Vzorky trusu a další vyšetření

Parvovirus může v trusu zachytit test antigenu nebo PCR. Časný test může být negativní, pokud vylučování trusem teprve začíná. Vzorky mohou hledat i střevní parazity. Při podezření na bakteriální zánět střev s celkovými příznaky může pomoci určit příčinu kultivace trusu. Campylobacter lze izolovat i od psů bez příznaků, proto se nálezy hodnotí vzhledem k příznakům.

Při podezření na neprůchodnost je potřeba rentgen. Ultrazvuk může při AHDS ukázat kličky střeva vyplněné tekutinou. Podobné trávicí příznaky může způsobit Addisonova choroba, která je další možnou diagnózou při krvavém průjmu.

Při podezření na salmonelu v krevním oběhu lze krev odeslat na bakteriologickou kultivaci. Živá oslabená vakcína proti parvoviru může do čtyř až deseti dnů po očkování způsobit falešně pozitivní test trusu. Při průjmu, krvácení a výrazně prodloužené době srážení veterinář prověřuje možnou poruchu srážení.

Parvovirus během onemocnění často výrazně snižuje počet bílých krvinek.

Léčba

Tekutiny a výživa

Hlavní léčbou AHDS je rychlá nitrožilní léčba tekutinami. Plánuje se podle krevního oběhu, dehydratace a pokračujících ztrát. Součástí podpůrné péče může být lék proti zvracení. Sledování psů s parvovirózou v nemocnici zahrnuje draslík a glukózu v krvi.

Jakmile zvracení ustoupí, lze nabízet malé porce snadno stravitelné potravy. Pes s parvovirózou, který nejí, může v nemocnici dostávat výživu sondou zavedenou nosem. Pokud je u psa s průjmem nákaza potvrzena, může být předepsán lék účinný proti giardiím.

Antibiotika a výhled

Antibiotika se nedoporučují při mírném akutním průjmu u zdravého psa, ani když je vidět krev. Obecně nejsou potřeba, pokud se středně závažné celkové příznaky zlepší po dostatečných tekutinách. Pokud těžké celkové příznaky poté přetrvávají, může veterinář antibiotika zahájit. Pokud bakteriální infekce antibiotika vyžaduje, může výběr řídit test citlivosti.

Dánské sledování v nemocnici zahrnovalo 237 psů s podezřením na AHDS. Medián indexu závažnosti příznaků při přijetí byl 13. Skóre ve všech léčebných skupinách po prvním dni v nemocnici kleslo. Propuštění se dožilo devadesát šest procent.

Při parvoviróze mohou být antibiotika potřeba, pokud poškozené střevo umožní bakteriím projít stěnou. Parvovirózu přežije více než 90 % psů, kteří dostávají intenzivní nemocniční léčbu.

Pokud glukóza klesne příliš nízko, může veterinář přidat glukózu do tekutin. Při krvavém průjmu může abnormální počet neutrofilů naznačující těžký zánět ovlivnit rozhodnutí o antibiotikách, i když tekutiny celkový stav zlepší.

Prevence

Základem prevence parvovirózy je pravidelné očkování. Obvykle se šíří trusem nakaženého psa. Nakažený pes obecně vylučuje virus jeden až dva týdny. Virus může dlouho přežívat například na pomůckách znečištěných trusem.

Důkladná tepelná úprava, zejména drůbeže, může snížit riziko salmonely. Mytí misek na krmivo a vodu odstraňuje bakterie zůstávající na površích. Sběr trusu psa se salmonelou chrání ostatní zvířata před expozicí. Některé kynologické kluby povolují účast po průjmu způsobeném parvovirem až poté, co je pes alespoň dva týdny bez příznaků.

Infekční parvovirus může v interiéru při pokojové teplotě přežívat alespoň dva měsíce. Před dezinfekcí povrchů přípravkem účinným proti parvoviru odstraňte viditelnou nečistotu.

Důležité pro majitele psů

Mírný průjem lze zpočátku sledovat doma, pokud se pes chová normálně. Mějte trvale k dispozici čerstvou vodu. Choďte se psem ven častěji, aby se mohl vyprázdnit, když potřebuje. Pokud se mírný průjem do dvou až tří dnů nezlepší, kontaktujte veterináře.

Na konzultaci můžete přinést čerstvý vzorek trusu. U štěněte, velmi malého psa nebo staršího psa vyhledejte posouzení dříve, protože se u nich snadno rozvine dehydratace. Nepodávejte lidské léky proti průjmu bez rady veterináře.

Při podezření na parvovirus informujte kliniku před příjezdem, aby mohl být pes oddělen od ostatních pacientů. Pokud průjem ustoupí, ale brzy se vrátí, kontaktujte veterináře, aby prověřil příčinu.

Zmiňte nedávné očkování proti parvoviru, protože může ovlivnit hodnocení testu trusu.

Časté otázky

Může se zánět střev šířit na jiné psy?

Nakažlivost závisí na příčině: parvovirus se mezi psy šíří trusem. AHDS se mezi psy za nakažlivý nepovažuje. Dokud příčina není známa, držte nemocného psa mimo psí parky.

Potřebuje krvavý průjem vždy antibiotikum?

Rutinní antibiotika se při mírném krvavém průjmu u zdravého psa nedoporučují. Pokud těžké celkové příznaky po tekutinách přetrvávají, může je veterinář předepsat. Hojný krvavý průjem s rychle se rozvíjející únavou nebo slabostí vyžaduje naléhavé posouzení veterinářem.

Mohu psovi s průjmem dát vodu nebo jídlo?

Při mírných příznacích by měla být k dispozici čerstvá voda. Jakmile zvracení ustoupí, lze nabízet malé porce snadno stravitelné potravy. Pes, který neudrží vodu, potřebuje posouzení veterinářem.

Může se psí střevní infekce přenést na lidi?

Salmonela může přejít ze psů na lidi i bez viditelných příznaků u psa. Po manipulaci se psem nosícím salmonelu nebo po úklidu trusu či zvratků si pečlivě umyjte ruce. Lidi může nakazit i Campylobacter ze střeva psa.

Kdy může jít o chronické onemocnění střev?

Zvracení nebo průjem trvající déle než tři až čtyři týdny se řadí mezi chronické. Chronické onemocnění střev může způsobovat i přerušované příznaky. Při návratu potíží může veterinář prověřit například přecitlivělost na potravu, chronický zánět nebo střevní parazity.