Plicní fibróza u psa: příznaky, vyšetření a léčba

Přehled

Idiopatická plicní fibróza je chronické, postupující onemocnění tkáně mezi plicními sklípky. Psí idiopatická plicní fibróza se zkracuje jako CIPF. Vazivo se hromadí zejména ve stěnách plicních sklípků. Onemocnění může nakonec vést k selhání dýchání.

Ne všechna onemocnění, která u psů způsobují zjizvení plic, jsou stejným stavem. Zejména u jiných plemen vyžaduje příčina fibrotizujícího onemocnění plic samostatné vyšetření. Podobné příznaky mohou i u westíků způsobit jiná onemocnění plic a srdce. Vyléčení idiopatické formy není známo.

Dotazník mezi majiteli provedený v roce 2018 shromáždil informace o 542 westících. Z nich bylo podle údajů majitelů zařazeno 29,7 % mezi psy s plicní fibrózou. Nejde o výskyt změřený v celé populaci plemene.

Příčiny

Fibróza je opravná reakce následující po poškození tkáně. U idiopatické formy není původní spouštěč znám. Kolagen a další mimobuněčný materiál se abnormálně hromadí v normální stavbě plic. Tím se mění stavba plicní tkáně.

Klíčovými zkoumanými mechanismy jsou poškození buněk vystýlajících plicní sklípky a abnormální hojení. Tkáň obsahuje fibroblasty a myofibroblasty tvořící kolagen. U westíků může být zjizvení jak rovnoměrné, tak v některých oblastech výraznější. Psí onemocnění nesdílí všechny tkáňové rysy lidské idiopatické plicní fibrózy.

Předpokládá se kombinace dědičné náchylnosti a vlivů prostředí. Jedním z možných predisponujících faktorů je mikroaspirace, kdy se do dýchacích cest dostávají malá množství žaludečního obsahu. Souvislost s infekcí psím herpesvirem nebyla prokázána. Fibróza způsobená známým poškozením se odlišuje od onemocnění neznámé příčiny.

Rizikové faktory

Nejčastěji postiženým plemenem je west highland white teriér. Postižena mohou být i jiná plemena, jejich fibrotizující onemocnění plic se však může lišit. Medián věku při diagnóze se v různých skupinách pacientů pohybuje od osmi do 13 let. Onemocnění bylo diagnostikováno i u westíků starých teprve tři roky.

Zřetelný rozdíl v náchylnosti mezi samci a fenami nebyl zjištěn. V průzkumu zveřejněném v roce 2026 byl medián věku při diagnóze 11,6 roku. Prostřední polovina věků při diagnóze ležela mezi 9,1 a 13,3 roku. Postižený blízký příbuzný byl spojen s vyšší pravděpodobností onemocnění.

Ne u všech starších westíků se vyvine zjevná plicní fibróza. Srovnání založené na dotazníku nezjistilo statisticky významnou souvislost mezi pasivním kouřením a CIPF.

Typické příznaky

Mezi typické příznaky, kterých si můžete doma všimnout, patří:

• Přetrvávající suchý kašel.
• Snížená výdrž při pohybu a únava na procházkách.
• Rychlejší dýchání než obvykle.
• Dýchání se silným zapojením břišních svalů.
• Dušnost nebo potíže s pohodlným dýcháním v klidu.
• U těžkého onemocnění namodralé sliznice nebo omdlévání.

Příznaky se obvykle vyvíjejí pomalu a pes se zpočátku může zdát normální. Příznaky jsou před diagnózou často přítomny 8–13 měsíců. Ne každý postižený pes kašle. Pes se může zdát čilý, i když je hladina kyslíku v krvi už nízká.

V průzkumu mezi majiteli byl kašel uveden u 117 ze 148 psů s popisem příznaků, tedy u 79 %. Dušnost byla uvedena u 80 ze 148 psů, tedy u 54 %. Snížená výdrž při pohybu byla uvedena u 68 ze 148, tedy u 45,9 %. Omdlévání bylo uvedeno u 16 ze 148, tedy u 10,8 %.

Ve stejném průzkumu byly namodralé sliznice uvedeny u sedmi ze 148 psů, tedy u 4,7 %.

Komplikace a následky

Snížený přenos kyslíku v plicích může vést k chronickému nedostatku kyslíku. Častým doplňujícím problémem je plicní hypertenze. Echokardiografické nálezy, které jí odpovídají, byly zjištěny asi u 20–60 % postižených westíků. Její příznaky se mohou podobat příznakům samotné fibrózy.

Dýchací funkce se může náhle zhoršit i během pomalu postupujícího onemocnění. Jednou z možných příčin náhlého zhoršení je bakteriální zápal plic. Pokud se jiná příčina nenajde, může jít o akutní exacerbaci fibrózy. Výhled takové exacerbace je špatný.

