Parvoviróza u psa: příznaky, nákaza a léčba

Přehled

Virus poškozuje střevní výstelku a může oslabit i obranyschopnost těla. Rychle se rozvíjející žaludeční potíže se tak mohou změnit v onemocnění celého těla. Nejčastěji onemocní mladí psi s neúplnou očkovací ochranou, onemocnět však mohou i neočkovaní dospělí psi.

Parvovirový průjem je celosvětově středně častý. Případy obvykle souvisejí s nedostatečnou očkovací ochranou jednotlivého psa. Příznaky mohou být mírné, možná je však i těžká infekce.

Parvoviróza je akutní, vysoce nakažlivé onemocnění trávicího traktu. Původce se nazývá psí parvovirus. Souvislost mezi různými kmeny viru a závažností klinického onemocnění nebyla prokázána.

Příčiny

K nákaze dojde, když se materiál obsahující virus dostane psovi do tlamy nebo nosu. Běžným zdrojem jsou výkaly nakaženého psa. K přenosu nákazy může stačit i nepřímý kontakt s kontaminovaným prostředím nebo předmětem. Psi si spolu nemusí hrát a nemocný pes už ani nemusí být přítomen. Virus mohou z jednoho prostředí do druhého přenést lidé nebo vybavení.

Ve střevě virus napadá buňky, které se rychle obnovují. Když jsou tyto buňky zničeny, vstřebávání živin a ochranná bariéra střeva fungují hůř. Bakterie tak mohou ze střeva pronikat do krve. Poškození kostní dřeně dále oslabuje obranyschopnost těla.

Psi začínají virus vylučovat výkaly už 4–5 dní po kontaktu s nákazou. Vylučování může začít ještě před viditelnými příznaky a pokračuje v průměru asi 10 dní po klinickém uzdravení.

Rizikové faktory

Nejvnímavější jsou štěňata ve věku 6 týdnů až 6 měsíců bez očkovací ochrany nebo s neúplnou vakcinací. Jak ochrana protilátkami od matky slábne, vstupují štěňata do zranitelného období.

S těžším průběhem se spojuje stres z odstavu, přeplněnost a špatná výživa. Onemocnění mohou zhoršit i střevní parazité a další souběžné střevní infekce.

Protilátky od matky mohou u štěňat mladších 8–10 týdnů narušovat očkování. Očkovací schéma a omezení kontaktu s nákazou se proto ve štěněčím věku doplňují.

Zvýšená vnímavost byla popsána u rotvajlerů, dobrmanů, anglických špringršpanělů a německých ovčáků. U psů starších 6 měsíců onemocní nekastrovaní psi častěji než nekastrované feny.

Typické příznaky

Zpočátku může být pes jen unavený a přestane jíst. Onemocnění nemusí vždy začínat dramatickým krvavým průjmem. Rychle může následovat zvracení a průjem a výkaly mohou obsahovat hlen a krev. Příčina nákazy se potvrzuje testy.

• Pes se stahuje ze hry a zdá se unavenější než obvykle.

• Chuť k jídlu klesá nebo pes odmítá jíst.

• Spolu s dalšími trávicími příznaky se objevuje zvracení.

• Pes dostane průjem, který může obsahovat krev nebo hlen.

• Pes může mít bolesti břicha, slabost nebo horečku.

Hlavním rysem těžkého onemocnění je dehydratace. Pokud je štěně zjevně nemocné, nečekejte s kontaktováním veterináře, až se objeví všechny příznaky z tohoto seznamu.

Příznaky obvykle začínají 5–7 dní po nákaze, možné rozmezí je však 2–14 dní. Zvracení a krvavý průjem se mohou rozvinout už 24–48 hodin po prvních celkových příznacích nemoci. Asi ve 25 % případů není v průjmu krev vidět.

Komplikace a následky

Poškození střeva může vést k šíření bakteriální infekce do krve. Sepse je závažné narušení funkcí těla způsobené infekcí. Mezi možné komplikace patří také intususcepce a krevní sraženiny ucpávající cévy. Proto veterinární tým sleduje víc než jen konzistenci výkalů psa.

U psů léčených intenzivně v nemocnici obvykle přežívá přes 90 %. Obecněji se u psů s podpůrnou péčí uvádí přežití 70–90 %. Výhled ovlivňuje věk, velikost a závažnost onemocnění při zahájení léčby. Bez léčby většina pacientů nepřežije.

