Kokcidie u štěňat – příznaky a léčba kokcidiózy

Přehled

Kokcidie jsou mikroskopičtí jednobuněční parazité, nikoli střevní červi. Běžnými druhy u psů jsou Cystoisospora canis a parazité ze skupiny C. ohioensis.

Starší výsledky vyšetření a doporučení je mohou uvádět jako Isospora. Nákaza se může vyskytnout u psa s průjmem i u psa zcela bez příznaků.

V severoamerických studiích psů se pozitivní nálezy pohybovaly od 3 do 38 %. V jedné severoevropské zemi se oocysty rodu Cystoisospora zjišťují asi ve 3–7 % vzorků výkalů psů zaslaných do laboratoří.

Jde o nálezy z různých oblastí a u různě vybraných psů, nikoli o míru onemocnění štěňat v jiných populacích. Psí druhy rodu Cystoisospora jsou hostitelsky specifické a u lidí kokcidiózu nezpůsobují.

Příčiny

Oocysty dozrávají v prostředí do infekční podoby

Oocysty, chráněná přenosová stadia parazita, odcházejí výkaly a zpočátku nejsou infekční. Oocysta se stane infekční, když mimo psa dozraje, neboli sporuluje.

Vývoj do infekčního stadia obvykle trvá několik dní. V teple při 30–37 °C může dozrání proběhnout za méně než 16 hodin.

Pes se nakazí spolknutím zralých oocyst z kontaminovaného prostředí. Tkáňová stadia psího parazita může nést i kořist, například myš, a při jejím snědení nákazu přenést.

Tato cesta přes kořist je méně důležitá než nákaza z prostředí. Klidová stadia mohou ve vnitřních orgánech kořisti zůstat infekční několik let.

Snědení kořisti obsahující tkáňová stadia může zkrátit dobu od nákazy do vylučování oocyst.

Množení poškozuje střevní buňky

Parazité se množí uvnitř buněk tenkého a tlustého střeva. Dozrávání vývojových stadií a jejich výstup z buňky střevní buňky ničí.

Stadia parazita se vyskytují v povrchových buňkách střevních klků i v buňkách vnitřní tkáně klků. C. canis může způsobit závažnější poškození střeva než C. ohioensis.

První oocysty se ve výkalech obvykle objeví 6–10 dní po nákaze. Většina zvířat vylučuje oocysty asi 5–10 dní.

Rizikové faktory

První nákaza se obvykle získá v době sání, zhruba ve věku 3–8 týdnů. Onemocnění s příznaky se však nejčastěji diagnostikuje u štěňat ve věku 2–4 měsíců.

Vysoká hustota zvířat a oocysty nahromaděné v prostředí zvyšují infekční tlak v chovném prostředí. Průjem spojený s nákazou může vyvolat odstav, přeprava a stěhování do nového domova.

K průjmu u štěňat může přispět i přechod na první pevnou potravu. Kokcidiózu může zhoršit jiná souběžná nákaza nebo onemocnění oslabující imunitu.

Dřívější nákaza obvykle vytváří určitou imunitu a zmírňuje pozdější příznaky. Imunita proti jednomu druhu rodu Cystoisospora však nezaručuje ochranu před jiným druhem téhož rodu.

Oocysty C. canis se ve velkém množství vylučují obvykle jen při první nákaze. Opakovaná nákaza skupinou C. ohioensis se však ve vzorku výkalů může projevit, i když jsou příznaky mírnější než při první nákaze.

Typické příznaky

Kokcidióza s příznaky je především střevním onemocněním mladých štěňat.

• Stolice zvodnatí a může být žlutozelená.

• V průjmové stolici může být vidět hlen nebo krev.

• Chuť k jídlu štěněte klesá a nejí jako obvykle.

• Štěně je skleslé a unaví se snadněji než obvykle.

• Hmotnost klesá nebo se růst zpomaluje.

• Střevní příznaky může provázet bolest břicha a zvracení.

Hojný průjem může rychle způsobit dehydrataci vyžadující léčbu. Příznaky mohou začít se začátkem vylučování oocyst nebo ještě před prvním zjistitelným nálezem.

Při opakované nákaze se může vylučovat jen malé množství oocyst a pes může zůstat bez příznaků.

Komplikace a následky

Silný průjem může zhoršit vodní rovnováhu a stav výživy štěněte. Vzácně může těžce postižené štěně na kokcidiózu uhynout.

Většina psů s příznaky však na vhodně cílenou léčbu dobře reaguje. Nový kontakt s kontaminovaným okolím může po léčbě způsobit opakovanou nákazu.

