Tenkohlavci a měchovci u psa

Přehled

Psím tenkohlavcem je Trichuris vulpis, který v dospělosti žije ve slepém a tlustém střevě. Tenký přední konec a silnější zadní konec mu dávají tvar biče.

Tenkohlavec může dorůst délky asi 8 cm. Měchovci jsou paraziti tenkého střeva; mezi druhy vyskytující se u psů patří A. caninum a Uncinaria stenocephala.

Evropští měchovci jsou malé hlístice dlouhé asi 0,5–1,5 cm.

I pes bez příznaků může tyto parazity nosit a kontaminovat prostředí vajíčky.

Příčiny

Nákaza tenkohlavcem pochází z vajíček v prostředí

Pes se tenkohlavcem nakazí, když z prostředí spolkne vajíčko, ve kterém se už vyvinula infekční larva. Vajíčko tenkohlavce v čerstvém trusu není hned infekční.

Než se vajíčko stane infekčním, může to podle teploty a vlhkosti trvat 9–21 dní i déle. Popsána byla i doba vývoje jeden až dva měsíce při teplotách nad 4 °C.

Díky ochranné skořápce mohou vajíčka tenkohlavce zůstat v půdě infekční celé roky. Tenkohlavci nepřecházejí z matky na štěňata přes placentu ani mlékem.

Dospělý tenkohlavec zanořuje tenký přední konec do střevní sliznice. Živí se tkání sliznice, tkáňovým mokem a krví.

Přenos měchovců závisí na druhu

Vajíčko měchovce se v prostředí obvykle vyvine v infekční larvu za dva až devět dní. Pes může larvu spolknout z kontaminovaného okolí nebo se nakazit, když larva pronikne kůží.

Nákazu měchovci může přenést i pozření malého zvířete nesoucího larvy. A. caninum může nakazit novorozená štěňata mateřským mlékem.

Severský druh U. stenocephala se mlékem nepřenáší. Larvy A. caninum mohou zůstat v tkáních psa v klidovém stavu a později se znovu aktivovat.

Březost může aktivovat larvy A. caninum v tkáních matky, které se hromadí v mléčné žláze a pak nakazí štěňata. Měchovec sající krev může měnit místa sání a zanechávat ve střevní sliznici malé krvácející vředy.

Poškození střevních klků zhoršuje vstřebávání živin a může zhoršit průjem. Dospělí měchovci mohou v tenkém střevě žít 4–24 měsíců.

Rizikové faktory

Vůči těžkým následkům nákazy A. caninum jsou zvlášť zranitelná malá sající štěňata. Ani dospělí psi nejsou proti nákaze chránění, i když dřívější kontakt může poskytnout částečnou imunitu.

Vysoký infekční tlak, například v chovném prostředí, zvyšuje riziko pro mladé psy. Dlouhý pobyt v kotci nebo útulku kontaminovaném vajíčky zvyšuje riziko nákazy tenkohlavcem.

U. stenocephala snáší chladnější podmínky než A. caninum a v Evropě je rozšířená. V Evropě se A. caninum spojuje spíš se střední a jižní částí, proto posouzení ovlivňuje historie cestování a dovozu.

Vajíčka tenkohlavce se u velmi mladých štěňat nacházejí vzácně a nákaza může být zjistitelná ve věku tří až šesti měsíců.

Typické příznaky

Dobře živený dospělý pes s dobrou imunitou může mít při nákaze měchovci jen mírné příznaky.

• V trusu se objevuje hlen a pruhy čerstvé krve, zejména při nákaze tenkohlavci.

• Pes se při kálení namáhá, i když vyprázdní jen malé množství.

• Při krvácení do střeva je trus tmavý a dehtovitý.

• Pes hubne nebo štěně neroste podle očekávání.

• Dásně blednou a pes se kvůli chudokrevnosti rychle unaví nebo zeslábne.

• Silný průjem může provázet dehydratace a snížená chuť k jídlu.

• Larvy měchovců pronikající kůží mohou způsobit zarudnutí a svědivé pupínky, zejména mezi prsty.

Nákaza tenkohlavci může také dlouho probíhat bez příznaků. Štěně postižené měchovci může mít při zpomaleném růstu špatnou srst.

Komplikace a následky

A. caninum saje velké množství krve a může u štěněte způsobit život ohrožující ztrátu krve. Přetrvávající nákaza měchovci může vést k chudokrevnosti z nedostatku železa.

