Psinka u psa: příznaky, šíření a očkování

Přehled

Psinku způsobuje morbillivirus označovaný jako CDV. Onemocnění se netýká jen štěňat. Nákaza může být mírná nebo téměř nepostřehnutelná, může však také rychle ohrozit život.

V zemích s rozšířeným očkováním proti psince je dnes onemocnění neobvyklé. Velké ohnisko v jedné severoevropské populaci psů proběhlo v letech 1994–1995. Onemocnění se stále vyskytuje po celém světě.

Onemocnět mohou i jiná zvířata, například fretky, lišky a psíci mývalovití. Psinka lidi nenakazí. Není ani infekčním onemocněním domácích koček. Průběh onemocnění a vnímavost se mezi živočišnými druhy liší.

Psi jsou v mnoha částech světa hlavním rezervoárem viru. Očkování proto omezuje i řetězce nákazy v širší populaci zvířat.

Příčiny

Nákaza se nejčastěji šíří kapénkami a aerosolem z dýchacích sekretů nakaženého zvířete. Kašel, kýchání nebo štěkání mohou virus rozšířit do bezprostředního okolí. Nákazu může přenést i přímý kontakt a sekrety, jako jsou sliny nebo moč. Nepřímou cestou přenosu mohou být kontaminované pomůcky a povrchy.

Virus se nejprve množí v lymfatické tkáni dýchacích cest. Krví se šíří do dalších lymfatických tkání a do buněk vystýlajících různé orgány. Nakazit se může i centrální nervová soustava a zrakové nervy. Potlačení imunitního systému zvyšuje vnímavost k souběžným bakteriálním infekcím.

Inkubační doba je obvykle 1–2 týdny. V některých případech se první příznaky mohou objevit až po šesti týdnech. Pes může být nakažlivý už několik dní před viditelným onemocněním.

Při pokojové teplotě virus přežívá několik hodin. V chladu, asi při 0–4 °C, může přežít týdny. Ničí ho UV záření, teplo a běžné dezinfekční prostředky.

Rizikové faktory

Riziko onemocnění zvyšuje nízký věk a chybějící očkovací ochrana. K těžkému průběhu předurčuje oslabený imunitní systém. Částečně chráněný dospělý pes může prodělat mírnou nákazu nebo být bez příznaků.

Onemocnění se snadněji šíří v populacích psů s nízkou proočkovaností a velkým počtem zvířat. V jedné severoevropské zemi se případy často týkaly dovezených psů s neúplnou očkovací ochranou. Základním faktorem u nemocného psa může být i závažná porucha imunitního systému.

Ochrana získaná v mlezivu od očkované matky může štěněti pomáhat zhruba do 2–3 měsíců věku. Tytéž mateřské protilátky však mohou narušovat vlastní odpověď štěněte na očkování. Období, kdy tato ochrana slábne, je proto nutné zohlednit v očkovacím programu.

Typické příznaky

Onemocnění může v různých fázích kombinovat dýchací, střevní a neurologické příznaky. Doma si můžete všimnout:

• Horečky a výrazné únavy nebo skleslosti.
• Výtoku z nosu a očí.
• Kašle nebo potíží s dýcháním spojených se zápalem plic.
• Snížené chuti k jídlu a nechuti jíst.
• Zvracení nebo průjmu.
• Ztluštění a strupovatění nosu nebo polštářků tlap.
• Mimovolních záškubů svalů, zejména v obličeji.
• Vrávorání, chození v kruhu nebo jiných potíží s koordinací.

Počáteční přechodná horečka se může objevit už 3–6 dní po nákaze. Nemusíte si jí všimnout. Horečka může ustoupit a později se vrátit spolu s dalšími příznaky.

Záchvat může zahrnovat slinění a opakované žvýkací pohyby bez potravy v tlamě. Neurologické příznaky se mohou rozvinout i bez dříve zaznamenaných celkových příznaků.

Na kůži se mohou vzácně objevit drobné pustuly. Neurologickým příznakem může být nakloněná hlava. Viditelné mohou být i mimovolní opakované pohyby očí sem a tam.

Komplikace a následky

Druhotná bakteriální infekce může dýchací a střevní příznaky zhoršit. Součástí těžké celkové infekce může být zápal plic.

Počáteční fáze spolehlivě nepředpoví, zda se rozvinou neurologické příznaky. Ty mohou začít až týdny nebo měsíce po ostatním onemocnění. Za těmito příznaky může stát postupné poškozování myelinu, který chrání nervová vlákna.

Akutní celkové onemocnění může trvat i jen asi deset dní. Zlepšení neznamená, že riziko neurologických komplikací definitivně pominulo.

