Vestibulární syndrom u psa

Přehled

Vnitřní ucho, nerv a mozek

Vestibulární systém pomáhá psům udržet se vzpřímeně a koordinovat pohyb. Jeho periferní část zahrnuje orgány rovnováhy ve vnitřním uchu a vestibulární nerv, který vede signály do mozku. Centrální struktury rovnováhy leží v mozkovém kmeni a mozečku. Naklonění hlavy, vrávorání a mimovolní pohyby očí se mohou objevit při poruše kterékoli z těchto částí.

Vestibulární syndrom má několik možných příčin. Pokud se příčina nenajde a nálezy odpovídají periferní poruše, nazývá se idiopatický vestibulární syndrom.

Orgán rovnováhy ve vnitřním uchu zahrnuje předsíň a polokruhovité kanálky, které může postihnout zánět vnitřního ucha.

Příčiny

Periferní poruchy

Častými příčinami jsou onemocnění středního nebo vnitřního ucha a idiopatický syndrom. Přetrvávající zánět zevního ucha se může šířit bubínkem do středního ucha. Neléčená infekce středního ucha se může rozšířit do orgánů rovnováhy ve vnitřním uchu. Některé léky mohou struktury vnitřního ucha poškodit. S poruchou funkce vestibulárního nervu může někdy souviset snížená funkce štítné žlázy.

Ze 188 psů s periferním onemocněním vyšetřených magnetickou rezonancí mělo 128 idiopatický syndrom. Infekce středního nebo vnitřního ucha se objevila u 49. Sedm, tedy 4 %, mělo sníženou funkci štítné žlázy. U dvou se mělo za to, že mají vrozené onemocnění.

Onemocnění mozkového kmene a mozečku

Nádory v těchto oblastech mohou způsobit vrávorání podobné onemocnění vnitřního ucha. Ucpaná céva způsobující infarkt mozečku může vyvolat náhlé potíže s rovnováhou. Vestibulární příznaky může způsobit i zánět mozku a mozkových plen.

Rizikové faktory

Idiopatický syndrom postihuje zejména starší psy. Britské záznamy z primární péče zjistily v roce 2016 vestibulární onemocnění u osmi z 10 000 psů. Mezi psy ve věku alespoň devíti let byl výskyt 36 na 10 000. Medián věku při první diagnóze byl 12,68 roku. Ve srovnání s kříženci měli francouzští buldočci poměr šancí diagnózy 9,25. Odpovídající poměr u kavalír king Charles španělů byl 3,56.

Infekce středního a vnitřního ucha mohou u mladých psů tvořit větší podíl periferních poruch než u starších psů. Rychle se vracející zánět zevního ucha po úspěšné léčbě může odrážet neléčenou infekci středního ucha. Důležitá je anamnéza léků, protože vestibulární příznaky může způsobit například toxicita metronidazolu.

Typické příznaky

Příznaky se mohou rozvinout během hodiny a změnit normální pohyb v těžké vrávorání.

• Naklonění hlavy s jedním uchem zřetelně níž.
• Naklánění nebo padání na jednu stranu.
• Chození v kruhu nebo převalování po zemi.
• Široký postoj k udržení rovnováhy.
• Rychlé mimovolní pohyby očí, takzvaný nystagmus.
• Abnormální poloha očí při změně polohy hlavy.
• Nevolnost a zvracení spojené se závratí.

Psi s nevolností si mohou olizovat pysky nebo slintat, aniž by zvraceli.

Idiopatické příznaky bývají často nejhorší během prvních 24–48 hodin. Britské záznamy z primární péče zaznamenaly naklonění hlavy u 530 ze 759 psů, tedy 69,82 %. Nystagmus se objevil u 516, tedy 67,98 %. Nejistá, špatně koordinovaná chůze se objevila u 489, tedy 64,42 %.

Potíže s rovnováhou mohou způsobit, že se psi odmítají hýbat. Nevolnost jim může zabránit v jídle. Zánět vnitřního ucha může vyvolat horizontální nebo rotační nystagmus.

Komplikace a následky

Dehydratace, poranění a zbytkové příznaky

Velmi nejistí psi se mohou zranit pádem nebo nárazem do nábytku. Neschopnost normálně pít může vyžadovat tekutiny v nemocnici. Mírné naklonění hlavy může přetrvávat, i když se pohyb jinak obnovil. Zánět vnitřního ucha může zhoršit sluch působením na sluchově-rovnovážný nerv. Při sledování se periferní onemocnění během následujících 12 měsíců vrátilo u 26 psů, tedy 17,6 %.

Infekce vnitřního ucha, která se rozšíří do mozku, může způsobit zánět mozkových plen. Postižení psi mohou být apatičtí a mít horečku.

Ochrnutí lícního nervu spojené s onemocněním středního ucha může změnit polohu čenichu nebo pysků. Onemocnění středního ucha může způsobit i suché oko a vřed rohovky.

