Nemoci psů · Oči, uši a dutina ústní

Parodontitida u psa: onemocnění tkání, které drží zuby

Parodontitida je zánět hlubších tkání, které drží zub na místě. Poškozuje podpůrnou tkáň kolem zubu a může vést ke ztrátě zubu. Onemocnění může bolet, i když pes navenek žádné známky bolesti nevykazuje.

Zkontrolováno 6. listopadu 2026 · redakce Zvířinky

Parodontitida u psa: onemocnění tkání, které drží zuby

Kdy ihned k veterináři

Pes s příznaky v tlamě potřebuje okamžitou pohotovostní péči, pokud se zároveň objeví cokoli z následujícího:

  • Výrazné potíže s dýcháním, pes nemůže normálně dýchat.
  • Silné krvácení z tlamy nebo odjinud.
  • Ztráta vědomí nebo nereagování na okolí.
  • Silná bolest vyžadující neodkladnou pomoc.

Nejbližší péči vám pomůže najít přehled veterinářů.

Přehled

K podpůrným strukturám zubu patří dáseň, cement pokrývající kořen, periodontální vaz a okolní čelistní kost. Gingivitida je zánět omezený na tkáň dásně, bez ztráty upevnění zubu. Neléčená gingivitida může přejít v hlubší parodontitidu.

Až 80 % psů má do dvou let věku určitý stupeň onemocnění parodontu. Tato široká kategorie onemocnění zahrnuje gingivitidu i parodontitidu. Číslo proto neznamená, že všichni tito psi už ztratili kost, která drží jejich zuby.

V britských záznamech pacientů ze 784 ordinací bylo v roce 2016 onemocnění parodontu zaznamenáno u 2 797 psů.

To představovalo 12,52 % psů během roku. Podíl vypočtený ze záznamů pacientů může skutečnou četnost onemocnění podhodnocovat.

Příčiny

Onemocnění začíná bakteriálním plakem hromadícím se na zubech a zánětlivou odpovědí těla. Plak je měkká vrstva obsahující mimo jiné ústní bakterie, látky ze slin a částečky potravy. Bakterie se uspořádají do biofilmu přichyceného k povrchu.

V silném plaku ubývá kyslíku, což podporuje bakterie žijící bez kyslíku. Klíčovým faktorem udržujícím zánět při parodontitidě je plak pod okrajem dásně. Zánětlivé mediátory těla poškozují kost a další tkáně kolem kořene. K poškození kosti přispívají i bakterie a jejich produkty látkové výměny.

Zubní kámen je mineralizovaný, tedy ztvrdlý plak. Minerály ve slinách pomáhají ponechanému plaku ztvrdnout. Tvrdý nános poskytuje bakteriím úkryt. Bakterie v biofilmu odolávají antimikrobiálním účinkům lépe než volně plovoucí bakterie.

Normální bakteriální osídlení tlamy není zcela škodlivé. Některé bakterie mohou omezovat počty mikrobů, které poškozují tkáně držící zub. Plak se na površích zubů a mezi zuby neustále obnovuje.

Rizikové faktory

Onemocnění parodontu je častější u malých psů. Pravděpodobnost onemocnění zvyšuje i rostoucí věk. K poškození podpůrných tkání předurčují natěsnané zuby a tenká okolní kost. Nesprávně postavené zuby mohou vytvářet plochy, kde se plak snadno hromadí.

V britských záznamech pacientů měli toy pudlové upravenou šanci na diagnózu onemocnění parodontu 3,97krát vyšší než kříženci. Zvýšenou šanci měli i chrti greyhound, 2,58krát vyšší než kříženci. Srovnání se týkalo psů ve veterinární péči ve Spojeném království.

U psů s krátkým čenichem mohou zdraví tlamy komplikovat pootočené a natěsnané zuby. Souvislost mezi krátkým čenichem a zvýšeným rizikem onemocnění však neplatí pro každé plemeno.

K onemocnění tkání tlamy může předurčovat cukrovka a Cushingova choroba. Dalším rizikovým faktorem je špatný stav výživy. Vedle dědičných vlastností ovlivňuje vznik onemocnění ústní hygiena a souběžná onemocnění.

Typické příznaky

Časné onemocnění tlamy nemusí navenek způsobovat zjevné příznaky.

Doma si můžete všimnout těchto příznaků:

  • Zápach z tlamy spojený s nahromaděním ústních bakterií.
  • Zarudlé, oteklé nebo snadno krvácející dásně kolem zubů.
  • Slinění nebo otírání tlamy tlapou či o povrchy.
  • Pomalejší jedení a vypadávání potravy z tlamy dříve, než ji pes sní.
  • Snížená chuť k jídlu nebo nechuť okusovat dříve oblíbené hračky.
  • Stahování se od rodiny nebo neobvykle agresivní chování.

Ustupování dásní může obnažit kořen zubu. Při pokročilém onemocnění se zub může viklat nebo vypadnout. Bíle vypadající korunky zubů skryté onemocnění parodontu nevylučují.

