Nemoci psů · Kůže a srst

Vypadávání srsti u psa: běžné línání a alopecie

Línání je součástí běžné obnovy srsti psa, při které staré chlupy nahrazují nové. Alopecie znamená částečnou nebo úplnou ztrátu srsti v oblasti, kde srst normálně roste. Lysá místa mohou být důsledkem například zánětu, parazitů nebo narušeného růstu chlupů. Volba léčby vyžaduje najít příčinu.

Zkontrolováno 6. listopadu 2026 · redakce Zvířinky

Vypadávání srsti u psa: běžné línání a alopecie

Kdy ihned k veterináři

Silná bolest nebo náhlé zhoršení celkového stavu spolu se ztrátou srsti vyžadují naléhavou péči.

  • Pokud je místo na kůži velmi bolestivé nebo dotyk vyvolává silnou bolest, nechte psa rychle vyšetřit.
  • Pokud pes zkolabuje nebo normálně nereaguje, vyhledejte pohotovostní péči.
  • Obtížné dýchání vyžaduje okamžitou péči.
  • Pokud máte podezření, že pes spolkl jedovatou látku nebo lék, který pro něj není určen, okamžitě kontaktujte veterináře.

Hluboká kožní infekce může vedle bolesti způsobit výtok a odlupování kůže.

Pomoc najdete v přehledu veterinářů.

Přehled

Množství línání se liší podle typu srsti. Mnoho plemen s hustou podsadou má každý rok dvě období silného línání. Někteří krátkosrstí psi línají v malém množství po celý rok. Například karelský medvědí pes může přirozeně línat velmi silně.

Běžné línání obvykle nezpůsobuje zřetelná lysá místa. Alopecie se může omezit na jedno místo nebo postihnout několik oblastí. Někdy je ztráta srsti podobná na obou stranách těla. Ztráta srsti je příznak, takže stejný vzhled může souviset s různými základními onemocněními.

Poškození může postihnout folikul, který chlup tvoří, nebo samotný stvol chlupu. Alopecie nemusí vždy zahrnovat svědění nebo viditelný zánět. Řídký vzhled srsti mohou způsobit i zlámané chlupy.

Příčiny

Svědění vede psa k tomu, že si chlupy vyškrábe nebo vylíže. Alergie patří k častým příčinám svědění. Svědění poškozující srst mohou vyvolat i vnější parazité. Bakteriální a houbové infekce mohou přímo poškodit chlupy nebo folikuly.

Těžký zánět kůže může poškodit struktury, které chlupy tvoří. Popálenina může způsobit místní ztrátu srsti. Neustálé tření špatně padnoucího obojku může srst místně vydřít. Změna srsti nad bolestivým kloubem může odrážet nadměrné olizování. Na tlakových místech, například na loktech a hlezenních kloubech, může srst prořídnout nebo se mohou vytvořit mozoly.

Snížená funkce štítné žlázy může zpomalit růst chlupů bez počátečního svědění. Narušit funkci folikulů mohou i nedostatky ve výživě, zejména nedostatečný příjem bílkovin. S přechodnou ztrátou srsti může souviset březost a kojení. Přechodná ztráta srsti může začít i po těžkém onemocnění nebo horečce.

Při vrozené bezsrstosti se chlupové folikuly nemusí vyvinout normálně. Vrozená porucha není vždy dědičná. Některé dědičné poruchy růstu srsti se projeví až během růstu psa, který se narodil s normální srstí. Příkladem dědičné poruchy folikulů je alopecie zesvětlené barvy srsti.

Porucha folikulů může někdy postihnout jen černé chlupy černobílého psa. Některé vrozené poruchy vývoje srsti zahrnují i chybějící nebo abnormální zuby.

Rizikové faktory

Riziko dědičných poruch folikulů závisí na konkrétním onemocnění a genetickém pozadí psa. U alopecie zesvětlené barvy srsti postihuje řídnutí modré nebo plavé oblasti srsti. Příznaky se mohou projevit před prvním rokem věku. Tato forma se vyskytuje zejména u dobrmanů.

Snížená funkce štítné žlázy jako příčina ztráty srsti se nejčastěji diagnostikuje mezi čtvrtým a desátým rokem věku. Průměrný věk postižených psů je šest až sedm let. Psi s hustou srstí mohou být náchylnější k pomalému dorůstání po krátkém ostříhání. Tyto predispozice se týkají různých příčin, jejichž význam se posuzuje podle příznaků.

Typické příznaky

Vzhled ztráty srsti a doprovodné příznaky závisejí na základní příčině. Někteří psi mají i výtok ze zanícené kůže.