Problém proto může v chovném prostředí pokračovat přes další vrhy. Klidová stadia v tkáních se obecně nepovažují za sama o sobě vyvolávající klinické onemocnění.

Druhy vyvíjející se v hlubších střevních buňkách mohou způsobit zvlášť těžké poškození buněk.

Vyšetření u veterináře

Vyšetření výkalů odlišuje psí parazity od organismů, které jen procházejí

Veterinář posuzuje společně věk štěněte, příznaky, původ a nálezy ve výkalech. Oocysty se hledají flotační metodou s centrifugací.

V laboratoři pomáhá velikost, stavba a zralost oocyst odlišit různé rody kokcidií. Blízce příbuzné druhy ve skupině C. ohioensis se jen podle vzhledu rozlišují obtížně.

Flotace zahustí přenosová stadia parazita ze vzorku k mikroskopickému vyšetření. Štěně s příznaky může potřebovat opakovaný vzorek, pokud se první vyšetření provede před začátkem vylučování oocyst.

Samotný pozitivní nález oocyst neprokazuje, že příznaky psa způsobují kokcidie. Mikroskopické vyšetření výkalů může doplnit antigenní test na Cystoisospora.

PCR může hledat genetický materiál parazita ve výkalech. Podle potřeby lze PCR kombinovat i s mikroskopií, aby se využily silné stránky obou metod.

Oocysty rodu Eimeria se mohou do výkalů psa dostat například poté, co sní výkaly králíka, zajíce nebo přežvýkavce. Psi nejsou skutečnými hostiteli parazitů rodu Eimeria, takže tento nález neznamená, že má pes kokcidiózu.

Těžce nemocné štěně může potřebovat i krevní testy k posouzení celkového stavu a potřeby podpůrné péče. Je třeba zvážit i další souběžné parazitární nákazy, protože mohou vyžadovat samostatnou léčbu.

Léčba

Lék se volí podle příznaků a situace nákazy

O potřebě léčby kokcidií rozhoduje veterinář podle příznaků a výsledků vyšetření. Běžný lék proti střevním červům štěněte nemusí na kokcidie působit.

Cílenými možnostmi léčby kokcidiózy jsou toltrazuril a diclazuril. Podle uvážení veterináře lze použít i sulfonamid.

Včasná léčba může omezit průjem ve vrhu i počet oocyst vylučovaných do prostředí. Sourozenci postiženého štěněte už mohou být nakaženi dříve, než sami začnou oocysty vylučovat.

Veterinární plán léčby proto zahrnuje i vnímavé sourozence z vrhu a štěňata v kontaktu. V chovu s opakovaným onemocněním se jako součást tlumení nákazy posuzuje i případná léčba matky.

Dospělý pes bez příznaků však obvykle nepotřebuje léky na nákazu, která odezní sama.

Dehydratace a nevolnost se léčí spolu s nákazou

Léčba těžce postiženého štěněte může zahrnovat tekutinovou terapii. Ke zvládnutí zvracení a nevolnosti mohou být potřeba samostatné léky.

Zotavení může vedle léků podpořit gastrointestinální dieta. Podpůrná péče se snaží předejít i zhoršení výživy, protože štěně s průjmem může dostávat nedostatek živin.

Koupel psa na konci léčby odstraní infekční materiál z výkalů, který zůstal v srsti. Součástí léčby je úklid prostředí, protože pes se může z okolí znovu nakazit.

Prevence

Úplné odstranění kokcidií z prostředí obvykle není možné, infekční tlak však lze snížit. Výkaly odstraňujte co nejdříve, než oocysty stihnou dozrát do infekční podoby.

Výkaly likvidujte v uzavřeném sáčku se směsným odpadem. Nedávejte výkaly do kompostu, kde se přenosová stadia parazita dostatečně nezničí.

Nejprve mechanicky odstraňte viditelnou nečistotu a zbytky výkalů mytím nebo kartáčováním. Zralé oocysty odolávají většině běžných dezinfekčních prostředků.

Jako součást tlumení kokcidií se na povrchy, které to snesou, hodí čištění párou. Jakýkoli dezinfekční prostředek působí nejlépe až na čistém a suchém povrchu.

Po umytí nechte povrchy úplně vyschnout, což snižuje přežívání oocyst. Chemické ošetření volte podle odolnosti povrchu a návodu k přípravku.