Komplikace a následky

Rozrušení periodontálního vazu a čelistní kosti trvale oslabuje upevnění zubu. Postupující onemocnění může způsobovat dlouhodobou bolest, než zub vypadne. Hluboké poškození kolem horního špičáku může vytvořit spojení mezi tlamou a nosní dutinou.

Parodontitida zasahující k hrotu kořene může poškodit i zubní dřeň. Záchrana takového zubu může vyžadovat léčbu parodontu i ošetření kořenového kanálku. Pokud se ústní hygiena doma nezmění, může se onemocnění po léčbě vrátit.

Výhled na zachování zubu závisí na tom, kolik podpůrné tkáně zbývá. U pokročilého onemocnění PD4 je prognóza zachování zubu opatrná.

Vyšetření u veterináře

Vyšetření zasahuje pod okraj dásně

Před zubním zákrokem veterinář zjistí anamnézu a zkontroluje celkové zdraví psa. Vyšetření tlamy u psa při vědomí může odhalit zubní kámen, vady skusu a zlomené nebo zbarvené zuby. Jeho přesnost závisí i na tom, jak ochotně pes vyšetření tlamy dovolí.

Před anestezií se mohou k posouzení zdraví odebrat krevní testy. V případě potřeby se přidají další vyšetření, například EKG. U psa při vědomí se posuzují i chybějící a nadpočetné zuby a cizí předměty uvízlé v tlamě.

Podrobné vyšetření tkání, které drží zuby, se provádí v celkové anestezii. Zuby se vyšetřují jednotlivě a nálezy se zapisují do zubního diagramu. Mezi zub a dáseň se jemně zavede parodontální sonda. Každý zub se měří na šesti místech, aby se nepřehlédlo místní hluboké poškození.

Normální hloubka dásňového žlábku je u psů obvykle 1–3 mm. Posuzuje se i viklavost zubů a oblasti, kde se u vícekořenových zubů kořeny rozdělují. Intraorální dentální rentgen celé tlamy ukáže kořeny a okolní kost. Kontroluje se i jazyk, patro a další měkké tkáně tlamy, zda nemají odchylky.

Biopsii z abnormálního útvaru v tlamě lze poslat na histologické vyšetření. Gingivitida přetrvávající i přes čištění vyžaduje hledání dalších faktorů, které ji udržují. Příčinou může výjimečně být autoimunitní onemocnění nebo zánět tlamy spojený s onemocněním ledvin.

Stadium určuje ztráta upevnění

PD1 znamená gingivitidu bez ztráty upevnění. Při časné parodontitidě, PD2, bylo ztraceno méně než 25 % upevnění. U PD3 je ztráta 25–50 %. U PD4 bylo ztraceno víc než 50 %.

Léčba

Čištění a v případě potřeby extrakce zubu

Veterinář volí léčbu podle rozsahu ztraceného upevnění zubu. Plak a zubní kámen se v anestezii odstraní nad okrajem dásně i pod ním. Povrchy zubů se po čištění vyleští. Kosmetický výsledek odstranění zubního kamene u psa při vědomí neléčí probíhající onemocnění pod okrajem dásně.

Vedle ultrazvukového přístroje lze k odstranění zubního kamene použít ruční nástroje. Leštění vyhladí drobné rýhy na povrchu zubu vzniklé při čištění. Nakonec se oblast pod okrajem dásně propláchne, aby se odstranil uvolněný materiál a lešticí pasta.

Hluboké parodontální kapsy vyžadují vyčištění povrchu kořene a zanícené kapsy. Kapsy hlubší než 5–6 mm mohou k dostatečnému vyčištění vyžadovat chirurgické otevření dásně. U vybraných kostních defektů lze použít membrány nebo kostní štěpy podporující regeneraci tkáně. Viklavý zub se špatnou prognózou je často nejlepší odstranit.

Píštěl mezi tlamou a nosem vyžaduje extrakci postiženého zubu a uzavření otvoru. Odstranění zubu umožní nemocným měkkým tkáním a kosti se zhojit. Psi mohou mít dobrou kvalitu života i bez zubů.

Tlumení bolesti a zvážení antibiotik

Tlumení bolesti podle pokynů veterináře v případě potřeby pokračuje doma. Antibiotikum nenahrazuje odstranění plaku, zubního kamene a nezdravých zubů. Běžná léčba antibiotika obvykle nevyžaduje. Ve zvláštních situacích se potřeba antimikrobiální léčby posuzuje individuálně.

Během zákroku a probouzení se sledují životní funkce. Pokles teploty a krevního tlaku jsou anestetická rizika zvažovaná při zubních zákrocích. Srdeční šelest může před plánováním anestezie vyžadovat další vyšetření srdce.