  • Řídká srst: kůže je mezi chlupy vidět zřetelněji.
  • Lysá místa: srst může chybět na jedné nebo několika oddělených oblastech.
  • Svědění: pes si může místo, kde ubývá srsti, škrábat nebo olizovat.
  • Šupinatění: na kůži a v srsti může být vidět víc odloupaných kožních buněk než obvykle.
  • Změna barvy: při dlouhodobém zánětu může kůže ztmavnout.
  • Zápach a mastnota: zánět kůže může způsobit neobvyklý zápach nebo mastnou kůži.

Při snížené funkci štítné žlázy může být srst suchá, křehká a matná. U stejného onemocnění se může objevit nárůst hmotnosti. K jeho příznakům může patřit i únava a snížená aktivita. Další celkovou známkou, které stojí za to si všimnout, je špatná snášenlivost chladu.

Na začátku zánětu se mohou objevit malé vyvýšené pupínky, tzv. papuly. Při zánětu kůže se mohou objevit i pustuly a malé puchýřky. Jak zánět postupuje, mohou se hromadit strupy.

Komplikace a následky

Zánět kůže může vést k druhotnému přemnožení bakterií. Může se rozvinout i kvasinková infekce. Taková infekce může zvýšit svědění, i když původní příčina ztráty srsti nesvědila. Přetrvávající zánět kůže může kůži zesílit.

Dědičné poruchy vývoje folikulů mohou souviset s ucpanými folikuly, tzv. komedony. Holá kůže potřebuje ochranu před sluncem. Genetickou bezsrstost nelze vždy vyléčit. Péče se pak soustředí na ochranu kůže. Alopecie zesvětlené barvy srsti sama o sobě celkové zdraví nezhoršuje.

Zarudnutí z chronického zánětu kůže může ustoupit, zatímco zesílení kůže a šupinatění přetrvává. Poruchy vývoje folikulů mohou zahrnovat i zánět samotných folikulů.

Chronický zánět může kůži také vysušit.

Vyšetření u veterináře

Vyšetření začíná zjištěním, kdy ztráta srsti začala, jak dlouho trvá a jak se vyvíjela. Svědění před ztrátou srsti obrací pozornost zejména k příčině škrábání. Veterinář posoudí kromě kůže i celkové zdraví. Zaznamená se umístění a rozložení lysých míst.

Vyšetření chlupů odliší chlupy vypadlé celé od zlámaných. Jemným hřebenem se v srsti hledají blechy a další vnější parazité. Kožní seškraby pomáhají vyšetřit parazity žijící na kůži nebo ve folikulech. Cytologie kůže může hledat bakterie a kvasinky.

Součástí dalšího vyšetření může být podle podezření na infekci kultivace na houby nebo bakterie. K určení zánětlivé nebo nádorové příčiny je někdy nutná kožní biopsie. Mikroskopické vyšetření ukazuje stavbu a počet folikulů. Při podezření na hormonální onemocnění lze vyšetřit vzorky krve a moči.

Testy štítné žlázy z krve vyšetřují její sníženou funkci. Jiné onemocnění může změnit výsledky štítné žlázy, aniž by šlo o skutečnou sníženou funkci. Vzhled srsti se proto posuzuje spolu s dalšími příznaky a výsledky vyšetření.

U svědícího psa se vyšetřují i uši, i když si majitel ušních příznaků nevšiml. Povrchové a hluboké kožní seškraby hledají roztoče žijící v různých vrstvách kůže. Vzorky chlupů mohou pomoci najít roztoče Demodex v místech citlivých na manipulaci. Zlepšení svědění po kortikosteroidech neurčí onemocnění, které ztrátu srsti původně způsobilo.

Léčba

Léčba závisí na příčině

Veterinář léčí zjištěné základní onemocnění, aby zvládl příčinu ztráty srsti. Druhotné kožní infekce se léčí, zatímco se primární příčina vyšetřuje. Silné svědění mohou během vyšetřování zmírnit léky. Léčba kůže může zahrnovat koupele předepsané veterinářem.

Současní parazité u psa s alergickým onemocněním kůže se léčí spolu se zmírňováním svědění. Potvrzená infekce kvasinkami Malassezia může vyžadovat místní nebo celkové antimykotikum. Pokud léky proti svědění nestačí, může opakovaná cytologie kůže odhalit přetrvávající infekci. První odpověď na léčbu alergického onemocnění kůže se často posuzuje po 14 dnech.

Potvrzená snížená funkce štítné žlázy se léčí syntetickým hormonem štítné žlázy. Náhradní léčba obvykle pokračuje celoživotně. Její účinnost se sleduje dalšími vyšetřeními a vzorky krve. Zotavení kůže a srsti může trvat několik měsíců poté, co se jiné příznaky už zlepšily.

