Giardie u psa: příznaky, vyšetření a léčba

Přehled

Giardia duodenalis se u psů označuje také jako Giardia intestinalis nebo Giardia lamblia. Parazit má cystovou formu, která přežívá v prostředí. Jeho aktivně se pohybující střevní forma se nazývá trofozoit. Nejčastějšími genotypy u psů jsou C a D, přizpůsobené psovitým šelmám.

Severoevropská studie zveřejněná v roce 2007 zjistila giardie u osmi ze 150 psů bez příznaků, tedy asi u 5 %. Mezi 36 psy ve věku 12 měsíců a mladšími bylo pozitivních 19 %. V jedné severoevropské veterinární laboratoři bylo v roce 2025 pozitivních 28 ze 111 vzorků psího trusu vyšetřovaných na giardie.

Genotypy A a B, které mohou nakazit lidi, se občas najdou i u psů. Celkově je riziko přenosu ze psů na lidi velmi nízké. Vylučování cyst může pokračovat týdny nebo měsíce.

Příčiny

Infekce začíná spolknutou cystou

Psi se nakazí spolknutím cysty giardií z prostředí. Cysty se mohou dostat do tlamy vodou, krmivem nebo půdou kontaminovanými trusem. Může stačit spolknout jen několik cyst. Cysty se mohou šířit ihned poté, co opustí psa s trusem. Cysty mohou do tlamy přenést i předměty kontaminované trusem, například hračky.

Z jedné cysty se v tenkém střevě uvolní dva trofozoiti. Přichytí se na jeho povrchové buňky. Mohou se tam nepohlavně množit. Aktivní formy se mohou v tenkém nebo tlustém střevě měnit na cysty.

Počet cyst vylučovaných trusem se může měnit, zejména při přetrvávající infekci. Vylučování může začít 4–16 dní po nákaze. V chladném a vlhkém prostředí mohou cysty zůstat nakažlivé měsíce. Střídání mrazu a tání může počet cyst v prostředí snížit.

Psi mohou cysty spolknout při olizování srsti znečištěné trusem. Trofozoiti mohou odcházet do průjmovitého trusu, mimo střevo však přežívají špatně. Spolknutí trofozoitů novou infekci nezpůsobí.

Rizikové faktory

Štěňata mají příznaky častěji než dospělí psi. U psů s oslabenou imunitou může infekce způsobit průjem. Stres při odstavu může zvýšit množení parazita. Infekce s příznaky je možná zejména u mladého psa s jinou střevní infekcí.

Vystavení může být vyšší v chovatelských stanicích a útulcích. Špatná hygiena usnadňuje šíření, když mnoho zvířat sdílí jeden prostor. Při vysokém infekčním tlaku se giardióza může vyvinout i u dospělých psů.

Starší nebo již oslabení psi mohou mít zvýšené riziko komplikací giardiózy s příznaky. Částečná imunita, která se po infekci vyvine, chrání před opakovanou nákazou jen omezeně.

Typické příznaky

Případné příznaky obvykle začínají jeden až dva týdny po nákaze. Průjem může ustat a pak se vrátit.

• Světlý, měkký trus.
• Hlen v trusu.
• Silně páchnoucí plynatost.
• Hubnutí při infekci s příznaky.
• Občasné zvracení vedle průjmu.
• Snížená chuť k jídlu u těžce postižených psů.

Trus může vypadat mastně. Krev v trusu není pro giardiózu typická. Může se objevit bolest břicha.

Těžněji postižení psi mohou být unavení a méně ochotní k pohybu. Může se objevit i velmi vodnatý průjem, typičtější je však měkký, špatně formovaný trus.

Komplikace a následky

Giardie mohou zkrátit mikroklky, výběžky zvětšující vstřebávací plochu povrchových buněk tenkého střeva. Zmenšená plocha může zhoršit vstřebávání vody a živin. Na povrchu tenkého střeva se může snížit aktivita lipázy, která tráví tuky.

Přetrvávající průjem může ztrátou tekutin způsobit dehydrataci. Zvracení může zvýšit dehydrataci psa, který již ztrácí tekutiny průjmem. Výhled je obvykle dobrý.

