Herpesviróza psů – příznaky a ochrana štěňat

Přehled

CHV-1 patří mezi herpesviry, které mohou po nákaze zůstat v klidovém, latentním stavu. Latentní virus se může občas znovu aktivovat bez viditelného onemocnění. Tím se udržuje oběh viru v populaci psů.

Psí herpesvirus se vyskytuje po celém světě.

Kontakt s virem je u psů běžný. V Nizozemsku byly protilátky přítomny u 40 % vyšetřených psů. Ve Velké Británii byl odpovídající podíl mezi vyšetřenými psy 88 %.

Protilátky ukazují na dřívější kontakt s virem, ne na to, kolik psů je právě nemocných. Nejzávažnější forma zahrnuje úhyny novorozených štěňat. Lidé se tímto psím herpesvirem nakazit nemohou.

Příčiny

Virus šíří blízký kontakt

Přenos probíhá hlavně přímo z nakaženého psa na jiného. U dospělých je hlavní cestou dýchací ústrojí. Nákazu může přenést i dotyk nosů na běžné procházce.

Fena může vylučovat virus v nosních i poševních sekretech. Nemocná štěňata mohou vylučovat velké množství viru. Šíření při krytí je možné, ale méně časté než přenos dýchací cestou.

Štěně se může nakazit už před narozením. Virus může získat i v porodních cestách nebo krátce po porodu z nosních sekretů matky. Do vrhu ho může zanést i jiný nakažený pes.

Inkubační doba, od nákazy po příznaky, je obvykle tři až sedm dní. Nákaza v časné březosti může způsobit úhyn a vstřebání zárodků. Nákaza v pozdní březosti může naopak způsobit předčasný porod.

Po nákaze ústy nebo nosem se virus během 24 hodin množí v povrchových buňkách nosohltanu a v mandlích. Po této místní fázi se může šířit krevním řečištěm uvnitř nakažených bílých krvinek.

Prochladnutí pomáhá viru se šířit

Termoregulace štěněte je během prvních čtyř týdnů nevyzrálá, proto potřebuje dostatečně teplé prostředí. Při nízké tělesné teplotě se virus může z tlamy a hrdla šířit do krve. Pak se může dostat do několika orgánů.

Latentní virus může znovu aktivovat stres, léčba kortikosteroidy nebo onemocnění oslabující imunitu. Během aktivace může pes znovu vylučovat virus z nosní nebo pohlavní sliznice.

Rizikové faktory

Nejvyšší riziko těžkého onemocnění mají velmi mladá štěňata. Úhyny novorozenců spojené s herpesvirem se soustřeďují do prvních dvou týdnů života. U štěňat starších čtyř týdnů způsobuje infekce dýchacích cest obvykle mírné příznaky.

Zvlášť ohrožená jsou štěňata, jejichž matka se poprvé nakazí v pozdní březosti. Nemusí stihnout vytvořit dost protilátek, aby je chránila mlezivem. I u očkované matky dostane štěně, které špatně saje, jen malou ochranu z mleziva.

Neznámé chovatelské stanice, výstavy a nové kontakty se psy zvyšují možnosti expozice březí feny. Herpesvirus může šířit i pes s psincovým kašlem nebo pes, který ho nedávno prodělal.

Typické příznaky

Nákaza feny se může projevit potratem nebo mrtvě narozenými štěňaty. Onemocnění novorozence může začít jen slabším sáním a skleslým chováním. Příznaky mohou rychle postupovat, i když se zpočátku zdají mírné.

Fena může mít i menší vrh než obvykle nebo štěňata narozená slabá. Hmotnost postiženého štěněte může začít klesat, jak ubývá chuť k jídlu.

• Štěně je ospalé a nevyhledává sání.

• Štěně neustále naříká a má citlivé břicho.

• Z nosu vytéká hustý výtok.

• Dýchání je obtížné.

• Štěně má měkký šedožlutý nebo nazelenalý trus.

• Na sliznicích mohou být vidět drobná krvácení.

• Těžké onemocnění zahrnuje křeče nebo pádlovací pohyby končetin.

Dospělý pes může mít jen mírný kašel nebo rýmu. Herpetická infekce oka může způsobit mžourání, opakovaný výtok z oka nebo zánět spojivek. Na pohlavní sliznici se mohou objevit puchýřky.