Při dlouhodobém sledování byl medián přežití od diagnózy 11 měsíců, v rozmezí od nuly do 40 měsíců. Medián přežití od prvních příznaků byl 32 měsíců, v rozmezí od dvou do 51 měsíců. V průzkumu z roku 2026 byl medián přežití od diagnózy u 153 postižených psů 1,0 roku. Prostřední polovina dob přežití v této skupině ležela mezi 0,32 a 2,0 roku.

Ze 153 pacientů průzkumu do doby odpovědi uhynulo 84, tedy 54,9 %. Padesát pět psů, tedy 36 %, bylo naživu. U 14 psů, tedy 9,1 %, výsledek chyběl. Z 84 úmrtí bylo 65, tedy 77,4 %, přičteno plicní fibróze.

Vyšetření u veterináře

Vyšetření usměrňují příznaky a dýchací zvuky

Diagnóza spojuje anamnézu, klinické vyšetření a zobrazení. Současně se vylučují jiná onemocnění dýchacích cest. Nad plícemi mohou být slyšet chrupky připomínající zvuk rozepínání suchého zipu. U psa, který dýchá mělce, mohou být obtížně slyšitelné.

Chrupky nejsou pro plicní fibrózu jedinečné. V průzkumu byly abnormální chrupky uvedeny u 120 ze 138 psů, tedy u 87 %. Výsledky běžného krevního obrazu a biochemie mohou být normální. Tyto testy pátrají po jiných příčinách snížené výdrže.

Samotná CIPF obvykle CRP nezvyšuje. K vyloučení plicních parazitů lze vyšetřit vzorky trusu. Echokardiografie posoudí současnou plicní hypertenzi.

CT ukáže stavbu; krevní plyny posoudí přenos kyslíku

Rentgen může ukázat zvýšenou hustotu plicní tkáně, ta však není pro fibrózu specifická. Pátrá také po jiných onemocněních, například po plicních nádorech. Výpočetní tomografie s vysokým rozlišením, tzv. HRCT, ukáže změny plicní tkáně lépe než rentgen. Častým nálezem na CT je obraz mléčného skla v plicích.

CT může ukázat i mozaikovitý obraz zvýšené hustoty. Trakční bronchiektázie a voštinové změny se vyskytují méně často. Rentgenové změny spolehlivě neodrážejí postup onemocnění. Vyšetření krevních plynů v tepenné krvi měří funkci plic a závažnost zhoršeného okysličení.

Opakovaná měření krevních plynů mohou sledovat změny okysličení. Běžné měření saturace kyslíkem může u westíka při vědomí dávat zavádějící výsledky. Ke sledování výdrže může veterinář použít šestiminutový test chůze. Test chůze fibrózu nepotvrdí.

Ve srovnání ušli postižení westíci medián 398 metrů, v rozmezí od 273 do 519 metrů. Zdraví starší westíci ušli medián 492 metrů, v rozmezí od 420 do 568 metrů. Výsledek se vykládá jako ukazatel funkce spolu s dalšími vyšetřeními.

Přínos odběru vzorků se váží proti rizikům zákroku

K prověření jiného onemocnění nebo infekce může být potřeba bronchoskopie a vzorek z výplachu. Bronchoskopie vyžaduje celkovou anestezii. Bezpečnost zákroku ovlivňuje celkový stav pacienta a závažnost nedostatku kyslíku. Zánětlivé změny ve výplachové tekutině nejsou pro fibrózu specifické.

Definitivní tkáňovou diagnózu přináší histologické vyšetření plicní tkáně. Biopsie plic se však u živého psa provádí jen zřídka, protože je invazivní. Klinické informace, zobrazení, laboratorní testy a patologie se posuzují společně.

Léčba

Léčba zmírňuje příznaky a zvládá doplňující problémy

Známá léčba, která by zvrátila pokročilé zjizvení plic, neexistuje. Léčba se snaží zmírnit dýchací příznaky a zvládat doplňující onemocnění. Pokud se zjistí léčitelná příčina poškození tkáně, ovlivní volbu léčby. Léky naplánuje veterinář podle nálezů psa.

Kortikosteroid může u některých psů omezit kašel. Zřetelné dlouhodobé zlepšení okysličení tepenné krve však při této léčbě prokázáno nebylo. Úleva od kašle může odrážet léčbu současného onemocnění průdušek. Podle okolností lze kortikosteroid podávat ústy nebo jako inhalační lék.

K symptomatické léčbě lze použít teofylin. Mírně rozšiřuje průdušky. Může také podporovat odstraňování hlenu z dýchacích cest. Mezi jeho účinky patří zvýšení schopnosti bránice se stahovat.

Současnou plicní hypertenzi lze léčit léky, které rozšiřují plicní cévy. Jedním z léků používaných k tomuto účelu je sildenafil. Jeho výběr se opírá o nálezy odpovídající plicní hypertenzi. Léčba plicní hypertenze neodstraní zjizvenou plicní tkáň.

