Potíže s análními žlázami u psa: ucpání, zánět a abscesy

Přehled

Psi mají pod kůží 2 malé anální váčky, po jednom na každé straně řitního otvoru. Výstelka každého váčku tvoří sekret, který odtéká malým vývodem vedle řitního otvoru. Silný zápach je normální vlastností tohoto sekretu. Jeho pravděpodobnou funkcí je pachové značení.

Mezi časté potíže s análními žlázami patří ucpání, zánět váčku a abscesy. Odlišují se od nádorů análních váčků, které tvoří jinou skupinu onemocnění. V britských veterinárních záznamech byly nenádorové potíže análních váčků během jednoho roku diagnostikovány asi u 4,4 % psů. Šlo o záznamy z roku 2013. Údaj nepopisuje jen zánět ani neposkytuje univerzální odhad rizika pro psy.

Anální váček má normálně velikost zhruba od hrášku po kuličku hroznu. I zdravý sekret může být žlutý, hnědý nebo šedý. Konzistence může sahat od tekuté po hmotu podobnou tmelu.

Příčiny

Při normálním vyprazdňování se váčky stlačí, takže sekret z nich odejde. Žláza se může náhle vyprázdnit i tehdy, když se pes lekne nebo je rozrušený. Pokud je vyprázdnění neúplné, může sekret zhoustnout a žláza se zvětšit. Při ucpání se materiál někdy stane natolik pastovitým, že nemůže normálně odtékat vývodem.

Sekret, který zůstává ve žláze dlouho, může podporovat množení bakterií a zánět. Pokud se ucpe vývod zanícené žlázy, může vzniknout absces. Zánět se však může objevit i bez ucpání. Problémem proto vždy není jen přeplněný váček.

Úzké vývody mohou zhoršit vyprazdňování, i když má sekret normální konzistenci. Po průjmu nemusí tlak stolice na vyprázdnění žláz stačit. Celková seborea, tedy mastná kůže, může souviset se zvýšenou tvorbou sekretu žláz. To může přispívat k jeho hromadění.

Hustá pasta může po vymáčknutí zůstat na stěnách váčku. Příznaky se pak mohou rychle vrátit. Výplach může někdy problém zklidnit na delší dobu než samotné vymáčknutí.

Rizikové faktory

Ucpání a zánět jsou častější u malých psů než u velkých nebo obřích plemen. Potíže však může mít kterékoli plemeno. Obecně se vyskytují u psů starších 1 roku. Zřetelný celkový rozdíl v náchylnosti mezi pohlavími nebyl prokázán.

V britských záznamech byl roční podíl 14,83 % u kavalír king charles španělů a 13,78 % u king charles španělů. Vyšší riziko diagnózy než kříženci měli také shih-tzu, bišonci a kokršpanělé. Toto srovnání zahrnovalo všechny nenádorové poruchy análních váčků, nikoli jen zánět s abscesem.

S potížemi análních žláz může souviset alergická dermatitida na krmivo a atopická dermatitida. K příznakům mohou předurčovat i chronický průjem, zácpa a strukturální odchylky žláz. Špatné svalové napětí spojené s nadváhou může zhoršit odtok. Britské populační srovnání však souvislost mezi obezitou a poruchami análních váčků neprokázalo.

V britském srovnání měli krátkonosí psi asi 2,62krát vyšší riziko onemocnění análních váčků než dlouhonosí psi. Psi španělského typu měli 2,09krát vyšší riziko než ostatní. S častějšími potížemi žláz byla spojena i nízká aktivita.

Riziko ucpání s věkem stoupá. V britském srovnání měli psi jezevčíkovitého typu asi 1,38krát vyšší riziko potíží análních váčků než ostatní psi. Psi pudlového typu měli 1,46krát vyšší riziko než ostatní.

Typické příznaky

Pes může začít jezdit zadkem po podlaze, trávě nebo jiném povrchu. Tomuto chování se často říká „sáňkování“. Mezi běžná pozorování patří:

• Opakované olizování nebo okusování v okolí řitního otvoru.
• Silný rybí zápach nebo stopy výtoku na podlaze.
• Nízko držený ocas.
• Neochota se vyprázdnit nebo dlouhé tlačení.
• Bolest při sezení nebo při manipulaci se zadní částí těla.
• Zarudnutí, otok nebo krvavý výtok vedle řitního otvoru.

