Zánět středního ucha u psa: příznaky a léčba

Přehled

Zánět za ušním bubínkem

Střední ucho zahrnuje kostěnou bubínkovou dutinu, sluchové kůstky a ústí sluchové trubice. Ušní bubínek odděluje zvukovod od dutiny středního ucha. Tekutina hromadící se za ním může zvýšit místní tlak a způsobit bolest ucha. Sluchová trubice spojuje střední ucho s hrdlem. Normálně se otevírá při polykání a pomáhá vyrovnávat tlak ve středním uchu. Zánět může postihnout jedno nebo obě uši. U běžného zánětu zevního ucha je zánět ve zvukovodu vedoucím od boltce k bubínku. Zánět středního a zevního ucha se může vyskytovat současně. Ze středního ucha se zánět může rozšířit do struktur vnitřního ucha odpovědných za sluch a rovnováhu.

Příčiny

Infekce šířící se ze zevního ucha

Bakterie ze zevního ucha se mohou dostat do středního ucha přes poškozený bubínek. Mikroby se tam mohou dostat i z hrdla sluchovou trubicí. Osina rostliny může bubínek poškodit a způsobit akutní zánět ucha. Prudké čištění ucha může bubínek poranit. Pokud bubínek během infekce praskne, může výtok ze středního ucha začít odtékat do zevního zvukovodu. Za infekcí ve stejném uchu může stát víc než jeden druh bakterií.

Sekreční zánět středního ucha: „lepivé ucho“

U primárního sekrečního zánětu středního ucha, neboli PSOM, se v bubínkové dutině hromadí hustý hlen. Přispívat může nedostatečné větrání středního ucha sluchovou trubicí. Hustý materiál může vyplnit celou dutinu středního ucha. V jedné studii mělo 12 z 18 psů tekutinu v obou středních uších. Ve studii výpotků ve středním uchu u krátkolebých psů nevyrostly bakterie ve 22 z 28 vzorků (79 %). Bakterie vyrostly v šesti vzorcích (21 %). Nejčastějším nálezem byl Staphylococcus pseudintermedius, zjištěný ve čtyřech ze šesti vzorků (67 %).

Rizikové faktory

Dlouhodobý nebo opakovaný zánět zevního ucha zvyšuje riziko onemocnění středního ucha. Jedna studie zahrnula 23 psů s dlouhodobým zánětem obou zevních uší. Zánět středního ucha byl zjištěn u 38 ze 46 vyšetřených uší (82,6 %).

Sekreční zánět středního ucha se vyskytuje u kavalír king charles španělů. Výpotky ve středním uchu byly pozorovány i u francouzských buldočků a boxerů. Ze 32 francouzských buldočků podstupujících magnetickou rezonanci mozku mělo 18 zánětlivé změny v některé části ucha. Nález vysvětloval příznaky u pěti z těchto psů. U zbylých 13 francouzských buldočků byla změna ucha náhodným nálezem. Stavba nosohltanu u krátkolebých psů může bránit odtoku tekutiny sluchovou trubicí. V jedné studii 16 krátkolebých pacientů mělo devět současně atopickou dermatitidu a zánět zevního ucha (56 %).

Typické příznaky

Zánět středního ucha může způsobit příznaky podobné zánětu zevního ucha.

• Pes třepe hlavou víc než obvykle.
• Pes si bolestivé ucho tře nebo škrábe.
• Ze zvukovodu může vytékat výtok.
• Otevírání tlamy může bolet.
• Pes může být citlivý v okolí hlavy nebo krku.
• Pes může hůř reagovat na zvuky.

Střední ucho může obsahovat tekutinu i bez vnějších příznaků na uchu. Někteří psi se vyhýbají hlazení po hlavě, protože dotyk v oblasti ucha bolí. Bolestivé střední ucho může také způsobit nepohodlí při žvýkání. Ve studii výpotků ve středním uchu u 16 žijících psů bylo zhoršení sluchu pozorováno u tří. Pes, který kvůli bolesti drží hlavu nakloněnou, může připomínat psa s vestibulárním nakloněním hlavy.

Komplikace a následky

Sluch, oko a rovnováha

Tekutina v bubínkové dutině může zhoršit vedení zvuku do vnitřního ucha. Poškodit se může blízký lícní nerv, což může stáhnout pysk na jednu stranu. Méně časté mrkání může vysušit povrch oka a předurčit ho k vředu rohovky. Poškození nervů v okolí středního ucha může způsobit Hornerův syndrom, který může zahrnovat menší zornici. Na postižené straně může také poklesnout horní víčko. Porucha lícního nervu může zhoršit zvlhčování oka.