Nákaza před narozením nebo před 8. týdnem věku může výjimečně poškodit i srdeční sval. Zánět srdečního svalu může způsobit náhlé selhání srdeční funkce nebo později postupné srdeční selhání. Tato forma onemocnění je dnes díky ochraně protilátkami od matek vzácná.

Štěňata, která přežijí první 3–4 dny nemoci, se často plně zotaví asi za 1 týden. Nákaza vede k dlouhodobé, potenciálně celoživotní imunitě. Neurologické příznaky častěji způsobuje nízká hladina cukru v krvi, sepse nebo poruchy rovnováhy elektrolytů a acidobazické rovnováhy než skutečné poškození mozku.

Vyšetření u veterináře

Veterinář se zeptá na věk psa, očkování, začátek příznaků a možný kontakt s nákazou. Mladého nebo neúplně očkovaného psa se zvracením a průjmem je třeba vyšetřit obzvlášť ochotně. Opatření k izolaci mohou být nutná ještě před potvrzením nákazy.

Rychlý test z výkalů odhaluje součásti viru, zatímco PCR test odhaluje jeho genetický materiál. Jako vzorek lze použít i výtěr z konečníku. Negativní výsledek nákazu vždy nevylučuje, pokud byl vzorek odebrán v době, kdy se vylučovalo málo viru. Veterinář vykládá výsledek spolu s příznaky a načasováním odběru.

Krevní testy mohou posoudit například chudokrevnost a hladinu cukru v krvi. Ukazují, jak onemocnění tělo zasahuje, a pomáhají veterináři plánovat podpůrnou péči. V případě potřeby se zobrazovacími metodami nebo jinými testy výkalů hledají další příčiny zvracení a průjmu.

Vakcína s modifikovaným živým virem může 4–10 dní po očkování způsobit falešně pozitivní test z výkalů. Při výkladu testu proto záleží na datu očkování a nástupu příznaků.

Počet bílých krvinek během onemocnění u většiny pacientů klesá. Týká se to zejména lymfocytů a neutrofilů, které se podílejí na obraně těla. Krevní testy mohou ukázat i nízkou hladinu bílkovin kvůli ztrátám střevem a poruchy elektrolytů.

Falešně negativní výsledek je možný i tehdy, když hojný průjem vzorek naředí. Vylučování viru se může rychle snížit 10–12 dní po nákaze, tedy asi 3–4 dny po začátku příznaků. Na tom, co znamená negativní výsledek, má proto vliv i načasování příznaků a odběru.

Léčba

Léčbu předepisuje veterinář a podle stavu psa volí, kde bude pes ošetřován. Základem léčby je nahrazení ztracených tekutin a elektrolytů. Těžce nemocný pes potřebuje nitrožilní tekutiny a pečlivé sledování. V případě potřeby se upravuje i nízká hladina cukru v krvi. Cílem je podporovat tělo, zatímco pes s infekcí bojuje.

Nevolnost, zvracení a bolest se léčí léky zvolenými veterinářem. Antibiotika se používají na bakteriální infekce spojené s poškozením střeva; samotný virus neodstraní. Součástí léčby je výživa a pacient, který nejí, může potřebovat dočasnou výživovou sondu. Tuto celkovou péči nenahrazujte přípravky proti průjmu ani humánními léky zvolenými na vlastní pěst.

Monoklonální protilátka zaměřená na virus mu brání ve vstupu do buněk. K posouzení její účinnosti a správného načasování použití v klinických případech je stále potřeba další výzkum.

Při ambulantní léčbě pod dohledem veterináře byla popsána úspěšnost asi 80 %. Ambulantní péče vyžaduje úspěšné podávání léků a denní veterinární vyšetření. Hospitalizace umožňuje pečlivé sledování a podpůrnou léčbu.

Krmení se obvykle neodkládá, dokud nezmizí všechny střevní příznaky. Časná výživa trávicím traktem se pojí s rychlejším klinickým zlepšením a lepší funkcí střevní bariéry. Způsob podávání závisí na zvracení a stavu pacienta.