Misky na krmení a vodu myjte denně horkou vodou a pro různá zvířata používejte samostatné misky. Pelíšky a další textilie, které se dotýkají psa, perte alespoň na 60 °C, pokud to materiál snese.

Trávu a holou půdu nelze dezinfikovat stejně jako tvrdé povrchy v interiéru. V omezeném, silně kontaminovaném výběhu může být možností výměna svrchní vrstvy půdy nebo povrchového materiálu.

Ve vlhkém, chráněném prostředí mohou oocysty přežít až 1 rok, pokud nejsou vystaveny mrazu nebo extrémnímu horku. Na běžný mráz se však při tlumení nelze spoléhat, protože oocysty mohou přežít i zmrazení.

Zabránění pojídání kořisti omezuje jednu možnou cestu přenosu. Noví psi přicházející do chovu se pokud možno nejprve drží odděleně od ostatních.

Snížení stresu štěňat kolem odstavu a stěhování může pomoci předejít vzniku průjmu. Hladké, omyvatelné povrchy kotců usnadňují pravidelný úklid.

Důležité pro majitele psů

Zaznamenávejte chuť k jídlu, zvracení, kvalitu stolice a vývoj hmotnosti štěněte. Řekněte veterináři, zda mají příznaky i sourozenci z vrhu a kdy štěně přišlo domů. Přineste údaje o dřívější léčbě proti parazitům a použitých přípravcích.

Štěně s průjmem nevoďte do psího výběhu a držte ho odděleně od zdravých zvířat.

Vyšetření závažných příznaků u štěněte neodkládejte o týdny, i když mírný průjem u dospělého psa lze někdy zpočátku sledovat.

Mohou být požadovány vzorky ze 3 vyprázdnění, každý zabalený ve vlastním pevně uzavřeném sáčku.

Vzorky před odesláním uchovávejte v lednici podle pokynů laboratoře.

Vzorky musí být co nejčerstvější, aby poskytly vhodný materiál k vyšetření.

Sáček označte jménem psa a majitele a datem odběru, aby bylo možné vzorky identifikovat.

Sáčky se vzorky uzavřete do vnějšího sáčku jako ochranu proti vytečení.

Vzorky čekající v lednici nesmějí před doručením do laboratoře zmrznout.

Počet vzorků, balení a doručení si domluvte s ošetřující ordinací. Ověřte si také, jak načasovat vyšetření sourozenců a úklid doma spolu s léčbou. Pokud štěně zmalátní nebo se zvracení zhorší, kontaktujte veterinární tým znovu.

Po manipulaci se zvířaty a výkaly si umyjte ruce, aby se infekční materiál nepřenášel do dalších prostor.

Časté otázky

Je kokcidióza totéž co nákaza střevními červy?

Kokcidie jsou jednobuněční prvoci, zatímco střevní červi patří do jiné skupiny parazitů. Běžné odčervení štěněte proto kokcidiózu léčit nemusí. Za příznaky může stát i několik souběžných parazitů, kteří potřebují vlastní léčbu.

Může se kokcidióza psů přenést na lidi nebo kočky?

Psí druhy rodu Cystoisospora lidi ani kočky nenakazí, protože jsou hostitelsky specifické. To platí konkrétně pro Cystoisospora: například některé kmeny giardií a kryptosporidií mohou být společné zvířatům i lidem. Mytí rukou proto zůstává součástí hygieny při manipulaci s výkaly doma.

Proč může být první vzorek výkalů negativní?

Příznaky kokcidiózy mohou začít dříve, než pes vylučuje oocysty zjistitelné ve výkalech. Veterinář pak může k vyšetření nákazy potřebovat opakovaný vzorek. Vylučování oocyst obvykle začíná 6–10 dní po nákaze, takže velmi časný vzorek nemusí obsahovat žádné zjistitelné oocysty.

Potřebuje léky každý pozitivní pes?

Nákaza u dospělého psa bez příznaků často odezní sama a léky nevyžaduje. Jiná vnímavá štěňata v postiženém vrhu jsou odlišnou situací, protože jejich nákaza se může teprve vyvíjet. O potřebě léků rozhoduje veterinář podle příznaků a nálezů vyšetření.

Proč se průjem nebo nákaza po léčbě vrací?

Pes se může z prostředí znovu nakazit, pokud v něm zůstávají životaschopné oocysty. Samotný běžný dezinfekční sprej nemusí infekční oocysty z povrchů odstranit. Odstranění viditelné nečistoty a úplné vyschnutí povrchů proto doplňují léky jako opatření k tlumení nákazy.