Tracheální rourka udržuje dýchací cesty otevřené, dokud pes nepolyká a neleží na hrudní kosti. Během probouzení se hlídá tělesná teplota a v případě potřeby podpora tekutinami. Sledování životních funkcí pokračuje, dokud se pes neprobudí.

Prevence

Každodenní čištění zubů odstraňuje měkký plak a pomáhá předejít gingivitidě. Plak ponechaný na místě déle než dva dny může mineralizovat v zubní kámen. Už vytvořený zubní kámen běžné čištění neodstraní.

Volte zubní pastu určenou pro psy. Detergenty a fluor z humánní zubní pasty se při spolknutí dostanou do trávicího traktu psa. Tvrdé kosti a kopyta mohou zuby zlomit. Běžné suché granule zuby dostatečně čistit nemusí.

Účinnost zubních diet a žvýkaček při omezování plaku nebo zubního kamene lze posoudit podle výzkumných důkazů. Prohlídky tlamy ve štěněčím věku mohou odhalit perzistentní mléčné zuby, které způsobují natěsnání a vady skusu. Silné natěsnání lze někdy zmírnit extrakcí vybraných zubů.

Pokud se zdá, že stálý zub chybí, rentgen rozliší skutečně chybějící zub od neprořezaného. Součástí prevence parodontitidy je i dobré zvládání metabolického onemocnění, jako je cukrovka. Poškození tkání z kousání do mříží klece nebo okusování kamenů se řeší změnou těchto návyků.

Ochranný povlak nanesený na povrchy zubů může omezit hromadění plaku. Nenahrazuje ústní hygienu doma ani profesionální péči o zuby. Mléčný zub může někdy zůstat stabilní, pokud se nevyvinul žádný stálý náhradník.

Důležité pro majitele psů

Energické čištění bolestivé, zanícené tlamy může nepohodlí zvýšit a ztížit pozdější nácvik. Čištění zavádějte postupně a psa odměňujte. Nácvik může postupovat od dotyku pysků k dotyku dásní, ochutnání pasty a nakonec k použití kartáčku.

U většiny psů je nejdůležitější součástí domácí péče důkladné čištění vnějších ploch zubů. Vnitřní plochy tře jazyk a obvykle se na nich hromadí méně plaku. Čištění doma udržuje zdraví tlamy mezi profesionálními ošetřeními.

Manipulace s tlamou může být štěněti během výměny zubů nepříjemná. V tomto období se vyhněte negativním zážitkům s čištěním. Mléčný zub, který zůstane vedle stálého, může nový zub vytlačit z jeho polohy.

Na návštěvu si zaznamenejte změny jedení, žvýkání, dechu a chování. Zmiňte dřívější zubní zákroky a další onemocnění. Při propuštění požádejte o písemné pokyny ke krmení, sledování ran a zahájení čištění i o termín další prohlídky.

Kontrolní návštěva může ověřit hojení po extrakcích nebo jiné operaci v tlamě.

Časté otázky

Je parodontitida totéž co gingivitida?

Gingivitida znamená zánět dásně bez ztráty upevnění zubu. U parodontitidy zánět postoupil do hlubších tkání, které drží zub. Gingivitida může po důkladném odstranění plaku odeznít. Parodontitida naopak může vyžadovat léčbu hlubokých kapes nebo extrakci zubu.

Může psa bolet zub, i když se zdá čilý?

Ano, onemocnění tlamy může bolet bez zjevných projevů bolesti. Bolest se může projevit pomalejším jedením nebo nechutí okusovat oblíbené hračky. S potížemi v tlamě může souviset i stahování se nebo neobvyklá podrážděnost. Povrchní pohled do tlamy vždy neodhalí skrytou příčinu.

Stačí odstranit zubní kámen bez anestezie?

Čištění viditelných ploch u psa při vědomí zlepšuje hlavně vzhled zubů. Zánět pod okrajem dásně může zůstat neléčený. Podrobné vyšetření zahrnuje sondování parodontu a dentální rentgen v anestezii. Volba léčby závisí na závažnosti zjištěného poškození podpůrných tkání.

Vyléčí parodontitidu antibiotikum?

Antibiotikum se jako jediná léčba parodontitidy nepoužívá. Z postižené tlamy se odstraní plak, zubní kámen a v případě potřeby nezdravé zuby. Běžné zubní zákroky antibiotika obvykle nevyžadují. Případná zvláštní potřeba léků se posuzuje podle dalších onemocnění psa a nálezů.

Jak pes zvládne, když je nutné odstranit zuby?

Po odstranění nezdravého zubu se mohou okolní tkáně zhojit. Pes to zvládne a může mít dobrou kvalitu života i bez zubů. Po operaci se bolest doma tlumí podle předpisu veterináře. Hojení může potvrdit veterinární kontrolní vyšetření.

Zdroje

Informace nenahrazují návštěvu veterináře. V naléhavém případě kontaktujte nejbližší veterinární pohotovost: Komora veterinárních lékařů ČR.

Další články o nemocech psů