Impetigo u štěňat – příznaky a léčba

Přehled

Impetigo je superficiální pyodermie, tedy bakteriální infekce kůže. Pyodermie doslova znamená hnis v kůži, obvykle však označuje bakteriální zánět kůže.

Povrchová pyodermie omezená na zevní rohovou vrstvu je samostatnou kategorií oproti superficiální pyodermii postihující pokožku. Pustuly impetiga leží v povrchové vrstvě kůže mezi vlasovými folikuly, čímž se liší od běžné folikulitidy.

Ložiska postihují zejména holou kůži břicha a řídce osrstěné oblasti třísel a podpaží. Obvyklý věk je asi 3–6 měsíců, postižena však mohou být i starší štěňata.

Běžné impetigo štěňat se nepovažuje za nakažlivé stejně jako impetigo u lidí. Některé případy odezní, když se zlepší prostředí štěněte a celková péče.

Příčiny

Množí se normální kožní bakterie

Nejčastější bakterií způsobující pyodermii u psů je Staphylococcus pseudintermedius, která patří i k normální kožní mikroflóře. Její nález proto automaticky neznamená onemocnění; infekce zahrnuje kožní ložiska a přemnožení mikrobů.

Porušená kůže nebo trvalá vlhkost mohou oslabit její ochranný povrch a podpořit přemnožení bakterií. Infekci může podpořit i změněná bakteriální rovnováha nebo snížená imunita.

Jako predisponující faktory impetiga štěňat se uvádí špatná výživa, střevní parazité a souběžná virová infekce. Vnější parazité mohou kůži dráždit a ke kožnímu problému štěněte přispívat.

Další predisponující podmínkou je špatně uklízené, přeplněné prostředí odchovu. V některých případech mohou stafylokokové toxiny oslabit spojení mezi kožními buňkami a zvýšit jejich oddělování.

Puchýřnatá forma u dospělých je jiná

Bulózní impetigo u dospělých častěji souvisí se stavem oslabujícím imunitu než s běžným štěněčím obdobím. Forma s velkými puchýři spojená například s nadměrným působením kortizolu se posuzuje jinak než mírné impetigo na břiše štěněte.

Rizikové faktory

Impetigo postihuje hlavně mladé psy před pohlavní dospělostí a příznaky se mohou objevit kolem prvních návštěv štěněte u veterináře. Nedostatečné krmení a neléčení parazité jsou praktickými rizikovými faktory k vyšetření, zejména u štěněte ze špatných podmínek.

Typickým rysem postižených míst je řídká srst na břiše, v podpaží a tříslech. Souběžné virové onemocnění může změnit posouzení zdánlivě mírného kožního problému, pokud je štěně celkově nemocné.

Impetigo bylo diagnostikováno i u devítitýdenního dalmatina, proto typické věkové rozmezí nevylučuje mladší štěňata. Opakující se pyodermie vede k hledání jiného trvajícího faktoru, například alergie nebo napadení roztoči Demodex.

Typické příznaky

Hlavním nálezem je povrchová pustula, která zřetelně nesouvisí s ústím vlasového folikulu.

• Na kůži břicha, třísel nebo podpaží se objeví hnisavé tečky.
• Obsah puchýřků může být nažloutlý nebo nazelenalý.
• Kůže kolem pustuly může být zarudlá.
• Křehký puchýřek snadno praskne a zanechá šupinatý lem.
• Nad prasklým místem se může vytvořit strup nebo krusta.
• Při jiné superficiální pyodermii může srst místně řídnout.

Velké povrchové pustuly impetiga lze často odlišit od menších teček folikulitidy soustředěných na vlasové folikuly. Změny postihující hlavně řídce osrstěné oblasti mohou být někdy rozsáhlejší.

Zjevné svědění je důvodem hledat jiné příčiny, například svrab, i při ložiscích podobných impetigu.

Komplikace a následky

Mírná povrchová infekce má obecně dobrý výhled

Běžné impetigo štěňat může odeznít jen zlepšením predisponujících podmínek péče. Pokud se však základní faktor nezjistí a neléčí, může přetrvávat nebo se vracet.

Pyodermie zasahující hluboko do škáry je vážnější a nese větší riziko průniku bakterií do krevního oběhu. Bolest, otok pod kůží a krvavý hnis odpovídají spíše hluboké infekci než běžné povrchové tečce.

