Nadpočetné řasy u psa – distichiáza

Přehled

Ve zprávách z vyšetření se používá termín distichiáza, jednotlivá nadpočetná řasa se nazývá distichie. Chlup vyrůstá z ústí žlázy na okraji víčka nebo vedle něj.

Tyto mazové žlázy víček se nazývají Meibomovy žlázy. Jejich normální úlohou je tvořit sekrety, které zvlhčují povrch oka.

Ústí žlázy by normálně chlup tvořit nemělo. Nadpočetné chlupy mohou postihovat jen jedno víčko nebo všechna čtyři.

Onemocnění může postihnout horní i dolní víčka, i když psi normálně na dolních víčkách řasy nemají. Nadpočetné řasy se často zjišťují v obou očích.

Někteří psi prožijí celý život bez potíží s nadpočetnými řasami.

Název neznamená úplnou další řadu řas: psi mají obvykle jednotlivé chlupy rostoucí na nesprávném místě.

Příčiny

Abnormálně uložený vlasový folikul

Folikul nadpočetné řasy leží uvnitř žlázy víčka nebo velmi blízko ní. Abnormální diferenciace žlázy může v této oblasti vytvořit strukturu tvořící chlup.

Přesný důvod, proč se folikul vyvine na nesprávném místě, není znám. Dědičnost zahrnuje více faktorů, nikoli jednu jednoduchou genetickou vadu.

Žádná hlavní genetická varianta vysvětlující distichiázu u psů nebyla zjištěna. Závažnost příznaků závisí zejména na tloušťce chlupu a směru jeho růstu.

Tuhý chlup dotýkající se oka dře rohovku a může poškodit její povrchové buňky. Chlupy mohou v rámci růstového cyklu přirozeně vypadávat a znovu se objevovat.

Z jednoho ústí žlázy může vyrůstat víc než jeden nadpočetný chlup.

Chlup rostoucí skrz vnitřní povrch víčka

Ektopická řasa roste skrz spojivku na vnitřním povrchu víčka přímo k oku. Může vystupovat několik milimetrů od okraje víčka.

Obecně způsobuje mnohem větší bolest a poškození rohovky než měkká řasa na okraji víčka. Při trichiáze naopak normálně uložený chlup víčka nebo obličeje směřuje k povrchu oka.

Při entropiu se chlupy mohou dotýkat rohovky, protože se celý okraj víčka stáčí dovnitř.

Rizikové faktory

Nadpočetné řasy se často zjistí brzy, obvykle před 1.–2. rokem věku. Nové abnormální chlupy se však mohou objevit v jakémkoli věku.

K predisponovaným plemenům patří americký a anglický kokršpaněl a pudl. Nadpočetné řasy se často zjišťují i u kavalír king Charles španělů, shih-tzu, lhasa apso a šeltií.

K dalším rizikovým skupinám patří zlatý retrívr, boxer, jorkšírský teriér a pekinéz. Z 1 156 havanských psíků s vyšetřenýma očima v Norsku v letech 2005–2020 mělo distichiázu 168, tedy 14,5 %.

Studie nezjistila statisticky jasný rozdíl ve výskytu mezi psy a fenami. Nadpočetné řasy byly zjištěny u 13,1 % psů.

Odpovídající podíl u fen byl 15,3 %. Mezi labradoodly na chovatelských vyšetřeních očí v Nizozemsku v letech 2014–2024 byly nadpočetné řasy zjištěny u 30 psů, tedy 2,5 %.

Tato čísla popisují sledované skupiny v různých zemích, nikoli riziko pro všechny psy.

Typické příznaky

Distichiázu s malými příznaky lze najít až při vyšetření očí, i když oči doma vypadají normálně.

• Oko slzí víc než dřív.

• Oko nebo spojivka je zarudlá.

• Pes mrká častěji než obvykle.

• Pes mžourá nebo drží oko částečně zavřené.

• Z oka vytéká hlen nebo jiný výtok.

• Pes si otírá obličej nebo se snaží oko škrábat tlapou.

• Světlo může být nepříjemné a mžourání zvyšovat.

Namodralá oblast rohovky nebo rohovka, která ztratila lesk, může souviset s vředem. Míra bolesti není přímo úměrná počtu nadpočetných řas.