Péče o dědičnou bezsrstost se soustředí na ochranu kůže a prevenci infekce. U alopecie zesvětlené barvy srsti se léčí i suchost a nadměrné šupinatění. Při zástavě růstu srsti po ostříhání se nový růst může opozdit až o dva roky. Tato dlouhá doba dorůstání platí pro tuto konkrétní poruchu po ostříhání.

Péče o srst bez dalšího poškození

Rozsáhlé nebo těsné plsti mohou vyžadovat odbornou péči. Pokud plsti podráždily kůži, musí potřebu ošetření kůže posoudit veterinář. Vystřihování plstí nůžkami může poranit kůži pod nimi. Plsti se řeší před koupelí, protože namočení může jejich odstranění ztížit.

Úpravu srsti u psa, se kterým se těžko manipuluje, lze někdy provést v sedaci ve veterinární ordinaci. Potřeba léčebných koupelí se liší podle kožního onemocnění a individuálních potřeb.

Prevence

Pravidelné kartáčování odstraňuje volné chlupy a odumřelé kožní buňky. Kontrola srsti pomáhá včas odhalit parazity a bolavá místa na kůži. Kartáče a hřebeny musí odpovídat typu srsti. Zacházení má být šetrné, bez silného tahání za plsti.

Kartáčování také pomáhá rozvádět přirozené kožní oleje po chlupech.

Denní kartáčování snižuje množství chlupů spolknutých při čištění srsti.

Používejte šampon určený pro psí kůži. Šampon pro lidi, včetně dětského, může být pro psí kůži příliš agresivní. Po mytí šampon ze srsti důkladně vypláchněte. Předcházet poškození pomáhá i ochrana geneticky holé kůže před slunečním zářením a mechanickým poraněním.

Důležité pro majitele psů

Zaznamenejte, kdy ztráta srsti začala a jak se místo měnilo. Všimněte si, zda svědí. Do anamnézy patří i další zdravotní potíže. Zmiňte, pokud srst po ostříhání nedorůstá.

Karelský medvědí pes se v období línání kartáčuje denně. Dlouhá, hedvábná nebo kudrnatá srst může vyžadovat denní kartáčování, aby se nevytvořily plsti. Krátkosrstí psi mohou potřebovat kartáčování méně často. Plsti kontrolujte zejména v podpaží, tříslech a za ušima.

Větvičky a lopuchy zachycené v srsti po procházce mohou kůži dráždit. Potřeba koupání závisí mimo jiné na typu srsti, způsobu života a zdraví kůže. Samotná změna šamponu nevyřeší ztrátu srsti způsobenou jiným léčitelným onemocněním.

Olizování, okusování, tření a válení mohou ukazovat na svědění i bez zjevného škrábání. Sdělte veterináři, pokud současně svědí i další zvířata nebo lidé v domácnosti. Dřívější léčba a její účinky pomáhají naplánovat další vyšetření.

Časté otázky

Jak odlišit běžné línání od alopecie?

Při línání vypadávají staré chlupy, zatímco rostou nové. Zřetelná lysá místa nebo výrazné prořídnutí srsti ukazují na abnormální ztrátu srsti. Vyšetření zahrnuje i posouzení svědění a kožních změn. Mnoho plemen s hustou podsadou silně líná dvakrát ročně.

Může pes ztrácet srst bez svědění?

Ano: ne všechny příčiny ztráty srsti vyvolávají zánět nebo svědění. Se ztrátou srsti bez svědění může souviset snížená funkce štítné žlázy. Bez zánětu se může vyskytovat i dědičná bezsrstost. Veterinář posuzuje i rozložení ztráty srsti a celkové zdraví.

Proč srst psa po krátkém ostříhání nedorůstá?

U některých psů s hustou srstí se po ostříhání vyvine opožděné dorůstání. Tato porucha může růst opozdit až o dva roky. Pomalý růst může souviset i se sníženou funkcí štítné žlázy, proto se příčina vyšetřuje podle příznaků. K vyšetření hormonální příčiny mohou být nutné krevní testy.

Mohu psa umýt šamponem pro lidi?

Zvolte šampon určený pro psí kůži. Lidská a psí kůže se liší tloušťkou i kyselostí. I dětský šampon může být pro psí kůži příliš agresivní. Léčebné koupele při kožním onemocnění plánuje veterinář. Šampon potom ze srsti důkladně vypláchněte.

Doroste srst vždy?

Zotavení závisí na příčině ztráty srsti. Zotavení kůže a srsti během léčby snížené funkce štítné žlázy může trvat měsíce. Genetickou bezsrstost nelze vždy vyléčit. Péče se pak soustředí na ochranu kůže a prevenci druhotných infekcí.

Zdroje

Informace nenahrazují návštěvu veterináře. V naléhavém případě kontaktujte nejbližší veterinární pohotovost: Komora veterinárních lékařů ČR.

Další články o nemocech psů