Juvenilní celulitida u štěňat – štěněcí strangles

Přehled

Jiným názvem onemocnění je sterilní granulomatózní dermatitida a lymfadenitida, což popisuje jeho zánětlivou reakci. Sterilní zde znamená, že v časných kožních ložiscích nebyl zjištěn žádný choroboplodný mikrob.

Starší označení štěněcí pyodermie proto může být zavádějící, pokud se onemocnění vykládá jen jako bakteriální infekce. Ložiska se obvykle soustřeďují na obličej, uši a mízní uzliny pod čelistí.

Onemocnění je vzácné: v dlouhodobém přehledu odeslaných pacientů tvořilo za 30 let 0,1 % dermatologických návštěv psů. Tento podíl nelze brát přímo jako riziko pro všechna štěňata, protože studie zahrnovala pacienty odeslané k dermatologovi.

Většina štěňat se zcela uzdraví, pokud se vhodná léčba zahájí včas.

Příčiny

Sterilní zánět se liší od hnisavé infekce

Přesný původ onemocnění zůstává neznámý. Imunitně podmíněný mechanismus podporují sterilní zánětlivé nálezy a dobrá odpověď na léčbu tlumící imunitní odpověď.

Kultivace z neporušených kožních ložisek, zanícených mízních uzlin a kloubů mohou být na bakterie a plísně negativní. Hnisavý výtok proto automaticky neznamená, že onemocnění původně způsobila bakterie.

Otevřená kožní ložiska však mohou později získat samostatnou bakteriální infekci. Dědičný podíl se předpokládá, protože případy jsou častější u některých plemen a rodových linií.

Bylo popsáno několik vrhů s postiženými štěňaty od stejné matky nebo otce. Soustavná souvislost mezi očkováním a začátkem onemocnění nebyla prokázána.

Onemocnění se vyskytuje i u štěňat, která jsou na očkování ještě příliš mladá. Onemocnění samo o sobě neukazuje na špatnou péči: ve sledované skupině štěňat nebyla zjištěna špatná výživa ani hygiena.

Rizikové faktory

Nejčastější věkové rozmezí je zhruba 3 týdny až 4 měsíce, postižena však mohou být i starší štěňata. Juvenilní celulitida se může objevit ještě u štěněte kolem 6 měsíců věku.

Mezi plemena často popisovaná jako predisponovaná patří zlatí retrívři, jezevčíci a gordonsetři. Postižena však mohou být štěňata jakéhokoli plemene včetně kříženců.

Onemocnět může několik štěňat ze stejného vrhu, ne všechna však nutně projeví příznaky. Jasná obecná predispozice podle pohlaví nebyla prokázána, i když v jednotlivých skupinách převažovali psi nad fenami.

Podobné sterilní zánětlivé onemocnění bylo zjištěno i u dospělých psů.

Typické příznaky

Obvyklým začátkem je rychle se rozvíjející otok obličeje, po kterém následují kožní hrbolky a puchýřky.

• Otéká čenich, pysky a víčka.

• Na obličeji se objeví hrbolky a pustuly, obvykle do 24–48 hodin od prvních příznaků.

• Puchýřky praskají, mokvají a mění se ve strupovitá místa.

• Ušní boltce a zvukovody zčervenají a ztluštějí.

• Pod čelistí se zvětší citlivé mízní uzliny.

• Kůže může být zřetelně bolestivá, i když ji štěně neškrábe.

Ložiska se mohou rozšířit i na tlapky, okolí řitního otvoru nebo oblast vulvy. Zánět někdy vytvoří pod kůží samostatné bulky, které mohou být bolestivé nebo se otevřít do mokvajících kanálků.

Z mokvajících kožních kanálků může vytékat kromě hnisu i krví zbarvená tekutina. Kromě uzlin pod čelistí se mohou zvětšit i mízní uzliny před lopatkami.

Výjimečně se výrazný otok mízních uzlin zaznamená dříve než zjevná kožní ložiska. Ve studii 18 štěňat byla ložiska na ušních boltcích zjištěna u 61 %.

Ve stejné skupině byly kožní změny rozsáhlé u 33 % štěňat, což ukazuje, že onemocnění nemusí vždy zůstat jen na obličeji. Malátnost se objevuje asi u 50 % postižených štěňat.

V malé studii 18 štěňat však bylo malátných jen 17 %. Ve stejné skupině mělo horečku 22 %, takže její nepřítomnost onemocnění nevylučuje.

