Cizí těleso v jícnu psa – příznaky a léčba

Přehled

Nejčastějšími předměty uvízlými v jícnu jsou kosti, ucpání však mohou způsobit i žvýkačky, dřevo, jehly a rybářské náčiní. Cizí tělesa v jícnu se zjišťují častěji u psů než u koček.

Při částečném ucpání může tekutina projít, i když pevná potrava neprojde. Polykání vody proto ucpání jícnu nevylučuje.

Jedna severoevropská studie zahrnula 69 psů léčených kvůli cizímu tělesu v jícnu v letech 2006–2012. Z nich bylo 68, tedy 98,6 %, propuštěno domů, toto číslo však neznamená, že všichni byli bez pozdějších potíží.

Informace po propuštění chyběly u 42 psů, takže dlouhodobé výsledky zůstaly u mnoha nepotvrzené. V různých skupinách léčených psů byla popsána i míra přežití 75–95 %, výhled tedy ovlivňuje závažnost případu.

Příčiny

Uvíznutí a tlak poškozují výstelku

Předmět se často zastaví tam, kde se jícen nemůže roztáhnout tak snadno jako jinde. Častými místy jsou vstup do hrudníku, oblast srdeční báze a dolní část jícnu těsně před bránicí.

Ucpat se může i horní část jícnu bezprostředně za hrdlem. Dlouhodobý tlak může snížit prokrvení stěny a způsobit odumření tkáně.

Zejména tuhý kostěný předmět může po více než 24 hodinách na místě způsobit odumření výstelky. Ostrý předmět může stěnu jícnu proděravět.

Rybářský háček se může zachytit ve výstelce na několika místech, což bezpečné odstranění ztěžuje. Mechanické tření a zpětný tok žaludeční kyseliny mohou společně vyvolat ezofagitidu, tedy zánět jícnu.

Zánět může zhoršit pohyb jícnu a funkci dolního svěrače, což zpětný tok kyseliny dále zvyšuje.

Rizikové faktory

Mezi pacienty s cizím tělesem v jícnu byli nadměrně zastoupeni malí psi a teriéři. V severoevropské studijní skupině tvořili teriéři 42 % psů.

Nejčastějšími plemeny skupiny byli West Highland white teriéři a cairn teriéři. Pacienti byli ve věku od 6týdenního štěněte po 16letého psa.

Průměrný věk ve stejné skupině byl 5,1 roku, nešlo tedy jen o problém štěňat. K uvíznutí předmětů může předurčovat hltavé žraní a polykání špatně rozkousaných kousků.

V severoevropské skupině tvořily kosti nebo chrupavky 70 % z 67 předmětů, jejichž materiál byl znám. V thajské skupině 111 případů jícnu tvořily kosti 61,26 % nálezů.

Sušené žvýkačky tam tvořily 23,42 %, což ukazuje, že uvíznout mohou i předměty určené ke snědení.

Typické příznaky

Příznaky závisejí na umístění předmětu, úplnosti ucpání a době, jak dlouho tam je.

• Pes slintá nebo má více pěny u tlamy než obvykle.

• Pes se dáví nebo se opakovaně snaží polknout.

• Potrava se vrací do tlamy bez zjevného úsilí břicha.

• Jedení nebo polykání bolí a potrava zůstává netknutá.

• Pes kvůli bolesti mění polohu hlavy nebo krku.

• Kašel a rychlejší dýchání mohou souviset s průnikem potravy nebo tekutiny do dýchacích cest.

Dlouhotrvající ucpání může způsobit hubnutí, odmítání potravy a únavu. Regurgitace se liší od zvracení, které obvykle zahrnuje aktivní stahy břišních svalů.

Ne všichni psi však mají příznaky hned: 4 psi v severoevropské skupině byli po pozorovaném spolknutí bez příznaků. Pokud pes úplně přestane jíst, regurgitace se může zmenšit, i když bolest a poškození jícnu pokračují.

Komplikace a následky

Ezofagitida je častým následkem poškození výstelky předmětem i jeho odstraněním. Nějaká forma komplikace byla v severoevropské studii zaznamenána u 87 % pacientů.

Ezofagitida byla zjištěna u 78 %, se závažností od mírné po těžkou. Toto číslo o zánětu neznamená, že stejný podíl případů skončil smrtí.