U. stenocephala je méně patogenní než A. caninum. Živí se hlavně tkání z povrchu střeva.

Silná nákaza tenkohlavci může kromě dehydratace způsobit i závažnou poruchu elektrolytů. Snížená hladina sodíku v krvi může připomínat Addisonovu chorobu, jde však o stav spojený s parazity nazývaný pseudo-Addisonova choroba.

Vzácným následkem těžké nákazy tenkohlavci je intususcepce, při které se jeden úsek střeva vsune do sousedního. Většina psů s tenkohlavci se dobře uzdraví, když se zvládne parazit i infekční tlak v prostředí.

Pokud se však pes vrátí do prostředí kontaminovaného vajíčky, je možná opětovná nákaza. Silná migrace larev měchovců plícemi může u štěňat způsobit zápal plic.

Vyšetření u veterináře

Vyšetření trusu hledá vajíčka a další známky parazita

Základním vyšetřením je centrifugační flotace trusu, která oddělí vajíčka parazitů k mikroskopickému vyšetření. Vajíčka tenkohlavce mají tvar soudku se zátkou na každém konci.

Vajíčka nemusí být v každém vzorku, protože tenkohlavci je vylučují přerušovaně. Od nákazy tenkohlavcem do vylučování vajíček byl popsán interval 9–10 týdnů.

Uznává se i doba vývoje 74–90 dní, takže jediný časný negativní vzorek trusu může být zavádějící. Vylučování vajíček A. caninum obvykle začíná dva až tři týdny po nákaze.

Štěně nakažené mlékem může vylučovat vajíčka měchovců už ve věku 10–12 dní. Těžká chudokrevnost se však může rozvinout dřív, než se vajíčka poprvé zjistí.

Antigenní test trusu může nákazu odhalit ještě dřív, než parazit začne produkovat vajíčka. Antigen tenkohlavce lze zjistit už tři týdny po nákaze.

Vyšetření PCR určuje genetický materiál parazita a může doplnit hledání vajíček. Pozření trusu jiného zvířete může do vzorku zanést podobně vypadající vajíčka, aniž by parazit žil v samotném psovi.

U bledého nebo slabého psa se k posouzení chudokrevnosti dělá i krevní obraz. U těžkého onemocnění tenkohlavci se kontroluje i sodík a další elektrolyty v krvi.

Spojení antigenního testu s mikroskopickým hledáním vajíček rozšiřuje možnost nákazu zjistit, protože se metody vzájemně doplňují.

Léčba

Léky a podpůrná péče se řídí nálezy

Veterinář předepíše léčbu podle druhu parazita, věku a stavu psa a dřívějšího podávání léků. Měchovci se léčí účinným antiparazitikem, například fenbendazolem, pyrantelem nebo moxidektinem.

Mezi možnosti účinné proti tenkohlavcům patří fenbendazol a kombinace obsahující febantel. Lék podaný psovi neodstraní vajíčka tenkohlavce v prostředí, proto je nutné spolu s léčbou řešit i opakovanou expozici.

Klidové larvy A. caninum v tkáních mohou běžné odčervení střeva přežít. Nový nález vajíček proto automaticky neznamená, že jste léčbu podali nesprávně.

Těžká chudokrevnost může kromě léčby parazitů vyžadovat krevní transfuzi. Dehydratace a poruchy elektrolytů se podle potřeby upravují tekutinami a další podpůrnou péčí.

Součástí podpůrné péče vedle antiparazitik může být úprava nedostatku železa.

Přetrvávající nákaza a odolnost vůči lékům se vyšetřují

V USA byl zjištěn A. caninum odolný vůči několika skupinám léků i u jiných plemen než chrtů. Jedna americká studie shromáždila 685 vzorků trusu domácích psů pozitivních na měchovce.

Ze 314 jednotlivě analyzovaných vzorků obsahovalo 49,7 % dříve známou genetickou změnu spojenou s odolností vůči benzimidazolům. Druhá, novější změna spojená s odolností byla nalezena v 31,2 % vzorků ze stejné jednotlivě analyzované skupiny.

Šlo o americké vzorky už pozitivní na měchovce, ne o údaje o výskytu v populacích psů jiných zemí. Při podezření na odolnost vůči léčbě lze porovnat počty vajíček v trusu před léčbou a 10–14 dní po ní.