Uzdravenému psovi mohou zůstat svalové záškuby nebo záchvaty. Někteří psi se z dýchacích a střevních příznaků zcela zotaví. Neurologický výhled se posuzuje hůře.

U štěněte, které onemocní, mohou na rostoucích zubech vzniknout vady skloviny. Nadměrné rohovatění polštářků tlap a nosu může po akutní fázi přetrvávat.

Těžké postupující neurologické příznaky mohou dosáhnout bodu, kdy léčba už dostatečně nepomáhá. Pokud příznaky nelze zvládnout, může být nutné zvážit eutanazii.

U očkovaného dospělého psa se může vzácně rozvinout i forma chronického psinkového zánětu mozku. Může zahrnovat tlačení hlavou do předmětů a nutkavé přecházení. Psi s touto zvláštní chronickou formou nákazu nešíří. Na doporučení k izolaci akutně nemocného psa to nic nemění.

Vyšetření u veterináře

Psinka se zvlášť předpokládá u neočkovaného psa s horečkou a příznaky postihujícími několik orgánových soustav. Podezření zvyšují i chybějící záznamy o očkování.

Samotné klinické příznaky psinku od jiných infekcí vždy neodliší. Podobné příznaky mohou vyvolat například parvoviróza, psincový kašel a infekční hepatitida psů. Střevní a neurologické příznaky mohou kombinovat i některé otravy.

PCR test hledá ve vzorku genetický materiál viru. Výtěr lze odebrat ze sliznice, například oka nebo nosu. Podle klinické situace může být vhodná i krev nebo moč.

Nedávné očkování může ztížit výklad standardního výsledku PCR, pokud test zachytí i vakcinační virus. Rozlišit je může pomoci kvantitativní PCR. Data očkování jsou proto důležitou součástí anamnézy potřebné k testování.

K posouzení imunitní ochrany se používá vyšetření protilátek. Vysoká hladina protilátek spolu s negativním výsledkem PCR naznačuje, že pes je pravděpodobně chráněn.

Krevní testy posuzují celkový stav psa a možné další infekce. Počet lymfocytů v krvi může být snížený. Rentgen hrudníku může ukázat změny odpovídající zápalu plic.

U psa s neurologickými příznaky se v případě potřeby může vyšetřit i mozkomíšní mok. Jeho nálezy se porovnávají s výsledky krve, aby se diagnóza upřesnila.

Léčba

Léčbu předepisuje veterinář podle příznaků, celkového zdraví a komplikací. Spolehlivě léčebná cílená terapie psinky neexistuje. Léčba podporuje vlastní imunitní systém psa při překonávání infekce.

Tekutinová terapie upravuje dehydrataci a poruchy elektrolytů. Součástí zajištění zotavení je nutriční podpora. Snadno stravitelné, chutné krmivo může jedení usnadnit. Pokud běžné krmení nestačí, může být potřeba jiná nutriční podpora.

Ke zmírnění zvracení a dalších střevních příznaků lze použít léky proti nevolnosti. Bolest a horečka se léčí podle úsudku veterináře. Ke zvládnutí bakteriálních infekcí mohou být kvůli oslabené imunitě potřeba antimikrobiální léky.

Neurologické příznaky se lze pokusit zvládnout léky proti záchvatům. Těžké postupující příznaky však na léčbu vždy nereagují. U některých chronických neurologických forem může veterinář zvážit kortikosteroidy.

Antivirotika se jako běžná léčba psinky nedoporučují. Slibná zjištění z experimentálních léčeb neznamenají, že je pro každého psa k dispozici účinný lék.

Pečlivé ošetřování a podpůrná léčba pokračují tak dlouho, jak to příznaky vyžadují. Neurologické příznaky mohou vyžadovat sledování i po zlepšení dýchacích a střevních příznaků.

Prevence

Nejúčinnějším způsobem prevence psinky je očkování. Vakcína proti psince patří k základním vakcínám pro všechny psy. Dostatečná proočkovanost chrání i psy, jejichž vlastní imunita je neúplná.

Mezinárodní očkovací doporučení dovolují zahájit očkování štěněte zhruba v 6–8 týdnech věku. Očkování se opakuje každé 2–4 týdny až do nejméně 16 týdnů věku. Ve zvlášť rizikových situacích může schéma pokračovat až do 20 týdnů.

Doporučení pro první přeočkování zahrnují jak asi 26 týdnů, tak jeden rok věku. Dřívější přeočkování asi ve 26 týdnech zkracuje nechráněné období u štěňat, u nichž mateřské protilátky narušily dřívější odpověď na vakcínu. Veterinář program přizpůsobí přípravku a okolnostem psa.