Pirfenidon a nintedanib jsou antifibrotické léky používané u lidí. Informace o bezpečnosti pirfenidonu u psí CIPF jsou nedostatečné. Nintedanib způsobil ve studiích toxicity u psů závažné nežádoucí účinky na trávicí trakt. Výzkum nepotvrdil přínos terapie studeným laserem u psí plicní fibrózy.

Náhlé zhoršení dýchání vyžaduje nové posouzení

Během náhlého zhoršení se případný bakteriální zápal plic léčí odpovídajícím způsobem. Pro některé pacienty může být vhodná přerušovaná kyslíková terapie. Pes, který potřebuje bronchoskopii, může dostávat kyslík navíc před zákrokem, během něj i po něm.

Běžné denní procházky mohou v mezích možností psa pokračovat. Při známkách vyčerpání se pohyb nepokračuje. Postup onemocnění pomáhají posoudit i opakovaná měření okysličení a funkce.

Prevence

Ustálený praktický způsob, jak idiopatické plicní fibróze předejít, neexistuje. Pravidelné návštěvy psího salonu byly spojeny s vyšší pravděpodobností diagnózy CIPF. Jedním z možných vysvětlení je vystavení vdechovaným přípravkům na úpravu srsti. Jako možná vystavení byly podezírány spreje na rozčesávání, parfémy, dezinfekce a prach z mastku.

Jiným vysvětlením může být dřívější rozpoznání dýchacích příznaků v psích salonech. S vyšším rizikem úmrtí postižených psů byl spojen domov obsahující azbest. Příčinná souvislost mezi návštěvami salonu nebo bydlením a fibrózou nebyla prokázána.

Důležité pro majitele psů

Obvyklá dechová frekvence zdravého psa je asi 12–30 dechů za minutu. V klidu je dýchání obvykle pomalejší a hlubší než při pohybu. Psa s dýchacími potížemi odvezte k pohotovostnímu veterináři rychle a v klidu. Dýchání během cesty může ulehčit chladné auto.

Zaznamenávejte změny klidové dechové frekvence, množství kašle a průběh procházek. Natočte krátké video abnormálního dýchání, které ukážete veterináři. Uveďte také vracení potravy, příznaky jiných onemocnění a současné léky.

Pes se může pomalu se vyvíjejícímu nedostatku kyslíku přizpůsobit a stále vypadat poměrně dobře. Samotný čilý vzhled proto spolehlivě neodráží schopnost plic přenášet kyslík. Náhlé zesílení příznaků může způsobit léčitelné doplňující onemocnění.

S veterinářem se domluvte na cílech sledování a na tom, koho kontaktovat, pokud se dýchání zhorší. Sledujte, zda pes může spát, jíst a pohybovat se bez neustálé tísně. Kvalitu života posuzujte podle známých každodenních činností.

Časté otázky

Může se plicní fibróza objevit bez kašle?

Ano, ne všichni postižení psi kašlou. Příznaky mohou zahrnovat sníženou výdrž při pohybu nebo rychlejší dýchání než obvykle. Pes se může zdát čilý i přes nízkou hladinu kyslíku v krvi. Diagnóza vyžaduje posouzení příznaků a nálezů vyšetření společně.

Dostávají plicní fibrózu jen westíci?

Idiopatická plicní fibróza se diagnostikuje zvlášť často u west highland white teriérů. Fibrózu plic mohou dostat i psi jiných plemen. Jejich onemocnění nemusí být totéž co CIPF westíků. Plánování léčby ovlivňuje případná základní příčina poškození tkáně.

Mohou léky plicní fibrózu vyléčit?

Ustálená léčba, která by plíce zjizvené konečným stadiem onemocnění vrátila do normálu, neexistuje. Léky se však mohou použít ke snaze zmírnit příznaky a zvládat doplňující problémy. Kortikosteroid může u některých psů zmírnit kašel. Současnou plicní hypertenzi lze v léčbě řešit samostatně. Méně kašle automaticky neznamená lepší okysličení.

Proč se navrhuje CT, a ne jen rentgen?

CT ukáže změny plicní tkáně podrobněji než běžný rentgen. Rentgenové nálezy nejsou pro fibrózu specifické. Zobrazení se posuzuje spolu s anamnézou, nálezy vyšetření a vyloučením jiných onemocnění. V případě potřeby veterinář posoudí okysličení krve vyšetřením krevních plynů v tepenné krvi.

Jak dlouho může pes po diagnóze žít?

V jednom dlouhodobém sledování byl medián přežití 11 měsíců od diagnózy. V průzkumu mezi majiteli z roku 2026 byl odpovídající medián u 153 postižených psů 1,0 roku. Průběh onemocnění u jednotlivého psa je obtížné předvídat. Výhled akutní exacerbace je obvykle špatný.