Regurgitovaná potrava nebo tekutina se může dostat do dýchacích cest a vyvolat aspirační pneumonii. Proděravění v hrudníku může způsobit pneumotorax, hromadění hnisu v hrudníku nebo zánět mezihrudí.

Proděravění na krku může souviset s abscesem nebo vzduchem hromadícím se pod kůží. Jizevnatá tkáň vznikající při hojení může jícen zúžit a později ztížit jedení.

Uváděná četnost zúžení způsobených jizvením je 1–24 % léčených psů. Příznaky zúžení často začínají do 2 týdnů od odstranění cizího tělesa.

Vyšetření u veterináře

Zobrazovací metody hledají předmět a poškození, které způsobil

Veterinář potřebuje vědět o každém pozorovaném spolknutí a o tom, kdy příznaky začaly. V severoevropské skupině mělo 46 psů normální celkové vyšetření navzdory cizímu tělesu v jícnu.

Rentgen zahrnuje krční i hrudní část jícnu, aby se nepřehlédl předmět v horní části. Kosti a kov jsou na prostém rentgenu obvykle vidět.

Ve stejné léčené skupině byl rentgen diagnostický v 64 z 65 vyšetření, tedy v 99 % zobrazených případů. Předmět, který se na rentgenu zobrazuje špatně, může prozradit okolní vzduch nebo nahromaděná potrava.

Na snímcích se kontroluje i zápal plic, tekutina v hrudníku a volný vzduch. Prostý rentgen však může proděravění přehlédnout, pokud předmět únik zakrývá.

V případě potřeby pomáhá předmět nebo poranění jícnu odhalit kontrastní zobrazení. Při podezření na proděravění nahrazuje baryum kontrastní látka na bázi jodu.

Baryum může překážet endoskopii, proto se pořadí vyšetření plánuje ještě před podáním kontrastu. Endoskopie ukáže předmět i stav výstelky jícnu zároveň.

Těsně před endoskopií se může rentgen zopakovat pro případ, že se předmět přesunul do žaludku. Krevní obraz, biochemie krve a elektrolyty pomáhají posoudit dehydrataci, infekci a stav psa před anestezií.

Léčba

Stav psa se stabilizuje před odstraněním

Léčbu předepisuje veterinář podle předmětu, poškození a stavu psa. Tekutinová terapie upravuje dehydrataci a poruchy elektrolytů.

Součástí úvodní léčby je dostatečné tlumení bolesti. Odstranění nebo posunutí předmětu se provádí v celkové anestezii.

Pokud předmět tlačí na průdušnici a zhoršuje dýchání, určuje naléhavost léčby zajištění dýchání.

Endoskopie předmět odstraní a ukáže výstelku

Ohebný endoskop se zavede tlamou do jícnu a předmět se uchopí nástrojem vedeným skrz něj. Přímý pohled pomáhá řízenému odstranění, zejména ostrých předmětů nebo předmětů zachycených ve výstelce.

V severoevropské skupině byla endoskopická léčba úspěšná v 94 % případů: 61 úspěchů z 65 pokusů. U některých psů se předmět vytáhne tlamou; některé předměty lze naopak posunout do žaludku.

Předmět posunutý do žaludku se v případě potřeby odstraní chirurgicky, pokud se nemůže rozpustit nebo bezpečně projít dál. Odstranění háčku zachyceného ve výstelce vyžaduje určit místa jeho zachycení a přesně vedené pohyby.

Chirurgické odstranění je nutné, když endoskopie selže nebo když je stěna jícnu proděravělá. Operační rána jícnu se hojí hůře než jiné části trávicího traktu, proto následná péče zohledňuje riziko úniku a zúžení.

Zánět, výživa a zúžení jizvou vyžadují zvláštní následnou péči

Lék tlumící tvorbu kyseliny, například omeprazol, může omezit další poškození vracející se žaludeční kyselinou.

K ochraně výstelky lze použít sukralfát.

Antibiotikum je potřeba při stavech, jako je aspirační pneumonie nebo bakteriální infekce v hrudníku, nikoli jako náhrada odstranění předmětu. Kdy znovu začít s jídlem, závisí na poškození: časné polykání může pomoci funkci, ale může také zvýšit bolest a zánět.

