Rýma u psa – příčiny rinitidy, vyšetření a léčba

Přehled

Nosní příznaky jsou výchozím bodem pro hledání příčiny

Rinitida může začít náhle nebo přetrvávat jako chronické onemocnění. Může zahrnovat i zánět vedlejších nosních dutin neboli sinusitidu. Zdravá nosní sliznice pomáhá filtrovat vdechovaný vzduch. Při narušené funkci sliznice jsou plíce vystaveny většímu množství prachu a mikrobů než obvykle.

Přetrvávající výtok neznamená vždy pokračující infekci. U idiopatické rinitidy se zjistí chronický zánět nosu, ale ani důkladné vyšetření nenajde vysvětlující příčinu. Lymfoplazmocytární rinitida popisuje typ zánětlivých buněk ve vzorku tkáně. Samotný název proto nevysvětluje, co zánět vyvolalo.

Studie chronické idiopatické rinitidy zahrnovala 75 psů. Medián trvání příznaků před doporučením na specializované pracoviště byl 104 dní v rozmezí 3–1 954 dní. Tyto údaje se týkají vybraných chronických případů, nikoli očekávané délky běžné rýmy.

Příčiny

Infekce, podráždění a materiál, který vnikne do nosu

Akutní rinitida může souviset s virovou infekcí dýchacích cest. Možnými základními onemocněními jsou psí parainfluenza a psinka. Výtok z nosu a kýchání může způsobit i psincový kašel. Primární bakteriální rinitida je u psů velmi vzácná. Jednou známou výjimkou je Bordetella.

Kouř, dráždivé plyny a prach mohou nosní sliznici zanítit. Cizí těleso uvízlé v nosní dutině může místně dráždit tkáň. Kýchání, reverzní kýchání a výtok z nosu mohou způsobit i nosní roztoči.

Zuby, houby a dlouhodobý zánět

Absces u kořene horního zubu se může šířit směrem k vedlejší nosní dutině. Nosní příznaky může způsobit i oronazální píštěl, spojení mezi dutinou ústní a nosem vzniklé onemocněním zubů. Aspergillus může u psů způsobit onemocnění nosu a vedlejších nosních dutin. Další možnou příčinou přetrvávajícího výtoku z nosu je nádor.

Alergická rinitida je u psů vzácná. Přesný mechanismus chronického idiopatického zánětu není znám. Možné souvislosti s alergií, refluxem obsahu trávicího traktu nebo nosní mikroflórou se stále zkoumají.

Rizikové faktory

Rizikové faktory závisejí na příčině. Prašný nebo zakouřený vzduch předurčuje k podráždění nosu. Dlouhodobé onemocnění zubů může předurčovat k oronazální píštěli. Infekce dýchacích cest se mohou šířit v prostředí s více psy.

Ve studii chronické idiopatické rinitidy u 75 psů byl medián věku 8 let v rozmezí 0,5–14 let. Zahrnuti byli malí i velcí psi: medián hmotnosti byl 16,0 kilogramu v rozmezí 2,0–72,7 kilogramu. Samotný věk ani velikost proto onemocnění nepotvrdí.

Typické příznaky

Rinitida způsobuje hlavně výtok z nosu a kýchání. Výtok může být čirý, hlenovitý nebo hnisavý. Mezi možná pozorování patří:

• Výtok z jedné nebo obou nosních dírek.
• Kýchání nebo opakované záchvaty příznaků.
• Tření nebo hrabání tlapou na obličeji.
• Funivé dýchání nebo chrápání.
• Rychlé vtahování vzduchu nosem, tzv. reverzní kýchání.
• Krev ve výtoku.
• Slzení očí a případný zánět spojivek.

Náhlý jednostranný výtok a hrabání tlapou na obličeji odpovídají podezření na cizí těleso. Přetrvávající výtok, zpočátku jednostranný a později oboustranný, může souviset například s nádorem nebo plísňovým onemocněním. Plísňové onemocnění nosu může být tak bolestivé, že se pes vyhýbá hlazení po hlavě.

Ve studii chronických případů kýchalo 69/75 psů, tedy 92 %. Výtok z nosu se vyskytl u 66/75, tedy u 88 %. Kašel se vyskytl u 45/75, tedy u 60 %. Kašel proto může být součástí obrazu, i když se hlavní problém jeví jako nosní.

Komplikace a následky

Funkce nosu a kvalita života se mohou zhoršit

Zanícená sliznice a nahromaděný sekret mohou zúžit nosní průchody. Výrazné zúžení může vést k dýchání tlamou a nedostatku kyslíku. Chronické onemocnění může narušit i spánek: v jedné studii idiopatické rinitidy byly poruchy spánku popsány u 7/13 psů. Majitelé přesto tyto psy nepopisovali jako celkově nemocné. Výtok, který se v běžném životě zdá nepatrný, proto může zhoršovat kvalitu života.