Komplikace a následky

Neléčený zánět může zanechat trvalé jizvy, zejména na obličeji. Na zjizvených místech může srst trvale chybět i po odeznění aktivního kožního onemocnění.

Trvalé jizvy na obličeji byly zjištěny u 6 psů ze studijní skupiny 18 štěňat. V nejhorších případech může druhotná bakteriální infekce vést k sepsi, těžké zánětlivé reakci postihující celé tělo.

Zvětšená mízní uzlina se může otevřít kůží a zanechat pod čelistí mokvající kanálek. Při včasné a vhodné léčbě je výhled na úplné uzdravení obvykle výborný.

Návrat štěněčí formy je obvykle vzácný, může však nastat po příliš brzkém vysazení léků. U 10 štěňat sledovaných po dobu od 1 měsíce do 10 let nebyl zjištěn žádný návrat.

Vyšetření u veterináře

Charakteristický vzhled vede vyšetření

Veterinář posuzuje společně věk štěněte, rychlý postup příznaků a nálezy na obličeji a mízních uzlinách. Prochází se i dříve podané léky, protože k možným příčinám podobně vypadající dermatitidy patří reakce na léky.

Před posouzením veterinárním dermatologem dostalo 83 % studijní skupiny 18 štěňat bez úspěchu antibiotika. Kožní seškraby hledají parazity, jako jsou roztoči Demodex, kteří mohou u mladých psů vyvolat kožní příznaky na obličeji.

Mykologická kultivace může vyšetřit dermatofytózu, protože i ta se může podobat juvenilní celulitidě. Cytologie kůže může ukázat granulomatózní nebo pyogranulomatózní zánět bez původců.

Pyogranulomatózní zánět zahrnuje neutrofily a makrofágy, což jsou různé typy zánětlivých buněk. V časné, ještě sterilní fázi může být bakteriologická kultivace negativní.

Nález bakterií v otevřeném ložisku může naopak ukazovat na druhotnou infekci vedle původního onemocnění. V případě potřeby lze ze zvětšené mízní uzliny odebrat vzorek tenkou jehlou a posoudit typ zánětu.

Kožní biopsie pomáhá diagnózu potvrdit a vyloučit jiná podobně vypadající kožní onemocnění. Biopsie může ukázat zánět v kůži, podkoží a v okolí vlasových folikulů.

U typického případu štěněte mohou klinický obraz a cytologie poskytnout dost informací k rozhodnutí o léčbě, nejisté případy však vyžadují vzorek tkáně. U dospělého psa je biopsie zvlášť důležitá, protože tento obraz příznaků je v tomto věku méně obvyklý.

Krevní testy mohou ukázat například zvýšený počet zánětlivých buněk, normální výsledky však kožní onemocnění nevylučují. Pokud jsou klouby bolestivé a oteklé, může se k vyšetření typu zánětu odebrat vzorek z kloubu.

Krevní testy mohou odhalit i mírnou chudokrevnost, tedy snížený počet červených krvinek. Zvukovody se vyšetřují samostatně, aby se zohlednil i souběžný zánět ucha s výtokem.

Léčba

Léčba míří na škodlivou imunitní reakci

Léčbu a případné léky předepisuje veterinář podle diagnózy, poškození kůže a celkového stavu štěněte. Obvyklou léčbou první volby je glukokortikoid tlumící imunitní odpověď.

Rychlá léčba omezuje poškození kůže, nepohodlí i pozdější jizvení. Samotné antibiotikum původní sterilní zánět obvykle nezvládne.

Pokud je přítomna druhotná bakteriální infekce, léčí se rovněž cíleně. Povrchovou bakteriální infekci lze často léčit místním antibakteriálním přípravkem místo celkového antibiotika.

U přetrvávajících nebo špatně reagujících případů může plán zahrnovat například cyklosporin. Kožní nepohodlí může zmírnit šetrné omývání a místní péče zvolená veterinářem.

Ošetřování se nesmí stát bolestivým držením násilím, protože odpor a výsledný stres mohou pohodlí štěněte zhoršit. Jak onemocnění ustupuje, léky se snižují podle plánu veterináře, aby se omezilo riziko návratu.

U mnoha štěňat trvá celková léčba asi 4–8 týdnů, než skončí. V malé sérii 18 štěňat se 17 léčených psů uzdravilo po 7–21 dnech léčby.

