Sialokéla u psa – příznaky a léčba

Přehled

Sialokéla se nazývá také mukokéla slinné žlázy nebo neformálně cysta slinné žlázy. Jde však o pseudocystu: její stěna se skládá ze zánětlivé a pojivové tkáně, nikoli ze skutečného žlázového epitelu.

Je nejčastějším onemocněním slinných žláz u psů. Nádor slinné žlázy je jiná diagnóza, i když jeho léčba může také vyžadovat odstranění žlázy.

Nejčastějším místem je oblast pod čelistí nebo horní část krku. Nahromadění pod jazykem se nazývá ranula.

Nahromadění ve stěně hltanu je méně časté. Forma postihující slinnou žlázu pod okem je velmi vzácná.

Závažnost příznaků závisí na umístění a velikosti nahromadění.

Příčiny

Únik sliny a okolní pouzdro

Unikající slina dráždí okolní tkáně a vyvolává zánět. Kolem ní se postupně vytvoří vazivové pouzdro, které omezuje šíření.

Původní příčina úniku často zůstává neznámá. Mezi možné spouštěče patří kousnutí, poranění krku nebo žvýkání cizího materiálu.

S poškozením žlázy nebo vývodu může souviset i slinný kámen, cizí těleso nebo nádor. Slinný kámen může zablokovat normální průtok vývodem.

Ze které žlázy slina pochází?

Čtyři hlavní skupiny slinných žláz psa leží kolem dolní čelisti, jazyka, ucha a oka. Nejčastějším zdrojem úniku je podjazyková žláza nebo její vývod.

Vývody podčelistní a podjazykové žlázy ústí do tlamy malými vyvýšeninami pod jazykem. Krční a podjazykové nahromadění se mohou u téhož psa vyskytovat současně.

Výstelka nahromadění sama tekutinu netvoří stejně jako epitel skutečné cysty.

Rizikové faktory

Sialokéla se může rozvinout u kteréhokoli plemene. Zvýšená náchylnost se předpokládá u pudlů, německých ovčáků, jezevčíků a silky teriérů.

Může se objevit v jakémkoli věku. Ve studii podčelistní a podjazykové formy publikované v roce 2006 byl průměrný věk pět let.

Tato studie nezjistila predispozici podle plemene ani pohlaví. Ve studii 14 psů s hltanovou formou bylo 50 % trpasličích nebo toy pudlů.

Mezi 16 psy s krční formou ve studii z roku 2016 byl poměr psů a fen 2,2 : 1. Plemeno ani věk proto neurčují, zda je otok na krku nahromaděním sliny; diagnóza vychází z nálezů.

Typické příznaky

Krční nahromadění se zpočátku může projevit jen jako měkká bulka bez dalších známek.

• Měkký otok pod čelistí nebo v přední části krku se pomalu zvětšuje.
• Vyklenutí pod jazykem ho může odtlačit na jednu stranu.
• Uchopení potravy, žvýkání nebo polykání se ztíží.
• Pes slintá, dáví se nebo kašle.
• Vyklenutí uvnitř tlamy může při jídle prasknout a krvácet.
• Kolem oka nebo pod ním se objeví otok.
• Oko vystupuje ven nebo je vidět třetí víčko.

Časný zánět může bolet, i když bulka zjištěná později je nebolestivá. Hltanové nahromadění může zvenku zůstat nepovšimnuto, dokud se tlama a hltan nevyšetří v sedaci.

Infikované nahromadění může tvořit i hnis.

Komplikace a následky

Dýchání, jídlo a infekce

Rostoucí nahromadění v hltanu může zúžit dýchací cesty až do život ohrožující míry. Otok pod jazykem může bránit jídlu a při žvýkání se poranit.

Infekce nahromadění může způsobit bolest a horečku. Ve studii hltanových případů z roku 2012 mělo šest ze 14 psů i krční nahromadění na stejné straně.

Samotné opakované vypouštění může zanést bakterie a ztížit pozdější operaci. Po dostatečném odstranění postižených žláz je výhled normálního života obecně výborný.

Odstranění podčelistní a podjazykové žlázy obvykle nezpůsobí suchost v tlamě, a to ani oboustranně.