Látky vylučované giardiemi mohou oslabit spoje mezi povrchovými buňkami tenkého střeva. Ztráta tekutin může narušit rovnováhu elektrolytů.

Vyšetření u veterináře

Hledání cyst, antigenu nebo DNA v trusu

Trus se vyšetřuje, když má pes střevní příznaky odpovídající giardiím. Mikroskopie může hledat cysty oddělené centrifugací a flotací. Přímá imunofluorescence využívá protilátky, aby byly cysty pod mikroskopem rozlišitelné. Test antigenu v trusu hledá složky specifické pro giardie. Antigen lze zachytit, i když se cysty zrovna nevylučují.

PCR zachytí DNA giardií v trusu. Následné sekvenování může v případě potřeby pomoci určit genotyp. To lze zvážit, když mají giardie člověk i domácí zvíře v jedné domácnosti.

Načasování vzorků a jejich výklad

Jediný negativní vzorek se může trefit do období bez vylučování cyst. Vyšetření tří vzorků během tří až pěti dnů může zlepšit záchyt. V naprosto čerstvém průjmovitém trusu lze někdy vidět pohybující se trofozoity. Nejčastější testy hledají cysty nebo antigen, protože trofozoity se nacházejí mnohem méně často.

I malé množství DNA parazita může způsobit pozitivní PCR, přestože příznaky mají jinou příčinu. Pozitivní výsledek se vykládá spolu s příznaky, protože parazit je běžný i u psů bez příznaků. V severoevropské studii z roku 2007 měl jeden konkrétní test antigenu giardií ve srovnání s imunofluorescenční mikroskopií citlivost 100 %. Jeho specificita u negativních vzorků byla 96 %.

Mikroskopická cysta giardie je oválná a dlouhá jen asi 8–15 mikrometrů. Příliš koncentrovaný flotační roztok může cysty zdeformovat a ztížit jejich určení. Kvasinková buňka se může cystě podobat velikostí i tvarem, odlišit ji však pomáhá pučení. PCR na giardie může být součástí panelu, který v jednom vzorku vyšetřuje několik infekčních příčin průjmu. Podobnou poruchu vstřebávání může způsobit nedostatečnost slinivky, kterou lze zvážit jako další možnou diagnózu.

Léčba

Infekce s příznaky se léčí

Veterinář předepíše lék účinný proti giardiím, když je infekce zjištěna u psa s průjmem a odpovídá příznakům. Častým lékem první volby u giardiózy s příznaky je fenbendazol. Pokud fenbendazol nepůsobí dostatečně, lze zvážit metronidazol. Metronidazol může mít neurologické nežádoucí účinky.

Léčba se snaží zmírnit střevní příznaky. Během průjmu může zotavení podpořit snadno stravitelné krmivo. Dehydratovaný pes může potřebovat tekutiny od veterináře. Spolehlivé důkazy o přínosu bakterií mléčného kvašení při léčbě giardiózy jsou omezené.

Nález giardií u zdravého domácího psa bez příznaků se obvykle neléčí. V chovech s častým průjmem štěňat lze v rámci kontroly infekce zvážit i léčbu psů bez příznaků.

Opakované vyšetření při přetrvávajících příznacích

Pokud příznaky neodezní, může flotace hledat cysty 24–48 hodin po ukončení léčby. Opakovaný vzorek do tří dnů od ukončení léčby pomáhá posoudit, zda infekce přetrvala. Pozitivní vzorek o dva až čtyři týdny později může odrážet opakovanou nákazu. PCR nebo ELISA mohou po léčbě zůstat pozitivní, takže jejich samotné výsledky selhání léčby neprokazují.

Pokud se giardie už nenacházejí, ale průjem přetrvává, prověřují se jiné příčiny, jako je zánět střev nebo potravinová přecitlivělost. V kontaminovaném prostředí může pes spolknout nové cysty ihned po léčbě.

