Škrkavky u psa: příznaky, přenos a léčba

Přehled

U psů se celosvětově vyskytují dva druhy škrkavek: Toxocara canis a Toxascaris leonina. Toxascaris leonina může nakazit psy i kočky. Toxocara cati je kočičí škrkavka. Dospělé Toxocara canis jsou obvykle bledé a dlouhé asi 10–15 cm.

Dospělé Toxascaris leonina jsou obvykle dlouhé 5–10 cm. Jednotlivci však mohou dosáhnout 12 cm. Dospělé samice kladou v tenkém střevě vajíčka, která odcházejí trusem. Pes může vylučovat vajíčka bez viditelných příznaků.

Toxascaris leonina je u psů méně častá než Toxocara canis. Psí a kočičí druhy Toxocara patří mezi původce toxokarózy u lidí. Nákaza Toxascaris leonina se nepovažuje za přenosnou na lidi.

Příčiny

Toxocara canis může štěňata nakazit přes placentu přibližně od 42. dne březosti. Štěňata mohou larvy získat i mateřským mlékem. Larvy zůstávající v tkáních matky se mohou koncem březosti znovu aktivovat. Psi se mohou nakazit spolknutím infekčních vajíček z půdy, předmětů nebo jinde z prostředí.

Zdrojem může být i hlodavec nesoucí larvy ve svých tkáních. Čerstvě vyloučená vajíčka Toxocara ještě neobsahují infekční larvu. V teplém, vlhkém prostředí se larva uvnitř vajíčka může vyvinout a stát se infekční asi za dva týdny. Obvyklá doba dozrávání vajíček Toxocara canis v prostředí je asi dva až čtyři týdny. Dozrávání vajíček Toxocara může trvat jeden až čtyři týdny. Za vhodných podmínek mohou zralá vajíčka v prostředí přežívat roky.

U štěňat mladších tří měsíců mohou larvy vylíhnuté ze spolknutých vajíček Toxocara projít střevní stěnou a játry do plic. Z plic putují ve vykašlaném materiálu do hrdla a jsou znovu spolknuty do tenkého střeva. U starších psů larvy častěji přecházejí do klidového stavu v tkáních. Toxascaris leonina se vyvíjí ve střevní stěně a průsvitu střeva bez podobného putování plícemi. Na štěňata nepřechází přes placentu ani mlékem.

Vajíčka Toxascaris leonina se mohou stát infekčními už týden po vyloučení. Infekční vajíčka mohou zůstat v půdě i poté, co se trus rozložil a už není vidět. Larvy získané před narozením lze ve střevě štěněte najít už v týdenním věku.

Rizikové faktory

Toxocara canis nejčastěji způsobuje onemocnění s příznaky u mladých štěňat. Odolnost vůči parazitovi obvykle s věkem roste. Venku se riziko zvyšuje s přístupem do oblastí znečištěných trusem nebo s příležitostí žrát hlodavce. V chovatelských zařízeních může trus vystavit nákaze psy sdílející prostředí.

Studie ze severní Evropy publikovaná v roce 2024 vyšetřila vzorky trusu 664 psů starších šesti měsíců. Vajíčka Toxocara canis byla přítomna v 0,9 % vzorků. Častěji byla zjištěna u psů mladších jednoho roku než u starších psů. V dřívější severoevropské studii 541 psů publikované v roce 2006 byla vajíčka škrkavek nalezena u 17 psů, tedy u 3,1 %.

Vzorky pro starší studii byly sbírány od podzimu 2001 do podzimu 2002. V této studii byly nálezy škrkavek a měchovců pravděpodobnější u psů, kteří v předchozím roce cestovali mimo severní Evropu. Při srovnávání výsledků jsou důležité věkové hranice studií, protože nejmladší štěňata byla z novějšího vzorku vyloučena.

Typické příznaky

Nákaza škrkavkami u dospělých psů často nezpůsobuje žádné příznaky. Prvním příznakem u štěněte může být pomalejší přírůstek hmotnosti než obvykle.

• Kulaté, nafouknutě vypadající břicho.
• Řídký, hlenovitý trus.
• Zvracení.
• Dlouzí, bledí červi viditelní ve zvratcích.
• Matnější srst.
• Úbytek hmotnosti.
• Kašel u štěněte, když larvy putují plícemi.