V jedné starší severoevropské klinické sérii se potrava často nabízela asi 12 hodin po odstranění, silné vědecké důkazy pro toto načasování však chyběly. Dlouhodobé odmítání potravy nebo silná bolest při polykání mohou k zajištění dostatečné výživy vyžadovat výživovou sondu.

Výživovou sondu lze zvolit tak, aby obešla poškozenou oblast jícnu a výživa nezávisela na bolestivém polykání. Rozsáhlé poškození obepínající výstelku jícnu může vyžadovat opakovanou endoskopii po 1–2 týdnech.

Potvrzené zúžení způsobené jizvou lze léčit veterinárním balonkovým roztažením. U balonkového roztažení zúžení byla popsána úspěšnost asi 85 %.

Úspěšná léčba zúžení obvykle vyžaduje 2–4 zákroky.

Prevence

Kosti a velké žvýkačky mějte mimo dosah psa, který je polyká vcelku bez rozkousání. I žvýkačka prodávaná ke snědení může v jícnu uvíznout, proto nenechávejte spolknutelné kousky bez dozoru.

Jehly, rybářské háčky a ostrý odpad ukládejte mimo dosah. Když psa nemůžete hlídat, mějte jeho místnost nebo bezpečný ohrazený prostor bez předmětů, které by mohl spolknout.

U psa, který opakovaně polyká předměty, lze zvážit košíkový náhubek, který zabrání dalšímu spolknutí. Nezkoušejte předmět odstranit tím, že doma sami vyvoláte zvracení: ostré hrany mohou jícen na cestě zpět roztrhnout.

Důležité pro majitele psů

Zapište si možný čas spolknutí, materiál a velikost předmětu a zda ho někdo s jistotou viděl. Pokud to pomůže identifikaci, přineste podobný předmět nebo obal. Okamžitě zmiňte rybářský vlasec připojený k háčku nebo jakoukoli ostrou součást.

Regurgitaci nebo neobvyklé polykací pohyby natočte jen tehdy, pokud to nezdrží odjezd k ošetření. Vysvětlete, zda pes už dostal léky nebo potravu ve snaze situaci vyřešit. O tom, zda lze cestou nabídnout vodu nebo potravu, rozhodují telefonické pokyny z veterinární ordinace.

Po propuštění sledujte dýchání, jedení, bolest a případný návrat regurgitace. Řiďte se pokyny ke krmení a lékům vydanými přímo pro tohoto psa. Před odchodem si ověřte datum kontroly a vyhledejte nové posouzení, pokud se polykání ztíží nebo se potrava začne vracet do tlamy.

Časté otázky

Může jít o ucpání, i když voda projde?

Částečné ucpání, které brání průchodu pevné potravy, může vodu a další tekutiny stále propouštět. Pes pak může mít příznaky dlouho, přestože pije. Potvrzené cizí těleso v jícnu se přesto odstraňuje rychle, než vznikne vážnější poškození stěny.

Je regurgitace totéž co zvracení?

Při regurgitaci se nestrávená potrava pasivně vrací do tlamy, kdežto zvracení zahrnuje aktivní stahy břišních svalů. Ucpání jícnu může způsobit regurgitaci, u stejného psa se však může objevit i zvracení. Popis události proto pomáhá problém lokalizovat.

Vyžaduje odstranění cizího tělesa vždy operaci?

Předmět lze často odstranit endoskopicky nebo řízeně posunout do žaludku. Operace je nutná, pokud to selže nebo je stěna proděravělá. Nestravitelný předmět posunutý do žaludku může také vyžadovat odstranění samostatnou břišní operací.

Mohu psa přimět zvracet, když spolkl kost?

Zvracení sami nevyvolávejte, protože ostrý kousek může jícen poškodit na cestě zpět nahoru. Sůl použitá doma může také způsobit otravu. Předmět, který už v jícnu uvízl, vyžaduje veterinární vyšetření a neodkladné odstranění.

Proč se polykání po odstranění znovu ztíží?

Jizevnatá tkáň může při hojení jícen zúžit a způsobit návrat regurgitace. Příznaky zúžení obvykle začínají do 2 týdnů od odstranění. Nové potíže s polykáním se vyšetřují rychle, protože zúžení může postupovat a stát se hůře léčitelným.