Infekce šířící se do vnitřního ucha může způsobit vrávorání. Zánět vnitřního ucha může vyvolat i mimovolní pohyby očí. Pes může padat nebo kroužit na stranu postiženého vnitřního ucha. Infekce šířící se z vnitřního ucha hlouběji může vyvolat zánět mozkových blan nebo vytvořit absces.

Vyšetření u veterináře

Otoskopie a zobrazení

Veterinář vyšetří zvukovod a pokud je to možné, celý ušní bubínek. Bubínek může být zakalený, zesílený, vyklenutý nebo protržený. Videootoskopie může poskytnout lepší pohled než běžné vyšetření. Zúžený zvukovod nebo zvukovod plný výtoku může bubínek zakrývat. Zánět středního ucha může být přítomen i za neporušeným bubínkem. Ve studii psů s dlouhodobým zánětem zevního ucha byl bubínek neporušený u 71,1 % uší se zánětem středního ucha.

CT pomáhá odhalit kostní změny stěny bubínkové dutiny. Pokud bubínek při otoskopii není vidět, může při vyšetření protržení pomoci kontrastní látka. Kontrastní látka pronikla do bubínkové dutiny u sedmi ze 16 vyšetřených uší (44 %), což prokázalo protržení. Pět z těchto sedmi protržení videootoskopie přehlédla, protože bubínek nebyl dostatečně vidět. Magnetická rezonance pomáhá posoudit tekutinu ve středním uchu a možné šíření zánětu do okolních měkkých tkání. Studie magnetické rezonance mozku zjistila změny odpovídající zánětu středního ucha u 54 z 380 psů (14,2 %). Některé nálezy byly náhodné, proto se změny na snímcích posuzují spolu s příznaky. Tekutina ve středním uchu se na snímcích může objevit i bez známek zánětu zvukovodu. Ve stejné studii 380 psů mělo 45 psů zánětlivý nález na uchu považovaný za náhodný (11,8 %).

Odběr vzorku ze středního ucha

Pokud je bubínek neporušený a je potřeba vzorek ze středního ucha, může veterinář vytvořit malý otvor, tzv. myringotomii. Odběr vzorku ze středního ucha je důležitý, protože mikroby ve zvukovodu se mohou lišit od mikrobů v bubínkové dutině. V jedné studii se druh bakterií nebo citlivost na antimikrobiální látky mezi zvukovodem a středním uchem lišily u 34 uší (89,5 %). Materiál ze zvukovodu může při odběru kontaminovat vzorek ze středního ucha, což ztěžuje výklad kultivace. V jednom pokusu na kadaverech se značkovací látka ze zvukovodu dostala do vzorku ze středního ucha u 19 z 28 uší (67,9 %). V jiném pokusu na kadaverech s novou technikou odběru k tomu došlo u dvou z 36 uší (5,55 %). Mikroskopie může posoudit zánětlivé buňky ve vzorku. Bakteriální kultivace a test citlivosti pomáhají vybrat antimikrobiální lék, pokud se zjistí bakterie způsobující onemocnění.

Léčba

Výplach, léky a odpověď na léčbu

Veterinář volí léčbu podle příznaků, stavu bubínku a nálezů ve středním uchu. Střední ucho se podle potřeby vyplachuje, aby se odstranil hlen a jiný materiál. Myringotomie a výplach středního ucha se obvykle provádějí v celkové anestezii. Dýchací rourka chrání během výplachu dýchací cesty, protože tekutina může odtékat sluchovou trubicí do hrdla. Bakteriální infekci lze léčit místními i celkovými antimikrobiálními léky. Infekce bakterií Pseudomonas se může léčit obtížně, protože bakterie může vytvářet ochranný biofilm. Bolest ucha lze tlumit léky proti bolesti předepsanými veterinářem. Některé ušní přípravky mohou poškodit sluch, pokud se dostanou do středního ucha.

Ve studii výplachu středního ucha a léčby u 44 psů zánět vymizel u 36. Průměrná doba do vymizení byla 117 dní. Doby se pohybovaly od 30 do 360 dní. Zánět se vrátil u sedmi z 36 psů, u kterých předtím vymizel. Čtyři psi s návratem potřebovali další výplach. Ze všech 44 psů nakonec čtyři potřebovali operaci. U tří psů nebyly k dispozici informace ze sledování.

U sekrečního zánětu středního ucha se z bubínkové dutiny podle potřeby odstraňuje houževnatá hlenová zátka. Studie popisující 61 epizod onemocnění u kavalír king charles španělů zahrnovala 43 psů. Léčbu bylo v této studii nutné opakovat jednou až pětkrát.