Dospělí červi mohou být vidět i v trusu. Příznaky u štěněte mohou začít dříve, než lze vajíčka červů v trusu zjistit.

Nakažené štěně může být i přes kulaté břicho jinak hubené. Toxascaris leonina způsobuje u psů zjevné onemocnění jen vzácně, i když jsou ve střevě dospělí červi.

Komplikace a následky

Silná nákaza škrkavkami může zhoršit stav výživy štěněte a zpomalit růst. Velké množství červů může vzácně střevo ucpat. Putující larvy mohou zanítit plicní tkáň. Při těžké nákaze se může střevo štěněte zanítit a tvořit nadměrné množství hlenu.

Lidé se mohou toxokarózou nakazit spolknutím infekčních vajíček Toxocara. U lidí mohou larvy putovat například do jater, plic nebo oka. V lidském střevě se nevyvinou v rozmnožující se dospělé červy. Larva, která se dostane do oka, může vzácně poškodit zrak.

Riziko pro dítě zahrnuje spolknutí zralých vajíček z půdy na hřišti. Většina nákaz Toxocara u lidí nezpůsobuje zjevné příznaky. Larvy putující do plic novorozeného štěněte mohou během prvních dnů života způsobit těžké onemocnění.

Vyšetření u veterináře

Vyšetření trusu a určení vajíček

Nákazu škrkavkami lze diagnostikovat nálezem vajíček parazitů v trusu. Flotace vynese vajíčka na hladinu tekutiny k mikroskopickému určení. Citlivost vyšetření zlepšuje centrifugace. Vajíčka Toxocara canis mají důlkovaný povrch a měří asi 80–90 × 75 µm. Vajíčka Toxascaris leonina jsou oválná s hladkou skořápkou.

U dospělých psů může být užitečné sbírat vzorky několik po sobě jdoucích dní, protože vajíčka se nemusí vylučovat denně. Červa nalezeného ve zvratcích nebo trusu lze určit. Pokud pes žere trus jiných zvířat, mohou se vajíčka dostat do vzorku, aniž by ve střevě žili dospělí červi.

Vajíčka Toxascaris leonina měří asi 75–85 µm na délku a 60–75 µm na šířku. Velikost vajíček Toxocara canis se může uvádět i jako přibližně 85–90 × 75 µm.

Kdy lze nákazu zjistit?

Časný vzorek trusu může být negativní, pokud červi ještě netvoří vajíčka. Štěně nakažené před narozením může začít vylučovat vajíčka Toxocara canis nejdříve přibližně od 16 dnů věku. Při nákaze přes placentu lze vajíčka v trusu najít ve věku dvou až tří týdnů. Při nákaze Toxocara canis spolknutými vajíčky nebo kořistí se mohou vajíčka v trusu objevit po čtyřech až pěti týdnech. Vylučování vajíček po nákaze spolknutými vajíčky může začít po čtyřech až osmi týdnech.

U mladého psa může vylučování začít čtyři až šest týdnů po spolknutí vajíček. U psa ve věku asi jednoho roku je odpovídající interval šest až osm týdnů. Vajíčka Toxascaris leonina lze najít asi sedm až deset týdnů po nákaze.

Vyšetření antigenu v trusu hledá látky tvořené červy a nevyžaduje vajíčka ve vzorku. Může být užitečné, pokud jsou přítomni jen nedospělí červi nebo červi jednoho pohlaví. PCR z trusu dokáže zachytit DNA červů, i když mikroskopicky nejsou vidět žádná vajíčka.

Vyšetření antigenu může doplnit mikroskopii, protože metody zachycují nákazu odlišně. Samotný nález antigenu neurčí druh škrkavky.

Léčba

Volba odčervovacího přípravku a posouzení odpovědi

Potvrzená nákaza škrkavkami se léčí odčervovacím přípravkem účinným proti škrkavkám. Různé léky mohou působit na vývojová stadia odlišně. Pokud přípravek zabíjí jen dospělce, může být nutné léčbu zopakovat, až se mladší stadia dále vyvinou. U léku účinného jen proti dospělcům lze kontrolu trusu provést 7–14 dní po skončení léčby.