Příznaky mohou být zpočátku tak mírné, že si všimnete jen neochoty se vyprázdnit nebo mírné zácpy. Bolest při abscesu může být velmi silná.

Pes může být také neklidný. Může se kousat do oblasti kyčlí. Samotné ucpání není vždy zjevně bolestivé, způsobuje však nepohodlí. Sekret ze zanícené žlázy může obsahovat krev.

Komplikace a následky

Zánět může přejít v hnisavý absces. Absces může prasknout přes kůži a uvolnit hnis a krev. Vzniklá píštěl zanechá vedle řitního otvoru mokvající ránu. Prasknutí neruší potřebu léčby. Místo může vyžadovat otevření a výplach v sedaci nebo celkové anestezii.

Opakované prasknutí přes kůži vytváří jizvovitou tkáň, která může zhoršit funkci žlázy a ztížit její odstranění. Bolest při vyprazdňování může způsobit zácpu. Výhled u nenádorových poruch análních váčků je obvykle dobrý. Někteří psi však mají návraty a potřebují dlouhodobější plán péče.

Váček může někdy prasknout směrem do konečníku místo přes kůži. Jizvovitá tkáň mezi váčkem a konečníkem může zhoršit hojení a výhled.

Vyšetření u veterináře

Veterinář prohlédne okolí řitního otvoru a prohmatá váčky prstem přes konečník. Bolavý pes nebo pes, který se manipulaci brání, může k dostatečnému vyšetření potřebovat sedaci. Ucpané váčky jsou na pohmat jako pevné útvary. Jejich obsahem může být hustá hnědá pasta.

Sekret lze mikroskopicky vyšetřit na bakterie, kvasinky a zánětlivé buňky. Zanícený materiál může obsahovat mnoho bílých krvinek a bakterií. Bakteriologická kultivace může pomoci vybrat lék při opakující se infekci. Samotný zápach nebo barva neurčí každou infekci, protože normální sekret se značně liší.

Pevný, zvětšený váček, který se nevyprázdní ani výplachem, může vzbudit podezření na nádor. Ultrazvuk pomáhá odlišit nádor od zánětu nebo abscesu. Podezření na nádor potvrdí biopsie. Nádor může někdy kvůli zvýšenému vápníku v krvi způsobit zvýšené pití a močení.

Píštěl z abscesu je nutné odlišit od perianální fistulózy. Ta je onemocněním souvisejícím s imunitou, nikoli jen ucpaným váčkem. Otok v okolí řitního otvoru může souviset i s perineální kýlou nebo jiným nádorem.

Nádor análního váčku může být nebolestivý, proto absence bolesti ho nevylučuje. Při podezření na nádor se může měřit vápník v krvi, protože ho nádor může zvýšit.

Léčba

Léčbu a léky předepisuje veterinář. Prosté ucpání se často léčí jemným vymáčknutím váčků. Suchý obsah lze změkčit roztokem vpraveným do váčku. Někdy je užitečné vymáčknutí po 24–48 hodinách zopakovat. Tato potřeba se posuzuje v ordinaci, nejde o domácí rutinu pro každého psa.

Místní léčba zánětu zahrnuje vyprázdnění a výplach váčku. Postup bez antibiotika je přístupem první volby. V případě potřeby lze použít i antimikrobiální lék. Antibiotika se zvažují zejména tehdy, když se zánět šíří do tkání kolem váčku. I pak je místní léčba nutná.

Bolest a zánět lze léčit léky předepsanými veterinářem. Bolestivý výplach může vyžadovat sedaci nebo celkovou anestezii. Někdy je výplach jediným způsobem, jak váček vyprázdnit. Absces se otevře a vypustí, pokud už sám nepraskl. Límec zabrání olizování hojícího se místa.