Mnoho výrobců doporučuje u kombinovaných vakcín dospělých psů přeočkování každé tři roky. K očkování by se měl přivést jen zdravý pes. Další informace najdete na stránce očkování psů.

Dokud není očkovací schéma dokončeno, nevoďte štěně na psí setkání s vysokým rizikem nákazy. Nemocný pes se izoluje od ostatních psů. Místnosti a pomůcky se před vhodnou dezinfekcí důkladně vyčistí.

K posouzení odpovědi na vakcínu lze protilátky vyšetřit zhruba od 20 týdnů věku. Vzorek se odebírá nejméně čtyři týdny po posledním štěněčím očkování. Vyšetření protilátek proti psince se přednostně provádí v referenční laboratoři, nikoli rychlotestem v ordinaci.

Vakcíny obsahující živé viry se nedoporučují pro březí zvířata a zvířata s oslabenou imunitou. Očkování chovné feny se přednostně plánuje před krytím.

Důležité pro majitele psů

Pomůcky ke krmení a péči o nemocného psa mějte oddělené od pomůcek ostatních psů. Než budete pečovat o zdravé psy, umyjte si ruce a vyměňte kontaminovaný ochranný oděv. Při péči lze používat jednorázové rukavice a ochranný oděv.

Virus se často vylučuje asi 1–2 týdny, někteří psi ho však vylučují podstatně déle. Popisuje se i obvyklá doba vylučování asi jeden měsíc a rozmezí dva týdny až tři měsíce. U některých psů, zejména s neurologickými příznaky, může vylučování trvat 6–8 měsíců.

Vztah mezi průkazem PCR a skutečnou nakažlivostí není zcela jasný. Nevoďte psa do veřejných psích prostor, dokud to veterinář nepovolí.

Pro sledování zaznamenávejte chuť k jídlu, pití, zvracení, průjem a případné svalové záškuby nebo záchvaty. Pokud to jde bezpečně, natočte neobvyklé pohyby a pozorování sdílejte s ošetřujícím veterinářem. Nové neurologické příznaky se mohou objevit až po zlepšení celkového stavu psa.

Některé země vyžadují hlášení případů psinky veterinárním úřadům.

Časté otázky

Může psinku dostat dospělý nebo očkovaný pes?

I dospělý pes může mít neúplnou ochranu a nákaza může být mírná nebo bez příznaků. Vhodné očkování obecně poskytuje dobrou ochranu. Závažná porucha imunitního systému však může být spojena s onemocněním i v zemi, kde očkování učinilo nemoc vzácnou.

Může psinka nakazit lidi nebo kočky?

Psinka lidi ani domácí kočky nenakazí. Vnímavých je však několik dalších zvířat, například fretky, lišky a psíci mývalovití. Pomůcky kontaminované sekrety nemocného psa mohou nákazu přenést na další vnímavá zvířata, proto je nutný úklid a izolace.

Může se pes uzdravit bez trvalých následků?

Někteří psi se z celkových příznaků zcela zotaví, neurologický výhled je však nejistější. Jako trvalé následky nemoci mohou zůstat svalové záškuby nebo záchvaty. Uzdravení obvykle poskytuje dlouhodobou imunitu proti další nákaze. Nové neurologické příznaky se mohou rozvinout i týdny po zlepšení ostatního onemocnění.

Jak dlouho je pes s psinkou nakažlivý?

Neexistuje jediná doba izolace vhodná pro každého psa: popisuje se obvyklá doba vylučování 1–2 týdny, vylučování však může pokračovat měsíce. Někteří psi s neurologickými příznaky mohou virus vylučovat 6–8 měsíců. Kdy je setkávání s jinými psy bezpečné, posoudí veterinář.

Proč štěně potřebuje několik očkování?

Mateřské protilátky pomáhají štěně chránit, mohou však také zabránit tomu, aby vakcína vyvolala vlastní imunitní odpověď štěněte. Posoudit očkovací ochranu může pomoci vyšetření protilátek. Pokračování ve schématu do nejméně 16 týdnů věku zvyšuje šanci na ochranu poté, co mateřské protilátky zeslábnou.

Existuje antivirotikum, které psinku vyléčí?

Ustálený cílený léčebný lék neexistuje a antivirotika se jako běžná léčba nedoporučují. Péče podporuje vodní rovnováhu a výživu a zvládá další infekce. Na záchvaty lze použít léky předepsané veterinářem, těžké neurologické příznaky však na léčbu často reagují špatně.