Ve studii chronických případů bylo poškození nosních skořep zjištěno u 54/75 psů, tedy u 72 %. Tyto vnitřní struktury nosu se mohou poškodit i při idiopatickém zánětu, takže poškození automaticky neznamená plísňové onemocnění. Jiná studie idiopatické rinitidy zjistila sinusitidu u 8/13 psů, tedy u 62 %.

CT hrudníku ukázalo změny odpovídající zápalu plic u 14/66 vyšetřených psů s chronickou rinitidou, tedy u 21 %. Příčinná souvislost mezi výtokem z nosu a zápalem plic však zůstala nepotvrzená. Kašel s horečkou, slabostí nebo nechutenstvím vyžaduje posouzení, zda nejde o zápal plic.

Vyšetření u veterináře

Dutina ústní, nosní dutina a vedlejší dutiny se vyšetřují společně

Veterinář projde průběh příznaků a vyšetří celkový stav. Při nosních příznacích se vyšetřuje i dutina ústní a zuby. Onemocnění kořenů zubů může samotné povrchní vyšetření dutiny ústní přehlédnout.

CT ukazuje změny v nosní dutině, vedlejších dutinách a kostních strukturách. Může prověřit i hlubší onemocnění zubů. Endoskopie nosu neboli rinoskopie pomáhá hledat nádor, cizí těleso, parazity a plísňové změny. Vedlejší dutiny mohou obsahovat změny mimo dosah běžné endoskopie.

Vzorek tkáně posoudí typ zánětu a hledá nálezy, jako jsou struktury hub. Idiopatická diagnóza vyžaduje vyloučení jiných vysvětlujících onemocnění. Samotný nález zánětlivých buněk proto celé vyšetření neuzavírá.

Ve studii chronických případů byly vzorky odebrány z obou stran u 62 psů. Stejná diagnóza na obou stranách byla získána v 54/62 případech. Ve zbývajících 8 případech se tkáňové nálezy mezi stranami lišily.

Laboratorní výsledky se hodnotí spolu s dalšími vyšetřeními

Běžné krevní testy mohou u různých onemocnění nosu ukázat jen drobné odchylky. Spolehlivě neodliší idiopatickou rinitidu od jiných onemocnění nosní dutiny. Pozitivní bakteriální kultivace může zachytit normální nosní mikroflóru. Kultivace může být užitečnější, pokud je pes celkově nemocný a je podezření na výrazný druhotný růst bakterií.

Negativní výsledek protilátek proti Aspergillu plísňové onemocnění nosu nevylučuje. Pozitivní výsledek protilátek naopak může odrážet kontakt s prostředím bez skutečné infekce. Kultivace hub může být pozitivní až u 30 % zdravých psů. Plísňové onemocnění se proto posuzuje kombinací zobrazovacího vyšetření, endoskopie a cílených vzorků.

V jedné studii pozitivní screening alergenově specifických IgE nepotvrdil idiopatickou rinitidu ani nepředpověděl odpověď na kortikosteroidy. Tento screening se liší od důkladného alergologického vyšetření.

Léčba

Léčba cílí na zjištěnou příčinu

U mírné rýmy, která začala nedávno, mohou stačit opatření zmírňující příznaky. Veterinář posoudí, zda je vhodné sledování doma, nebo je potřeba vyšetření na klinice. Při bakteriální infekci lze podle nálezů zvolit antimikrobiální lék. Antibiotika na viry neúčinkují. Nekomplikovaný psincový kašel obvykle odezní bez léčby za 7–14 dní. Tato doba se týká psincového kašle, nikoli každé příčiny výtoku z nosu.

Plísňové onemocnění vyžaduje léčbu zaměřenou na zjištěnou houbu. Nosní aspergilóza se léčí místní protiplísňovou léčbou. Předtím CT posoudí neporušenost čichové ploténky mezi nosní dutinou a lebkou. U nádoru nosu může být klíčovou možností radioterapie. Všechny léky a ošetření nosu plánuje veterinář.

Chronický idiopatický zánět může vyžadovat léčebné pokusy

Odpověď u idiopatické rinitidy se liší. Používané léčby zahrnují NSAID, kortikosteroidy a u vybraných případů i jiné léky ovlivňující imunitní odpověď. Odstraňování hlenu lze podpořit například zvlhčováním naplánovaným veterinářem. Výplach nosu a odstranění hlenu mohou při endoskopii usnadnit odhalení malých cizích těles a nádorů. Úleva od příznaků po těchto opatřeních však může být krátká.