Při přetrvávajícím nebo často se vracejícím onemocnění lze zvážit chirurgické odstranění análních váčků. Zánět a jizvení mohou operaci technicky ztížit. Odstranění může u těžce postiženého psa zlepšit kvalitu života.

Mezi možné komplikace operace patří infekce a inkontinence stolice. Inkontinence může vzniknout poškozením nervů v této oblasti. Neúplné odstranění nebo prasknutí váčku může zanechat chronickou píštěl. Jizvení v řitním svěrači může ztížit vyprazdňování.

V některých případech vkládá veterinář do váčku přípravek obsahující místní antibiotikum a kortikosteroid. Podpůrná péče o absces může zahrnovat teplý obklad na 15–20 minut podle pokynů veterináře. Místní péče o absces může vyžadovat i ostříhání okolní srsti a vyčištění kůže.

Prevence

Předcházení návratu zahrnuje léčbu případného kožního onemocnění nebo potíží se střevy. Přidaná vláknina může zvětšit objem stolice a pomoci žlázy při vyprazdňování stlačit a vyprázdnit. Psovi s nadváhou může prospět zhubnutí. Strava se volí individuálně, zejména při podezření na základní alergii.

U psa s opakovaným ucpáním může veterinář naplánovat pravidelné kontroly a vymáčknutí v případě potřeby. Nezačínejte však sami preventivně vymačkávat žlázy psovi bez příznaků. Tlak může ucpaný nebo zanícený váček protrhnout a způsobit krvácení a bolest.

Důležité pro majitele psů

Zapisujte si, jak často si pes olizuje zadek nebo jím jezdí po zemi. Zaznamenejte i konzistenci stolice, potíže s vyprazdňováním a případné kožní příznaky. Přineste údaje o dřívějším vymáčknutí, výplachu a lécích. Při sledování odlišujte samotný zápach od bolesti a viditelné rány. I normální sekret se liší barvou a konzistencí, proto samotná barva problém neurčí.

Jako první pomoc lze místo opláchnout teplou vodou, bolavý pes nebo pes s přetrvávajícími příznaky však potřebuje vyšetření. Nepokoušejte se bolestivý otok sami vymáčknout ani absces propíchnout. Přetrvávající olizování nebo opakované tření je důvodem objednat se. Po léčbě sledujte úspěšné vyprazdňování, bolest a výtok a zhoršení nahlaste ošetřujícímu veterináři.

Časté otázky

Způsobují „sáňkování“ vždy anální žlázy?

Potíže s análními žlázami jsou častou příčinou jezdění zadkem po zemi. Ne každý příznak v okolí řitního otvoru však pochází z těchto žláz. Při vyšetření může být nutné odlišit například jiný nádor nebo perineální kýlu. Váčky lze prohmatat prstem přes konečník.

Potřebuje zánět vždy antibiotika?

Ne automaticky. Jedním z přístupů první volby je vyprázdnění váčku a opakovaný antiseptický výplach bez antimikrobiálních léků. Potřeba léků závisí na vyšetření a faktorech, jako je šíření do okolních tkání. Vhodnou péči zvolí ošetřující veterinář podle nálezů.

Mohu žlázy vyprázdnit doma?

Nezačínejte sami vymačkávat bolestivou nebo oteklou žlázu. Tlak může zanícený nebo ucpaný váček protrhnout a způsobit větší bolest a krvácení. U psa s opakujícím se ucpáním může veterinář naplánovat individuální režim kontrol a vymačkávání.

Pomáhá vláknina při potížích s análními žlázami?

Vláknina může zvětšit objem stolice a pomoci žlázám vyprázdnit se při vyprazdňování. Nenahrazuje však vypuštění bolestivého abscesu ani jinou místní péči. Absces může vyžadovat otevření a výplach v sedaci. Změny stravy se přizpůsobují dalším zdravotním potřebám psa.

Kdy se zvažuje odstranění žláz?

Operace se zvažuje, když léčba problém nezklidní nebo se často vrací. U těžce postiženého psa může zlepšit kvalitu života. Rozhodnutí zohledňuje i rizika infekce a inkontinence stolice. Dlouhodobý zánět a jizvení mohou odstranění ztížit.