Tyto doby uzdravení neznamenají, že pro každé štěně platí stejná délka léčby, protože onemocnění může být mírné i těžké. V jednom závažnějším případě štěněte se kůže zcela zhojila do 28 dnů od zahájení léčby.

Rostoucí štěně se při kontrolách váží, protože jeho hmotnost a potřeba léčby se během růstu mění. Kortikosteroidy mohou zvýšit pití, močení a chuť k jídlu.

Nadměrné účinky kortikosteroidů se mohou projevit i zvětšeným břichem nebo změnami kůže a srsti. Sledování proto posuzuje hojení kůže, růst a možné nežádoucí účinky léků společně.

Návrat příznaků při snižování léků může znamenat, že je potřeba delší léčba, u štěněčí formy je to však vzácné.

Prevence

Specifická prevence není známa, protože původní spouštěč je nejasný. Chov postiženého psa se kvůli předpokládanému dědičnému podílu obecně nedoporučuje.

Samotné načasování vzhledem ke štěněčímu očkování nestačí k závěru, že onemocnění určitě způsobila vakcína. Během výrazné imunosupresivní léčby se o očkování rozhoduje individuálně, v případě potřeby s radou specialisty.

Očkování štěněte se sladí s ostatní léčbou. Očkování ani předepsané léky z vlastní iniciativy nevynechávejte.

Důležité pro majitele psů

Vyfoťte štěněti čenich, víčka, uši a otok pod čelistí, aby bylo možné na návštěvě posoudit vývoj. Zapište si, kdy příznaky začaly a zda otok přišel před hrbolky, nebo po nich. Poznamenejte si i změny chuti k jídlu, aktivity a pohybu.

Řekněte veterináři, zda měli podobné příznaky i sourozenci z vrhu a jaké léky nebo kožní přípravky štěně dostalo. Kožní bulky nemačkejte a strupy neseškrabujte. Pokud začne pod čelistí vytékat výtok nebo štěně přestane jíst, kontaktujte veterinární ordinaci ještě týž den.

Písemný plán léků a kontrol mějte po ruce. Spolu s fotografiemi kůže sledujte pití, močení, chuť k jídlu a růst. Kortikosteroid sami nevysazujte ani nezvyšujte. Praktické potíže s léčbou zmiňte včas, aby bylo možné bolestivé ošetřování a kontroly naplánovat tak, aby štěněti vyhovovaly.

Časté otázky

Proč antibiotika dostatečně nepomáhají?

Časný zánět je sterilní a primárně ho nezpůsobují bakterie. Samotné antibiotikum proto k uzdravení obvykle nestačí. Léčba stojí na tlumení imunitní odpovědi, zatímco případná souběžná bakteriální infekce se léčí samostatně. Pokud se štěně při původní léčbě nezlepšuje, diagnóza a plán se ve veterinární ordinaci přehodnotí.

Může se onemocnění přenést na další štěňata?

Neexistuje žádný prokázaný důkaz, že by se juvenilní celulitida šířila mezi psy nebo ze psů na lidi. Postiženo však může být několik štěňat ze stejného vrhu. To odpovídá předpokládané dědičné predispozici. Kožní změny u dalších štěňat ukažte veterináři, aby se vyšetřila i jejich příčina, místo abyste předpokládali, že mají všechna stejné onemocnění.

Jak dlouho štěně potřebuje léčbu?

U mnoha štěňat trvá celková léčba asi 4–8 týdnů. V malé studijní skupině se léčená štěňata uzdravila i během 7–21 dnů. Návrat příznaků při snižování léků může léčbu prodloužit. Kdy léčbu ukončit, se domluví s ošetřujícím veterinářem podle stavu kůže a celkového stavu.

Může podobné onemocnění postihnout dospělého psa?

Podobný sterilní zánět byl popsán i ve studijní skupině 90 dospělých psů. Jejich věk se pohyboval od 1 roku do 11,4 roku. U dospělých je biopsie zvlášť důležitá k vyloučení jiných onemocnění. Délku léčby ani riziko návratu u dospělých nelze přímo přenášet na obvyklou štěněčí formu.

Zůstanou štěněti na obličeji trvalé jizvy?

Hluboká nebo dlouho trvající ložiska mohou zanechat trvalé jizvy a místa bez srsti. Včasná a vhodná léčba snižuje závažnost onemocnění i pozdější jizvení. Rychle otékající obličej by proto měl být vyšetřen hned, jak se příznaky objeví. Kontroly zohledňují i bolest a pohodlí štěněte, nejen vzhled kůže.