Vyšetření u veterináře

Bulka, tlama a správná strana

Veterinář prohmatá umístění, rozsah a konzistenci otoku. Podobné bulky může způsobit absces, nádor nebo zvětšená mízní uzlina.

Absces nebo nádor bývá na pohmat často pevnější nebo bolestivější než běžné měkké nahromadění sliny. Dlouhotrvající sialokéla může být pevnější než čerstvé nahromadění tekutiny.

Tlama se vyšetřuje, i když si majitel všiml jen zevního otoku krku. Diagnostika hltanové formy vyžaduje vyšetření horních cest dýchacích.

Velké krční nahromadění se může přesunout do střední čáry a zakrýt, na které straně únik začal. Když se pes vyšetřuje vleže na zádech, může otok poklesnout k postižené straně a pomoci určit místo.

Vzorky a zobrazení

Veterinář může za čistých podmínek odebrat vzorek tenkou jehlou. Tekutina odpovídající slině je často táhlá, čirá, nažloutlá nebo zbarvená krví.

Vyšetření buněk pomáhá odlišit nahromadění sliny od abscesu nebo jiného ložiska. Speciální barvení na mucin může potvrdit, že vzorek obsahuje slinu.

Běžné nahromadění sliny má v tekutině často málo buněk. Vysoký počet bílých krvinek může naznačovat zánět žlázy nebo absces.

Ultrazvuk ukáže dutinu s tekutinou a její vztah k okolním tkáním. Někdy může odhalit i cizí těleso nebo slinný kámen.

Čerstvé nahromadění se může na ultrazvuku jevit jako dutina s tekutinou a světlou stěnou. Dlouhotrvající nahromadění může mít zrnitější, nerovnoměrný obsah.

CT s kontrastní látkou pomáhá najít původ úniku a naplánovat operaci. Stěna se může kontrastem zvýraznit, zatímco tekutý obsah ne.

Zvápenatělá struktura uvnitř nahromadění může být slinný kámen. Při kontrastním zobrazení slinného vývodu se kontrastní látka vpraví přímo do vývodu, aby se vyšetřila jeho stavba a celistvost.

Pokud odběr vzorků a zobrazení diagnózu nevyřeší, je někdy potřeba biopsie tkáně. Při podezření na nádor může rentgen hrudníku před rozhodnutím o léčbě hledat metastázy.

Běžné krevní testy sialokélu obvykle nepotvrdí. Celkové vyšetření a krevní testy přesto pomáhají naplánovat anestezii.

Léčba

Odstranění unikající žlázy a vývodu

Léčbu a případné léky předepisuje veterinář podle umístění nahromadění a stavu psa. Obvyklou léčbou určenou k trvalému vyřešení je odstranění unikající slinné žlázy a jejího vývodu.

Operace probíhá v celkové anestezii. U krčních a podjazykových nahromadění se obvykle odstraňují společně podčelistní a podjazyková žláza na stejné straně.

Tyto žlázy spolu úzce souvisejí a zčásti sdílejí pouzdro. Tkáň podjazykové žlázy pokračuje jako malé shluky podél vývodu, s čímž je třeba při úplném odstranění počítat.

Vazivová stěna nahromadění se může odstranit nebo po vypuštění ponechat na místě. Při oddělování tkání je nutné chránit důležité cévy a nervy v této oblasti.

Nahromadění pod jazykem lze otevřít do tlamy, aby tam slina odtékala. Tento zákrok, nazývaný marsupializace, lze kombinovat s odstraněním žlázy.

Hltanová forma vyžaduje kvůli riziku ucpání dýchacích cest rychlou léčbu. U formy kolem oka cílí léčba na slinnou žlázu pod okem.

Její hluboké umístění blízko oka činí operaci náročnější. Technicky náročné je i odstranění příušní žlázy u ucha.

U krční formy byla zkoumána radioterapie

Studie publikovaná v roce 2018 použila radioterapii u krčních sialokél u 11 psů. Šest psů, asi 54 %, mělo úplnou odpověď.

Pět, asi 45 %, mělo částečnou odpověď. U tří psů začalo nahromadění znovu postupovat, a to po dvou, třech nebo devíti měsících.