Ve studii havanských psíků bylo 86,9 % postižených psů zařazeno jako mírné případy. Středně těžké případy tvořily 2,4 %.

Těžké případy tvořily 0,6 %. U 10,1 % diagnostikovaných případů nebyla závažnost zaznamenána.

Komplikace a následky

Trvalé tření a vředy rohovky

Neustálé tření může způsobit vřed rohovky a učinit ji náchylnou k bakteriální infekci. Dlouhodobé dráždění může způsobit bílé jizvy na rohovce.

V rohovce se může hromadit i tmavý pigment. Dalším možným následkem trvalého poškození je prorůstání nových cév do rohovky.

Tyto chronické změny povrchu mohou zhoršit zrak. Hluboký vřed rohovky může oko proděravět a ohrozit zachování oční bulvy.

Pes může poškození zhoršit škrábáním nebo mnutím oka.

Výhled a komplikace léčby

Výhled u psa bez příznaků je výborný i bez odstranění řas. Výhled po operaci je obecně dobrý, nové chlupy však mohou vyžadovat další léčbu.

Elektrokauterizace nebo zmrazení mohou způsobit nadměrné jizvení víčka.

Vyšetření u veterináře

Nalezení řas a vyšetření poškození povrchu

Veterinář ověří, odkud chlupy vyrůstají a zda se dotýkají spojivky nebo rohovky. Malé chlupy často vyžadují zvětšení, aby byl jejich původ jasně vidět.

Nadpočetná řasa může uniknout pozornosti, pokud má stejnou barvu jako normální chlupy víčka. Otok vnitřního povrchu víčka může ztížit nalezení ektopické řasy.

Posouzení tvorby slz pomáhá zjistit, zda k příznakům přispívá suchost. Barvení fluoresceinem určí místa s poškozenými povrchovými buňkami rohovky.

Velmi bolestivý pes může k důkladnému vyšetření potřebovat místní znecitlivění nebo sedaci. Vyšetřují se i jiné možné příčiny, protože ne každá nadpočetná řasa způsobuje problém.

V norské studii se u 49 psů mezi prvním a posledním vyšetřením změnil výsledek z nepostiženého na nález distichiázy. Může to odrážet později se objevující řasy nebo mírný nález, který byl zpočátku přehlédnut.

Oficiální vyšetření očí

Některé oficiální programy vyšetření zapisují distichiázu a ektopické řasy do stejné diagnostické skupiny. Závažný výsledek lze zapsat, když jsou řasy početné nebo způsobují pozorovatelné dráždění.

Mezi nálezy zařazené jako závažné patří i tuhé, tvrdé řasy a ektopické řasy. Význam dráždění pomáhá posoudit otok rohovky, cévy nebo pigment v místě dotyku chlupu.

V takových programech zůstává dřívější diagnóza distichiázy platná, i když při pozdějším vyšetření nejsou nadpočetné chlupy vidět.

Oficiální vyšetření očí kromě víček vyšetřuje i přední a zadní část oka, aby odhalilo jiná onemocnění.

Léčba

Nález bez příznaků a mírné dráždění

Veterinář volí léčbu podle příznaků a poškození povrchu; ne každou řasu je nutné odstranit. U mírných příznaků může oční mast zvlhčit rohovku i chlup, který se jí dotýká.

Vytrhávání přináší jen dočasnou úlevu, protože folikul dál tvoří nový chlup. Dorůstající chlup může být silnější nebo tužší než dřív.

Vytrhávání proto může být přechodným opatřením, například když pes čeká na trvalejší léčbu nebo nemůže podstoupit celkovou anestezii.

Léčba folikulu

Trvalá léčba se snaží zničit folikul chlupu, který způsobuje příznaky. Folikul lze ošetřit zmrazením, elektrokauterizací nebo laserem.

Kryoterapie zmrazí postiženou oblast víčka speciální chladovou sondou. Při ničení folikulu je zároveň nutné chránit okraj víčka před poraněním.

Pokud má víčko jen jeden nebo dva problematické chlupy, lze někdy chirurgicky odstranit malý úsek obsahující jejich folikuly. Ektopická řasa rostoucí skrz vnitřní povrch víčka se obvykle odstraňuje chirurgicky i s folikulem.

Chirurgické zákroky probíhají v celkové anestezii. Závažný nebo složitý případ může být odeslán k veterinárnímu očnímu specialistovi.