Folikulitida může být obtížnější zvládnout než povrchové impetigo, což zdůrazňuje význam správné diagnózy. Bulózní forma u dospělého s oslabenou imunitou samovolně odezní jen vzácně, proto je vyšetření její příčiny zásadní.

Vyšetření u veterináře

Umístění ložisek a vzorek buněk

Veterinář se ptá na věk, dřívější prostředí, krmení a léčbu parazitů, než kůži pečlivě vyšetří. Dobré osvětlení a zvětšení pomáhají zjistit, zda ze středu pustuly vyrůstá chlup.

Chlup ve středu podporuje folikulitidu, zatímco pustuly impetiga leží mezi folikuly. Potvrzení se opírá o typická ložiska u mladého psa a vzorek buněk podporující bakteriální infekci.

Bakteriální zánět omezený na povrchovou část vlasového folikulu se klasifikuje jako folikulitida, proto mohou mít dvě podobně vypadající pustuly různý původ. Obsah pustuly lze odebrat na sklíčko k mikroskopii.

Vzorek lepicí páskou může ukázat i buňky a kožní mikroby z povrchových ložisek. V zánětlivém vzorku mohou být vidět neutrofily a koky uvnitř nebo mimo buňky.

Vzorek se barví, aby byly zánětlivé buňky a malé bakterie lépe vidět. Vyšetření buněk v místě odběru na kultivaci také potvrzuje, že bakterie souvisejí s tímto ložiskem.

Demodex a kožní plíseň se v případě potřeby vylučují vzorky na parazity, vyšetřením chlupů nebo mykologickými testy. Pokud místní léčba nepřinese očekávanou odpověď, pomáhá péči upřesnit bakteriologická kultivace a vyšetření citlivosti.

Biopsie kůže je potřeba jen vzácně, může však odlišit impetigo od pemfigu nebo jiného sterilního puchýřnatého onemocnění. Oddělování kožních buněk, nazývané akantolýza, je u impetiga obecně minimální nebo chybí, a to pomáhá vykládat vzorky tkáně.

Mnoho oddělených kožních buněk s malým počtem bakterií může vzbudit podezření kromě bakteriálního zánětu i na imunitně podmíněné puchýřnaté onemocnění. Abnormální ložiska na ušních boltcích, hřbetu čenichu nebo polštářcích mohou také vést k vyšetření pemfigu, když obvyklý obraz povrchové infekce neodpovídá.

Oteklý obličej vede k jinému vyšetření

Náhlý otok obličeje a bolestivé mízní uzliny pod čelistí mohou odpovídat juvenilní celulitidě, nazývané také štěněcí strangles. Jde o imunitně podmíněné onemocnění, které se léčí podle jiných zásad než bakteriální impetigo.

Samotný pohled na pustulu proto nestačí k volbě stejného léku pro každé štěně.

Léčba

Mnoha štěňatům stačí místní péče

Léčbu a případné léky předepisuje veterinář podle vyšetřených ložisek, vzorků buněk a celkového stavu. Péčí první volby u povrchové bakteriální infekce je obvykle místní antimikrobiální léčba bez antibiotik podávaných ústy.

I povrchovou infekci způsobenou bakteriemi odolnými vůči meticilinu lze často léčit místně bez celkových antibiotik. Přípravek a léková forma se volí podle rozsahu ložisek, srsti a praktičnosti.

Na samostatné ložisko může stačit ubrousek nebo krém, zatímco na větší plochu lze zvolit šampon nebo sprej. Antiseptická účinná látka, například chlorhexidin, snižuje počet bakterií na kůži.

Malá otevřená studie hodnotila třítýdenní místní péči u 17 štěňat s impetigem a zjistila dobrou odpověď. Bez srovnávací skupiny nemůže určit, nakolik by ke zlepšení vedlo jen zlepšení podmínek péče.

Dobrou odpověď na místní léčbu lze často očekávat asi do dvou týdnů. Účinnost u superficiální pyodermie se v ordinaci obvykle přehodnotí po 2–3 týdnech.

O ukončení léčby se rozhoduje podle ložisek a kontrolního vyšetření, nikoli jen podle předem stanoveného data. Ochranný límec může zabránit olizování a umožnit místní péči a hojení.