Zlepšení příznaků a vylučování cyst

Francouzské sledování zahrnovalo 23 přirozeně nakažených psů, kteří doma dostávali fenbendazol. Trus se při první kontrole zpevnil u 16 z 21 psů s příznaky, tedy u 76 %. Průměrné vylučování cyst se ve skupině dva až čtyři dny po ukončení léčby snížilo o 84 %. Snížení nejméně o 90 % nastalo jen u osmi z 23 psů, tedy u 35 %. Při první kontrole nebyly zjištěny žádné cysty u čtyř z 23 psů, tedy u 17 %. Osm až deset dní po ukončení léčby zůstalo průměrné vylučování o 73 % pod výchozí hodnotou. Kontrolní skupina chyběla, takže část zlepšení mohla být samovolná.

Prevence

Trus ihned sbírejte a vyhazujte do komunálního odpadu, protože cysty jsou okamžitě nakažlivé. Pratelné pelechy a textilní hračky perte na programu nejméně 60 °C. Během giardiózy myjte misky na krmivo a vodu denně horkou vodou. Z povrchů, které pes používá, mechanicky odstraňte nečistoty.

Vyčištěné povrchy nechte důkladně vyschnout, protože cysty snášejí sucho špatně. Vyčištěný kotec lze před návratem psů nechat 48 hodin schnout. Umytí zadní části těla šamponem vybraným veterinářem může odstranit cysty, které zůstaly v srsti.

Stojatou vodu kontaminovanou trusem je obtížné zbavit cyst. Vyčištění pískového výběhu může vyžadovat výměnu celého pískového podkladu. Oddělení psa s průjmem od ostatních psů omezuje šíření cyst ve sdílených prostorech. Pečlivá hygiena rukou lidí pracujících se psy omezuje přenos mezi místy.

Důležité pro majitele psů

Požádejte ordinaci o pokyny k odběru vzorku, protože imunofluorescence může vyžadovat speciální nádobku a konzervační látku. Během celého průjmu mějte k dispozici čerstvou vodu. Pokud se mírný průjem u jinak zdravého psa nezlepší do 48–72 hodin, kontaktujte veterináře. Nepodávejte lidské léky proti průjmu bez rady veterináře.

Se psem s giardiózou nechoďte do psího parku. Sdělte veterináři, pokud má někdo v domácnosti oslabenou imunitu.

Pokud mají giardie člen rodiny i pes, řekněte lékaři dotyčné osoby i o infekci zvířete. Sdělte veterináři dřívější léčby giardií, protože historie léčby ovlivňuje další posouzení.

Časté otázky

Potřebuje nález giardií u psa bez příznaků léčbu?

Pozitivní výsledek u zdravého domácího psa bez příznaků obvykle antiparazitární léky nepotřebuje. Situace v chovech se posuzují zvlášť, když má průjem několik štěňat a giardie se šíří mezi psy. Rozhodnutí ovlivňuje i úzký kontakt s člověkem s oslabenou imunitou.

Mohou se giardie přenést ze psa na člověka?

Přenos je vzácný, protože nejčastější psí genotypy jsou přizpůsobené psovitým šelmám. Někteří psi však mohou nést genotyp přenosný na lidi. Pečlivé mytí rukou po sbírání trusu pomáhá předejít šíření cyst.

Proč mohou být potřeba vzorky z více dnů?

Vylučování cyst kolísá, takže jediný vzorek je může minout. Veterinář může vyšetřit vzorky sebrané během tří až pěti dnů. Pokud mikroskopie cysty nenajde, lze hledat i antigen parazita.

Proč se pes může po léčbě znovu nakazit?

Pokud cysty zůstávají v prostředí, může je pes brzy znovu spolknout. Cysty nejlépe přežívají v chladu a vlhku. Rychlé odklízení trusu snižuje kontaminaci prostředí a možnost nové nákazy.

Jak mám prát pelech a mýt misky?

Vhodné textilie perte v pračce na programu nejméně 60 °C. Během infekce myjte misky na krmivo a vodu denně horkou vodou. Umyté věci nechte důkladně vyschnout, protože cysty snášejí sucho špatně.