Komplikace a následky

Výhled pro vrh může být špatný

Těžce postižený novorozenec může uhynout během 24–48 hodin od prvních příznaků. Těžká herpetická infekce může zabít celý postižený vrh. U některých štěňat, která přežijí akutní fázi, vznikne trvalé poškození centrální nervové soustavy.

Postižené štěně může také oslepnout. Oční infekce u dospělého může zahrnovat vřed rohovky. U starších štěňat a dospělých s mírnými příznaky je výhled obvykle lepší.

Přeživší štěně může mít trvalé poškození ledvin, i když akutní život ohrožující onemocnění pominulo.

Ztráta jednoho vrhu neznamená, že každý další vrh feny uhyne na herpesvirózu. Protilátky z dřívější nákazy mohou chránit další vrh mlezivem. Ochrana z mleziva může zabránit těžkému onemocnění, i když nezabrání pozdější nákaze.

Vyšetření u veterináře

Podobné příznaky způsobují i jiné nemoci

Veterinář posoudí stav štěněte a rozložení příznaků mezi postiženými štěňaty. Vyšetření odlišují herpesvirózu od jiných příčin úhynu štěňat. K jiným možnostem patří bakteriální infekce, brucelóza a toxoplazmóza.

S bakteriální infekcí štěněte může souviset i zánět mléčné žlázy matky. Vyšetření kontroluje sací reflex a sliznice štěněte. Hledají se i vrozené vady, například rozštěp patra.

PCR hledá virus, vyšetření protilátek kontakt s ním

PCR může prokázat genetický materiál herpesviru. Vzorkem může být vzorek orgánu štěněte nebo stěr z dýchací či pohlavní sliznice dospělého psa. Užitečnost stěru ze sliznice dospělého závisí na tom, zda pes v době odběru virus vylučuje.

Protilátky v krvi neočkovaného psa ukazují, že se s virem setkal. Test protilátek neukáže, zda je pes v danou chvíli infekční. Při latentní nákaze nejsou protilátky vždy zjistitelné, i když virus v těle zůstává.

Vyšetření protilátek nedokáže odlišit vzestup způsobený očkováním od vzestupu po nákaze. Hladiny měřené virovou neutralizací mohou klesnout přibližně do dvou měsíců od nákazy. Při akutní nákaze se doporučuje PCR, protože hladiny protilátek mohou být nízké.

V některých situacích se porovnávají hladiny protilátek ve vzorcích krve odebraných s odstupem dvou týdnů. Výklad jediné hladiny vyžaduje informace o době nákazy.

Vyšetření uhynulého štěněte pomáhá posoudit zbytek vrhu

Pitva může potvrdit příčinu náhlého úhynu štěněte. Herpetická infekce může ve vnitřních orgánech vyvolat drobná tečkovitá krvácení. Vzorky orgánů lze vyšetřit na virus metodou PCR.

Při mikroskopickém vyšetření tkáně mohou na herpetickou infekci ukazovat virové změny uvnitř buněčných jader, tzv. inkluzní tělíska.

Léčba

Štěně potřebuje rychlou podpůrnou péči

Výsledky léčby postižených novorozenců bývají často špatné, protože onemocnění rychle postupuje. Veterinární intenzivní péče může zahrnovat řízené zahřívání, tekutiny a kyslík. V případě potřeby se upravuje i nízká hladina cukru v krvi.

Novorozenec, který nesaje, může mít i po krátkém hladovění rychle nízkou hladinu cukru v krvi. Prochladnutí také zhoršuje imunitu, sání a trávení. U podchlazeného štěněte se může zastavit pohyb střev, což zvyšuje riziko vracení potravy a vdechnutí při krmení.

Prochladlý novorozenec se zahřívá pomalu, obvykle 30–60 minut. Příliš blízko umístěná vyhřívací lampa nebo příliš horká vyhřívací podložka může způsobit přehřátí a popáleniny. Obvyklá rektální teplota v prvním týdnu života je 35–37,2 °C.

Udržování novorozence v teple ho podporuje, samotné zvýšení teploty po začátku příznaků však neopraví vzniklé poškození vnitřních orgánů.

Antivirotika vyžadují veterinární dohled

Pro novorozeneckou herpetickou infekci neexistuje zavedená antivirová léčba s prokázanou bezpečností. Například aciklovir může u psů způsobit těžkou otravu a poškození ledvin. Neléčte proto štěně doma lékem na herpes pro lidi.