Tyto výsledky se týkají malé skupiny s krční formou; obvyklou léčbou zůstává chirurgické odstranění žlázy a vývodu.

Vypouštění a pooperační péče

Pokud operace není možná, může veterinář jako dočasné opatření použít vypouštění. Vypuštění může otok zmenšit na týdny nebo měsíce, většina nahromadění se však znovu naplní.

Samotná léčba bolesti nebo zánětu neodstraní příčinu úniku. V operačním místě může být ponechán drén, který během časného hojení odvádí tekutinu.

Drén se často odstraňuje 1–3 dny po zákroku. Odstranitelné kožní stehy se obvykle vyndávají po 10–14 dnech.

Okolí drénu může několik dní vylučovat tekutinu. Obvázaná operační rána potřebuje převazy.

U neobvázané rány lze okolí čistit teplým, vlhkým ručníkem podle pokynů ošetřujícího veterináře. Pomáhá to odstranit výtok z kůže a podporuje odtok tekutiny.

Po operaci se může vytvořit serom, tedy kapsa tkáňového moku. V případě potřeby ho lze vypustit, nebo nechat zmizet sám.

Mezi další možné komplikace patří infekce rány, krvácení a poškození sousedního nervu. Poranění lícního nervu může způsobit oslabení obličejových svalů, které může být přechodné nebo trvalé.

Infekce operačního místa jsou však po náležitě provedeném zákroku neobvyklé.

Prevence

Ne všem sialokélám lze předejít odstraněním zjištěného rizikového faktoru, protože původní příčina často zůstává nejasná. Vyhýbání se poraněním krku je rozumné, protože možnými spouštěči jsou kousnutí a poranění utahujícím se obojkem.

Omezení návratu závisí na dostatečném odstranění postižené žlázy a unikajícího vývodu. Nahromadění doma nepropichujte ani neotevírejte kvůli riziku zanesení bakterií.

Určení strany původu před operací zabrání odstranění žlázy na nesprávné straně.

Důležité pro majitele psů

Zapište si, na které straně otok začal, protože původ velkého nahromadění může být později obtížné určit.

Fotografie může při návštěvě pomoci ukázat změny. Zaznamenejte i to, zda pes normálně jí a polyká a zda se dýchání nestalo hlučným.

Před propuštěním si ověřte pokyny k péči o drén a ránu a datum kontroly. Nový otok krku, hnis z rány nebo neschopnost jíst nahlaste ihned. Dýchací potíže vyžadují pohotovostní posouzení.

Časté otázky

Je sialokéla totéž co nádor slinné žlázy?

Ne. Sialokéla je slina, která unikla do tkání, i když se její otok může nádoru podobat. Veterinář je odliší pohmatem, vzorkem tekutiny a v případě potřeby zobrazením, protože samotný vzhled bulky neurčí její povahu.

Lze nahromadění sliny jednoduše vypustit?

Vypuštění ho může dočasně zmenšit, původní příčinu úniku však obvykle neodstraní. Většina nahromadění se znovu naplní. Opakované propichování také zvyšuje riziko zanesení bakterií. Trvalou léčbou je obvykle odstranění unikající žlázy a vývodu.

Bude mít můj pes po odstranění slinné žlázy suchou tlamu?

Odstranění podčelistní a podjazykové žlázy obvykle suchost v tlamě nezpůsobí, a to ani při oboustranném odstranění. Po vhodné léčbě je výhled normálního života výborný, pokud byla unikající tkáň žlázy dostatečně odstraněna.

Kdy otok vyžaduje pohotovostní péči?

Nahromadění v hltanu může zúžit dýchací cesty a dýchací potíže vyžadují rychlou léčbu. Potíže s polykáním se mohou při hltanové sialokéle objevit i bez velké viditelné bulky na krku, proto veterináři řekněte o změnách v jídle a dýchání.

Jak dlouho trvá zotavení po operaci?

Pokud byl v místě ponechán drén, často se odstraňuje po 1–3 dnech. Odstranění kožních stehů se obvykle plánuje na 10–14 dní po operaci. Potřeba drénu a stav rány ovlivňují kontrolní návštěvy, proto sledování a péči o ránu určují vaše vlastní pokyny při propuštění.