Zotavení a návrat

Během prvních 2–3 dnů po kryoterapii je obvyklý otok a nepohodlí. Okraj víčka může dočasně ztratit barvu, pigment se obecně vrací během 4–6 měsíců.

Nové řasy mohou vyrůst z dříve neošetřených folikulů. Nedostatečné zmrazení folikulu může také umožnit opětovný růst chlupu v ošetřeném místě.

Pokud se objeví nové problematické řasy, lze kryoterapii v případě potřeby zopakovat. Oči se po operaci několik měsíců sledují kvůli novým chlupům.

Souběžný vřed rohovky může vyžadovat místní antibakteriální léky. Ochranný límec může během hojení zabránit mnutí a dalšímu poranění.

Bolest z vředu rohovky může vyžadovat léky proti bolesti předepsané veterinářem. Nekomplikovaný vřed se často zhojí za 3–5 dní, pokračující dotyk chlupu však může hojení zabránit.

Prevence

Běžná domácí péče nemůže vzniku nadpočetných řas zabránit. Některá chovatelská doporučení dovolují zvážit psa s mírnými nálezy, pokud je spojen s vyšetřeným nepostiženým partnerem.

Zřetelně symptomatické distichie a ektopické řasy jsou důvodem psa nepoužívat v chovu. Spojení dvou psů postižených nadpočetnými řasami se nedoporučuje.

Odstranění řas léčbou nezmění původní diagnózu dědičného očního onemocnění na nepostižený. DNA test nenahrazuje klinické vyšetření očí chovného psa.

Vyšetření očí sledují i jiná dědičná oční onemocnění v plemeni, například šedý zákal.

Důležité pro majitele psů

Zapište si, kdy začalo slzení, mžourání nebo mnutí a zda je postiženo jen jedno oko.

Uschovejte si zprávu z vyšetření očí a údaje o již odstraněných řasách. Řekněte v ordinaci o dřívější kryoterapii nebo operaci, aby bylo možné nový nález posoudit spolu s anamnézou léčby.

Pokud si pes při místní léčbě oko stále mne nebo se mu vytvoří vřed rohovky, je třeba přístup k léčbě přehodnotit.

Odstranění řas před vyšetřením může ztížit posouzení původního nálezu, proto vyšetřujícímu řekněte o dřívější léčbě.

Domluvte si s veterinářem kontrolu a řiďte se pokyny k péči. Nová silná bolest nebo zakalení jsou důvodem k okamžitému kontaktu i u psa, kterému nadpočetné řasy dříve žádné příznaky nezpůsobovaly.

Časté otázky

Musí se každá nadpočetná řasa odstranit?

Velmi jemné, měkké řasy nemusí způsobovat příznaky a není nutné je odstraňovat jen proto, že jsou přítomné. Početné nebo tuhé řasy dotýkající se povrchu oka způsobují příznaky častěji, a proto mohou vyžadovat léčbu naplánovanou veterinářem.

Proč vytržená řasa znovu doroste?

Vytržení odstraní viditelný chlup, folikul však zůstane na místě, takže úleva je obvykle dočasná. Trvalejší léčba míří na folikul, například zmrazením nebo elektrokauterizací. Nové chlupy se později mohou objevit i z jiných, dříve neošetřených folikulů.

Jak se liší distichiáza a ektopická řasa?

Při distichiáze vyrůstá nadpočetný chlup z volného okraje víčka, obvykle ústím žlázy. Ektopická řasa roste skrz spojivku na vnitřní straně víčka přímo k rohovce a obecně způsobuje podstatně větší bolest a poškození povrchu.

Jak dlouho je víčko po zmrazení oteklé?

Mírný otok a nepohodlí se obvykle objevují během prvních 2–3 dnů a pak se postupně zlepšují. Návrat pigmentu může trvat 4–6 měsíců, takže změna barvy může trvat mnohem déle než otok.

Existuje DNA test na nadpočetné řasy?

Distichiáza u psů zahrnuje více faktorů a žádná hlavní genetická varianta, která by onemocnění vysvětlovala, není známa. Chovatelská rozhodnutí proto vyžadují klinická vyšetření očí; psi se závažnými příznaky nebo ektopickými řasami by se neměli používat v chovu.