Operace při těžkém nebo opakovaném zánětu

Při přetrvávajícím zánětu, který nereaguje na jinou léčbu, lze bubínkovou dutinu chirurgicky otevřít. Pokud je zvukovod trvale uzavřený nebo zvápenatělý, může být nutné odstranit i jeho. Otevření bubínkové dutiny má odstranit nemocnou tkáň a umožnit odtok. Při odstranění zvukovodu zůstává boltec na místě.

Studie subtotálního odstranění zvukovodu a otevření bubínkové dutiny zahrnula 18 francouzských buldočků a 20 operovaných uší. Úplné uzdravení bylo zaznamenáno u devíti z 18 psů. Pooperační komplikace byly zaznamenány u pěti z 18 psů. Mírné naklonění hlavy přítomné před operací přetrvalo u pěti z 18 psů. Dřívější obrna lícního nervu přetrvala u čtyř z 18 psů. U jednoho psa se po čtyřech měsících rozvinula hluboká infekce, když se ve středním uchu znovu objevila keratinová hmota. Zhoršení sluchu může zůstat trvalé, i když zánět odezní.

Prevence

Léčba zánětu zevního ucha a potvrzení uzdravení pomáhají omezit přetrvávající zánět. Při opakovaném zánětu zevního ucha se hledají udržující faktory, například alergické onemocnění kůže. Pravidelné kontroly uší pomáhají odhalit výtok a zarudnutí dřív, než se problém stane dlouhodobým. Osušení uší po plavání snižuje vlhkost, která může psy předurčovat k zánětu zevního ucha. Jeden chovatelský program kavalír king charles španělů posuzuje sekreční zánět středního ucha při magnetické rezonanci hlavy. V rámci tohoto programu plemene se vyšetření provádí u psů starších dvou let. Pes používaný v chovu musí mít před krytím zprávu požadovanou programem.

Důležité pro majitele psů

Zaznamenejte, jak dlouho příznaky trvají, ze kterého ucha vytéká výtok a kdy bylo naposledy léčeno. Nepoužívejte z vlastní iniciativy kapky, které zbyly z dřívějšího zánětu ucha. Nestrkejte do zvukovodu vatovou tyčinku, protože může poškodit ušní bubínek. Po operaci může ochranný límec zabránit škrábání rány. Pokud pes normálně nemrká, může veterinář doporučit zvlhčující kapky na ochranu povrchu oka. Pokud se z operované oblasti objeví nový výtok, kontaktujte ordinaci, protože může ukazovat na zbylou infekci. Případné kožní stehy se obvykle odstraňují 10–14 dní po operaci. Kontrolní návštěva ověří, že zánět ucha odezněl.

Časté otázky

Může mít pes zánět středního ucha při neporušeném bubínku?

Zánět středního ucha může být za neporušeným, normálně vypadajícím bubínkem. Při dlouhodobém onemocnění ucha může veterinář střední ucho posoudit pomocí CT nebo magnetické rezonance. Pokud je potřeba vzorek, lze ho odebrat malým otvorem vytvořeným v bubínku.

Znamená tekutina ve středním uchu vždy bakteriální infekci?

Tekutina ve středním uchu může být náhodným nálezem při magnetické rezonanci hlavy krátkolebého psa. Její význam se posuzuje podle příznaků a dalších nálezů vyšetření. Kultivace tekutiny ze středního ucha pomáhá zjistit, zda z daného vzorku rostou bakterie.

Mohou samotné ušní kapky zánět středního ucha vyléčit?

Veterinář plánuje léčbu podle nálezů ve středním uchu a pravděpodobné příčiny zánětu. Hustý materiál za bubínkem může vyžadovat odstranění výplachem středního ucha v celkové anestezii. Bakteriální infekce může vedle místní léčby vyžadovat i celkové léky.

Může se sluch po léčbě vrátit?

Sluch se může zhoršit, když tekutina ve středním uchu tlumí přenos zvuku. Může se zlepšit, jak zánětu a tekutiny ubývá. Po těžkém nebo dlouhodobém zánětu však může zhoršení sluchu zůstat, i když ucho už zanícené není.

Co dělat, když pes nakloní hlavu?

Naklonění hlavy může souviset s bolestí nebo poruchou rovnovážného ústrojí. Pokud se poloha hlavy náhle změní nebo pes začne chodit nejistě, kontaktujte veterináře ještě týž den. Pokud pes už nedokáže zůstat stát, potřebuje pohotovostní posouzení.