Kdy jsou potřeba další vyšetření nebo celkové léky?

Pokud impetigo na místní péči dostatečně nereaguje, mohou být potřeba celková antibiotika. Před rozšířením léků veterinář ověří, zda byla místní péče prováděna a zda zlepšení stále nebrzdí jiné onemocnění.

Celkovou léčbu lze zvážit i tehdy, když místní péči nelze kvůli okolnostem psa nebo pečujícího provádět dostatečně. Hluboká pyodermie je jinou kategorií léčby, která obecně vyžaduje celkovou terapii řízenou kultivací.

Výběr antibiotika se v případě potřeby opírá o vyšetření citlivosti, protože kožní stafylokoky mohou být odolné. Spolu s místní péčí se řeší špatná výživa, nehygienické prostředí a střevní parazité.

Prevence

Čistý, suchý, měkký pelíšek omezuje neustálé vystavení vlhkosti a podráždění. Úprava nedostatků výživy je součástí léčby a prevence, pokud se zjistí.

Ochrana proti vnitřním a vnějším parazitům se plánuje vhodně pro štěně, protože napadení může k impetigu předurčovat nebo udržovat svědění. Prevence opakované infekce zahrnuje i léčbu jejího zjištěného základního onemocnění.

K přetrvávající nebo opakované bakteriální infekci může přispívat nevhodně zvolená léčba tlumící imunitu. Při návštěvách štěněte se přehodnocuje i další preventivní péče, například plánování očkování.

Důležité pro majitele psů

Zapište si, kdy se objevily první tečky a zda se rozšířily na nová místa. Před čištěním pořiďte zřetelnou fotografii břicha a dalších míst. Poznamenejte si i krmení, dřívější léčbu parazitů a informace o původním prostředí odchovu.

Řekněte v ordinaci o svědění, o tom, zda ze středu tečky vyrůstá chlup, a o horečce, únavě nebo změnách chuti k jídlu. Uchovávejte údaje o místních přípravcích a případných nežádoucích reakcích.

Požádejte o ukázku bezpečného ošetření kůže a domluvte kontrolu odpovědi na léčbu. Pokud se celkový stav zhorší nebo oteče obličej, ozvěte se ještě před plánovanou kontrolou. Nepodávejte sami lék na impetigo předepsaný dítěti ani zbylá antibiotika jiného zvířete.

Časté otázky

Je impetigo štěňat totéž co impetigo u dítěte?

Impetigo štěňat se liší od snadno nakažlivého onemocnění lidí. Běžné impetigo psů se nepovažuje za šířící se mezi zvířaty stejným způsobem. Stejný název neopravňuje použít u psa lék předepsaný dítěti. Diagnóza a léčba se plánují ve vlastní ordinaci štěněte.

Potřebuje štěně vždy kúru antibiotik?

Mnoho povrchových bakteriálních infekcí lze léčit samotnou místní péčí. Celková antibiotika se zvažují například tehdy, když impetigo na místní léčbu nereaguje. K výběru léku může být potřeba kultivace a vyšetření citlivosti, zejména při návratu. Účinnost místní léčby se posuzuje i při opakované návštěvě veterináře.

Může mírné impetigo odeznít samo?

U některých štěňat impetigo odezní se zlepšením podmínek a celkové péče bez silných léků. Pomoci může zejména úprava výživy, hygieny a léčba střevních parazitů. Ošetření kůže však po potvrzení diagnózy může hojení urychlit.

Proč je otok obličeje něco jiného?

Náhlý otok čenichu a obličeje může ukazovat spíše na juvenilní celulitidu než na běžné impetigo na břiše. Při tomto stavu imunitní systém napadá vlastní kůži psa a léčba se liší. Vyšetření této možnosti podporují i oteklé mízní uzliny pod čelistí.

Jak se folikulitida liší od impetiga?

Pustuly impetiga leží mezi folikuly na povrchu kůže. Ve středu pustuly folikulitidy naopak může být vidět chlup. Tyto podobně vypadající problémy pomáhá odlišit dobré osvětlení, zvětšení a odběr buněk v ordinaci. Bakterie a zánětlivé buňky ve vzorku podporují infekci.