Výsledek při posledním kontaktu byl k dispozici u 63 psů s chronickou idiopatickou rinitidou. Z nich bylo 14/63 v remisi a 38/63 mělo zlepšené příznaky. Příznaky byly beze změny u 9/63 a horší u 2/63. Remise znamenala žádné léky a příznaky tak mírné, že majitel nevyhledal další léčbu. Neznamenala tedy úplné vymizení všech příznaků.

Medián sledování byl 237 dní v rozmezí 14–1 701 dní. Léčby se lišily a používaly se i současně. Výsledky proto popisují konec celé péče, nikoli přínos s jistotou způsobený jedním lékem.

Prevence

Podráždění nosu lze omezit vyhýbáním se kouři, prachu a dráždivým plynům. Vyšetření onemocnění zubů je součástí řešení nosních příznaků, protože absces u kořene se může šířit směrem k nosu.

Vhodné očkování snižuje onemocnění spojená s některými infekcemi dýchacích cest. Při psincovém kašli je častá současná infekce více mikroby dýchacích cest. I pes očkovaný proti psincovému kašli může mít příznaky a šířit původce. Příčina idiopatické rinitidy není známa, což omezuje prevenci zaměřenou na příčinu. Neexistuje proto společné preventivní opatření pro všechny formy rinitidy.

Důležité pro majitele psů

Sledujte výtok, dýchání a každodenní pohodu

Zaznamenejte, zda teče z jedné nebo obou nosních dírek a jak tekutina vypadá. Uveďte kýchání, kašel, krev, tření obličeje a situace, které příznaky zhoršují. Sdělte dřívější léky, problémy se zuby a možný kontakt s cizím tělesem. Zdánlivě jednostranný výtok nemusí znamenat onemocnění jen na jedné straně: ve studii idiopatické rinitidy ukázaly oboustranné vzorky tkáně zánět u každého vyšetřeného psa.

Posuzujte i spánek, chuť k jídlu a ochotu k pohybu. Při domluvené kontrole se projdou změny příznaků a potřeba dalších vyšetření. Uchovávejte výsledky vyšetření a názvy léků, aby byl obraz odpovědi jasný.

Při dýchacích obtížích převážejte psa klidně v chladném autě. Pohotovostnímu veterináři můžete předem zavolat, aby se mohl na váš příjezd připravit. Varovnými známkami jsou namodralé zbarvení, viditelná dechová námaha a kolaps.

Časté otázky

Může rýmu u psa způsobit samotný prach?

Prach, kouř a dráždivé plyny mohou způsobit akutní zánět nosní sliznice. Podobné příznaky však může způsobit cizí těleso, infekce nebo jiné onemocnění nosní dutiny. Přetrvávající nebo opakující se příznaky vyžadují posouzení příčiny veterinářem.

Znamená výtok z jedné nosní dírky cizí těleso?

Náhlý jednostranný výtok a hrabání tlapou na obličeji vzbuzují podezření na cizí těleso. Přetrvávající jednostranný výtok však může souviset i s plísňovým onemocněním nebo nádorem. Umístění pomáhá naplánovat vyšetření, ale příčina se určí podle dalších nálezů a v případě potřeby zobrazovacím vyšetřením nebo endoskopií nosu.

Potřebuje rýma antibiotikum?

Ne automaticky. Antibiotikum může být indikováno při potvrzené nebo suspektní bakteriální infekci. Proti viru neúčinkuje. U chronické idiopatické rinitidy mohou kultivované bakterie představovat normální nosní mikroflóru. Veterinář proto potřebu léků posuzuje podle vyšetření a celkového stavu.

Znamená pozitivní alergologický test alergickou rinitidu?

Ne přímo. Pozitivní screening alergenově specifických IgE v jedné studii nepomohl potvrdit idiopatickou rinitidu ani předpovědět účinnost kortikosteroidů. Tento screening se liší od úplného alergologického vyšetření. Pozitivní výsledky IgE se vyskytly i u psů s jinými onemocněními nosu. Alergická rinitida je u psů vzácná.

Může chronická rinitida zcela odeznít?

Někteří psi získají výraznou úlevu, ale odpověď se liší. V jedné studii bylo při posledním kontaktu 14/63 psů v remisi a 38/63 mělo zlepšené příznaky. V remisi byly léky vysazeny a příznaky byly tak mírné, že se další léčba nevyhledávala. Úplné vymizení příznaků proto pro tuto kategorii nebylo podmínkou.