Léčba přetrvávající odolné nákazy může trvat měsíce až roky, pokud problém udržují tkáňové larvy a opětovná nákaza z prostředí.

Prevence

Trus se odstraňuje rychle, dřív než se z vajíček nebo larev v prostředí vyvinou infekční stadia. Kontaminovaný výběh může udržovat nákazu tenkohlavci celé roky, proto samotná léčba psa problém prostředí nevyřeší.

Silně kontaminovaný výběh může vyžadovat výměnu povrchových materiálů, aby šel důkladně vyčistit. Pokud je to možné, držte psa během čištění mimo kontaminovanou plochu.

Štěňata a jejich matka potřebují plán veterinární kontroly parazitů, protože nákaza měchovci získaná mlékem může být nebezpečná. Kontrola parazitů u dospělých zohledňuje místní riziko a vyšetření trusu, aby se omezilo zbytečné podávání léků.

Larvy měchovců mohou proniknout i lidskou kůží, proto je při manipulaci s trusem a na kontaminované půdě nutná dobrá hygiena. Dětská pískoviště zakrývejte, když se nepoužívají, aby do nich zvířata nekálela.

Larvám měchovců prospívá teplá, vlhká půda chráněná před přímým slunečním světlem. Za příznivých podmínek mohou larvy v půdě přežít několik měsíců, ale nevydrží v prostředí roky jako vajíčka tenkohlavce.

Důležité pro majitele psů

Zaznamenejte si, kdy průjem začal, barvu trusu a přítomnost hlenu a také chuť k jídlu, energii a vývoj hmotnosti psa. Vzorek trusu odeberte podle pokynů ordinace. Zmiňte požírání trusu, cestování, dovoz a případný pobyt v chovatelském zařízení s více psy.

Přineste předchozí výsledky vyšetření a údaje o všech podaných antiparazitikách. Vysvětlete, zda se průjem po léčbě zlepšil a kdy se vrátil. Pokud vzorky trusu zůstávají pozitivní, neměňte ani nekombinujte přípravky sami.

Pravidelně sledujte hmotnost štěňat a odstraňujte trus, i když matka vypadá zdravě. Pokud štěně zbledne nebo zeslábne, okamžitě vyhledejte veterinární péči. Domluvte se na kontrolních vzorcích po léčbě a na tom, jak udržovat venkovní prostor psa čistý.

Časté otázky

Může mít pes červy, i když v trusu žádní vidět nejsou?

Vajíčka se zjišťují laboratorním vyšetřením: posouzení nákazy nespoléhá jen na to, zda jsou vidět celí červi. Tenkohlavci mohou vajíčka vylučovat jen přerušovaně. Nákaza měchovci může způsobit vážné příznaky dřív, než se zjistí první vajíčka. Jediný negativní vzorek proto může vyžadovat další vyšetření.

Je měchovec přenášený mlékem totéž co tenkohlavec?

A. caninum může štěně nakazit mateřským mlékem. Tenkohlavcem se však pes nakazí z prostředí, když spolkne vajíčka, která se vyvinula do infekčního stadia. Tenkohlavec se nepřenáší přes placentu ani mlékem, proto má prevence těchto parazitů zčásti jiné priority.

Proč se nákaza po léčbě vrací?

Vajíčka tenkohlavce mohou v prostředí přežívat roky a psa znovu nakazit. U měchovců se mohou později znovu aktivovat i larvy zbylé v tkáních. Pokud nákaza přetrvává i přes vhodnou léčbu, lze sníženou účinnost léků vyšetřit kontrolními testy porovnávajícími počty vajíček v trusu.

Znamená slabá odpověď na léčbu vždy odolnost vůči lékům?

Slabá odpověď může vzniknout i z nové expozice v prostředí nebo z aktivace tkáňových larev. Podezření na měchovce odolné vůči lékům lze vyšetřit porovnáním počtu vajíček v trusu před léčbou a po ní. Veterinář tyto možnosti posoudí spolu s historií léčby.

Mohou se těmito červy nakazit lidé?

Larvy některých psích měchovců mohou proniknout lidskou kůží a způsobit svědivé, klikaté kožní léze. Význam psího tenkohlavce jako zdroje nákazy lidí nebyl dostatečně potvrzen. Odstraňování trusu chrání prostředí v obou případech.