Antibiotika se používají, protože bakterie mohou procházet poškozenou střevní stěnou a počet obranných bílých krvinek klesá. Léky zastavující průjem se nedoporučují, protože zadržování střevního obsahu může zvýšit riziko komplikací postihujících celé tělo. Závažná ztráta bílkovin může vyžadovat podání plazmy nebo albuminu pod veterinárním dohledem.

Hospitalizovanému pacientovi, který nejí, může být zavedena výživová sonda nosem do jícnu nebo žaludku. Zahájení časné sondové výživy do 12 hodin od přijetí do nemocnice se doporučuje, pokud to stav pacienta vyžaduje.

Tekutinová terapie nahrazuje stávající dehydrataci i průběžné ztráty a udržovací potřebu. Během léčby se sleduje hladina cukru v krvi a draslíku, aby se zachytily nebezpečné poklesy.

Prevence

Základem prevence je očkování. Přeočkování se provádí podle pokynů k použité vakcíně. Jedním z příkladů rizikových míst pro neočkované štěně jsou psí výběhy. O ochraně si můžete přečíst i na stránce očkování psů.

Při podezření na nákazu se nemocný pes oddělí od ostatních. Úklid začíná odstraněním výkalů a další viditelné nečistoty, po kterém následuje dezinfekce účinná proti parvoviru. Některé psí akce vyžadují, aby byl pes zotavující se z trávicího onemocnění alespoň 2 týdny bez příznaků; samotné pravidlo akce však neurčuje, kdy je domácí prostředí bezpečné pro nové štěně.

Parvovirus odolává mnoha běžným dezinfekčním prostředkům i změnám teploty a kyselosti. Infekční virus může v interiéru přežít nejméně 2 měsíce. Venku může virus chráněný před slunečním zářením a vysycháním přežít měsíce, nebo dokonce roky.

Současné vakcíny proti parvoviru chrání i proti různým kmenům viru. Nový pes, který přichází do domácnosti, kde jiný pes onemocnění prodělal, by měl být plně očkován.

Důležité pro majitele psů

Zapište si, kdy začalo zvracení a průjem, co pes jedl a jak se měnil jeho stav. Přineste očkovací průkaz a řekněte veterináři, zda máte doma další psy. Při propuštění psa požádejte o písemný plán: co sledovat, kdy je kontrola a které změny znamenají, že se musíte okamžitě vrátit k ošetření.

S veterinárním týmem se domluvte, kdy může izolace skončit. Vylučování viru může pokračovat asi 10 dní po klinickém uzdravení. Doporučuje se také izolace po dobu 2 týdnů od odeznění příznaků. Zeptejte se zároveň, kdy si můžete domů přivést nové štěně a jak ošetřit venkovní prostor.

Časté otázky

Může parvovirózu dostat i dospělý pes?

Ano, pokud má nedostatečnou ochranu. Štěňata jsou častými pacienty, věk však neočkovaného dospělého psa před nákazou neochrání. O očkování řekněte veterináři, i když nemocný pes už není štěně.

Je v průjmu vždy krev?

Ne. Asi u 25 % nemocných psů průjem neobsahuje viditelnou krev. Štěně se zvracením, únavou a průjmem jen nesledujte a nečekejte, až se ve výkalech objeví krev. Potřeba vyšetření závisí na všech příznacích a celkovém stavu psa.

Může k nákaze dojít bez kontaktu s jiným psem?

Ano. Virus se může na psa dostat z prostředí nebo vybavení kontaminovaného výkaly bez přímého setkání s nemocným psem. Při rozhovoru o možném kontaktu s nákazou zmiňte kromě hry mezi psy i sdílené prostory a vybavení.

Stačí běžné umytí podlahy?

Běžný čisticí prostředek virus zničit nemusí. Odstranění viditelné nečistoty a účinná dezinfekce proti viru jsou samostatné kroky. Požádejte veterinární tým o pokyny k úklidu vhodné pro váš domov, protože materiály a možnosti ošetření venkovních prostor se liší. Příchod nového štěněte naplánujte s veterinářem.

Lze parvovirózu léčit doma?

Někteří psi mohou dostat ambulantní péči pod dohledem veterináře, o tom se však rozhoduje po vyšetření. Vyžaduje pečlivou léčbu a kontrolní návštěvy. Pes s těžkým zvracením, dehydratací nebo slabostí může potřebovat hospitalizaci, proto nezačínejte domácí péči hádáním diagnózy.