Oční příznaky dospělého psa lze podle uvážení veterináře léčit místními antivirotiky. Druhotná bakteriální infekce oka může vyžadovat místní antibiotikum. Léčí se i bolest oka.

Mírné příznaky u dospělých mohou zmizet i bez specifických léků. Konec příznaků však neznamená, že virus tělo opustil.

Prevence

Omezte kontakt březí feny s neznámými psy během posledních tří týdnů březosti. Stejnou ochranu dodržujte tři týdny po porodu. V tomto zranitelném období udržujte novorozená štěňata mimo dospělé psy kromě jejich matky.

Dobrá hygiena rukou a čisté prostředí štěňat snižují riziko nákazy. Herpesvirus je v prostředí poměrně křehký a mimo psa dlouho nepřežije. Samotné omezení krytí virus neodstraní, protože hlavní cestou přenosu je jiný blízký kontakt.

Vyřazení psa s protilátkami z chovu samo o sobě není účinný způsob, jak tento běžný virus z populace psů odstranit.

Kde je vakcína dostupná, lze chovné feny proti herpesviru očkovat, aby byla chráněna jejich štěňata. Mateřské protilátky vyvolané očkováním přecházejí na štěňata mlezivem. Cílem je chránit novorozená štěňata, ne je přímo očkovat.

Pro ochranu je zásadní dostatečný příjem mleziva. Ochrana je důležitá zejména před třetím týdnem věku, kdy může být nákaza smrtelná. Potřebu očkování feny posuzujte individuálně s veterinářem.

Důležité pro majitele psů

Štěňata denně važte a zaznamenávejte jejich stav. Zdravé štěně, které dobře saje, je obvykle klidné a mezi krmeními spí. Obvyklý denní přírůstek je asi 5–10 % tělesné hmotnosti.

Spolu se sledováním štěňat denně kontrolujte chuť k jídlu matky, její stav, mléčnou žlázu a výtok po porodu.

U každého štěněte zvlášť zaznamenejte čas narození, hmotnosti, sání a čas prvních příznaků. Sdělte veterináři očkování matky, krytí a kontakty se psy i dřívější ztráty vrhů. Proberte celý vrh, i když nemocně vypadá jen jedno štěně. Před převozem si domluvte vyšetření uhynulého štěněte a předání vzorků.

Protilátky z mleziva se mohou ze střeva vstřebávat do krve nejvýše asi 24 hodin po narození. Nejúčinnější je vstřebávání během prvních čtyř hodin. Úspěšné sání hned po narození proto vyžaduje zvláštní sledování.

Časté otázky

Může herpesvirus šířit pes bez příznaků?

Ano: latentní nákaza se může znovu aktivovat bez zjevných příznaků. Virus se pak může znovu vylučovat z dýchací nebo pohlavní sliznice. Zdravě vypadající dospělý pes proto nezaručuje, že vrh nemůže být viru vystaven.

Znamená pozitivní výsledek protilátek, že je pes infekční?

Ne: u neočkovaného psa protilátky ukazují na dřívější kontakt s virem, ne přímo na současné vylučování. Naopak u psa s dlouhodobou latentní nákazou nemusí být protilátky zjištěny. Výsledky se posuzují spolu s příznaky a informacemi o expozici.

Získá štěně ochranu z očkování matky proti herpesviru?

Očkování má zvýšit mateřské protilátky, které štěně dostane v mlezivu. Štěně proto potřebuje hned po narození dostatek prvního mléka matky. Štěně, které špatně saje, nezíská stejnou ochranu jen proto, že matka byla očkována.

Mohou další vrhy feny přežít?

Ano: mateřské protilátky vytvořené po herpetické nákaze mohou mlezivem chránit pozdější vrhy. Dřívější ztráta vrhu neznamená, že se totéž stane pokaždé. Latentní virus však může v těle feny zůstat.

Může se psí herpesvirus přenést na lidi?

Psí herpesvirus lidi nenakazí. Úhyny štěňat však mohou způsobit například i brucelóza a toxoplazmóza, které nesou riziko nákazy lidí. Příčinu náhlého úhynu štěněte je proto nutné vyšetřit, ne ji jen podle příznaků považovat za herpesvirózu.