Většina psů se po vhodné léčbě uzdraví. Pokud vzorek po léčbě stále obsahuje vajíčka, prověřuje se i možnost žraní kontaminovaného trusu. Vyšetření antigenu pak může pomoci odlišit červy žijící ve střevě od procházejících vajíček.

Odčervování vrhů a dospělých psů

Štěně potřebuje plán odčervování odpovídající věku, protože k nákaze může dojít již před narozením. Léčba březí feny řízená veterinářem může omezit přenos na štěňata. Odčervení kojící feny se plánuje spolu s péčí o vrh, protože i ona může vylučovat vajíčka. Potřeba odčervení dospělých psů se posuzuje podle expozice a vyšetření trusu.

Pokud jsou podezřelí i jiní střevní červi, zohledňuje se účinnost přípravku proti každému zjištěnému druhu.

Prevence

Sběr trusu brzy po vyprázdnění omezuje hromadění vajíček v prostředí. Psí trus ze zahrady odstraňujte pravidelně i bez potvrzené nákazy. Běžné dezinfekční prostředky vajíčka škrkavek v prostředí spolehlivě nezničí. Zabránění přístupu k hlodavcům snižuje riziko nákazy.

Dětská pískoviště zakrývejte, když se nepoužívají. Po pobytu venku a před jídlem si umyjte ruce mýdlem. Myjte i zeleninu konzumovanou syrovou.

Sluneční světlo a vysychání mohou v kontaminovaných oblastech snížit přežívání vajíček. Zahradnické rukavice omezují kontakt rukou s potenciálně kontaminovanou půdou. Tepelná úprava masa podávaného psům snižuje riziko nákazy larvami v tkáních.

Důležité pro majitele psů

Odeberte vzorek trusu co nejčerstvější. K běžnému parazitologickému vyšetření obvykle stačí množství odpovídající polévkové lžíci. Pokud to veterinář nebo laboratoř doporučí, uchovávejte ho v uzavřené nádobce při teplotě lednice. Pokud najdete viditelného červa, dejte ho k určení do samostatné nádobky.

Po sběru trusu a manipulaci se vzorkem si umyjte ruce. Děti držte mimo místa, kde se vyprazdňují domácí nebo volně žijící zvířata.

Pokud vzorek posíláte do laboratoře, vložte pevně uzavřenou nádobku do dalšího sáčku. Zaznamenejte, zda pes před odběrem nesežral trus jiného zvířete.

Časté otázky

Může pes bez příznaků šířit škrkavky?

Ano: škrkavky produkující vajíčka mohou žít ve střevě dospělého psa bez příznaků. Vajíčka vyloučená do prostředí mohou později dozrát a stát se infekčními. Rychlé odstraňování trusu snižuje expozici psů i lidí.

Může se štěně nakazit před narozením?

Toxocara canis může přejít přes placentu ještě před narozením. Klidové larvy v tkáních matky se mohou koncem březosti znovu aktivovat. Po narození může štěně larvy téhož parazita získat i mlékem při kojení.

Může se člověk nakazit škrkavkami hlazením psa?

K nákaze dochází, když člověk spolkne infekční vajíčka, například ze špinavých rukou nebo potravin znečištěných půdou. Samotný kontakt se psem neznamená, že se vajíčka dostala do úst. Po pobytu venku a manipulaci se zvířaty si umyjte ruce mýdlem.

Vylučuje negativní vzorek trusu nákazu?

Ne: nedospělí červi ještě netvoří vajíčka, i když má pes příznaky. Veterinář může použít vyšetření antigenu, které zachytí látky tvořené červy ještě před začátkem vylučování vajíček. Pokud výsledek neodpovídá příznakům štěněte, lze odběr zopakovat.

Může se pes škrkavkami nakazit znovu?

Ano: vajíčka mohou zůstat v prostředí infekční po celé roky. Pes se může znovu nakazit spolknutím vajíček z prostředí nebo sežráním nakaženého hlodavce. Rychlé a důkladné odstraňování trusu omezuje přibývání nových vajíček v okolí psa.