Vyšetření u veterináře

Neurologické vyšetření

Veterinář pozoruje chůzi, polohu hlavy a pohyby očí, aby poruchu lokalizoval. Celkové vyšetření posuzuje i bolest, protože idiopatický syndrom obvykle nebolí. Změněná bdělost může naznačovat postižení mozku. Na centrální onemocnění může ukazovat opožděná oprava abnormálně položené tlapky. Vertikální nystagmus spolu s dalšími nálezy může naznačovat poranění mozkového kmene nebo mozečku. Porucha lícního nervu může periferní onemocnění provázet, protože tento nerv vede v blízkosti vestibulárního nervu.

Vyšetření ucha a zobrazovací metody

Otoskopie může odhalit vyklenutí, protržení nebo jiné odchylky bubínku. Bubínek se může jevit neporušený i přes infekci středního ucha. Pokud umístění nebo příčina zůstávají nejasné, může magnetická rezonance vyšetřit vnitřní uši a mozek. CT může odhalit například tekutinu ve středním uchu. Nálezy tekutiny je nutné vykládat spolu s příznaky, protože tekutinu mohou mít i psi bez ušních příznaků. Při podezření na bakteriální infekci středního ucha lze odebrat vzorek přímo ke kultivaci.

Zobrazení bylo normální u 83 ze 128 psů s idiopatickým syndromem, tedy 65 %. Sycení kontrastem postihovalo jen lícní nerv u 30, tedy 23 %.

Krevní testy a další vyšetření

Pokud je podezření na závažnější příčinu, může být nutný odběr mozkomíšního moku. Kmenové sluchové evokované potenciály mohou při zhoršeném sluchu vyšetřit, zda zvukové signály dosahují mozkového kmene. Krevní testy mohou vyšetřit sníženou funkci štítné žlázy. Při vyšetřování podezření na cévní onemocnění mozku a predisponující stavy se může měřit krevní tlak.

Léčba

Tekutiny a zvládání nevolnosti

Léčba idiopatického syndromu zmírňuje příznaky a podporuje zotavení. Nevolnost nebo zvracení spojené se závratí lze léčit léky. Pokud pes nemůže sám jíst nebo se pohybovat, může být nutná hospitalizace. Lék zvládající zvracení může mít na nevolnost jen omezený účinek, proto se při posouzení vychází i z chování.

Randomizované srovnání zkoumalo léčbu nevolnosti u 14 psů s vestibulárním syndromem. Známky nevolnosti se sledovaly čtyři hodiny. U léčených psů bylo pozorováno vymizení známek hodinu po podání ondansetronu.

Čtyři ze 14 psů také před podáním léku zvraceli. K posouzení nevolnosti se i bez zvracení využívalo chování.

Léčba základní příčiny

U bakteriální infekce středního nebo vnitřního ucha se antibiotikum ideálně volí podle kultivace. Někdy je nutná chirurgická drenáž dutiny středního ucha. Léčba infekce vnitřního ucha a zotavení mohou trvat měsíce. Péče při mozkovém infarktu podporuje psa a zvládá případné základní onemocnění.

Doba zotavení

Počáteční zlepšení u idiopatického syndromu se často objeví do dvou až tří dnů. Poloha hlavy a chůze se mohou postupně zlepšovat během sedmi až 10 dnů. Úplné zotavení je možné během jednoho až dvou týdnů. Mnoho psů se zcela zotaví během dvou až tří týdnů. Zotavení může trvat i dva až čtyři týdny. Pokud se stav nezlepšuje podle očekávání nebo se zhoršuje, může to vést k dalším vyšetřením.

Při sledování idiopatického periferního onemocnění se ze 94 psů s dostupnými údaji o zotavení zcela zotavilo 47, tedy 50 %. Naklonění hlavy zůstalo u 25, tedy 27 %. Ochrnutí lícního nervu přetrvávalo u 28, tedy 30 %. Další epizoda se objevila u 19 z 85 psů s idiopatickým syndromem s údaji o návratu, tedy 22 %.

Prevence

Neznámá příčina brání cílené prevenci idiopatického syndromu. Včasná léčba opakovaného zánětu zevního ucha může omezit chronické onemocnění. Přetrvávající zánět zevního ucha si žádá vyšetření postižení středního ucha. Kontrola potvrdí vyléčení. Zbylé ušní kapky nepoužívejte bez rady veterináře: některé mohou při protrženém bubínku poškodit orgány rovnováhy.

Léčba základních příčin pomáhá předejít opakovanému zánětu uší.

Důležité pro majitele psů

Nejistého psa držte na úrovni podlahy v malém, měkce ohraničeném prostoru, aby se nezranil pádem. Jakmile je schopen sám jíst a pít, dejte krmivo a vodu blízko pelíšku. Pokud pes zvládne udělat pár kroků, může mu při krátkém venčení poskytnout oporu široký ručník pod břichem. Řekněte veterináři, kdy vrávorání začalo, a o dřívějších podobných epizodách. Pokud se příznaky zhorší nebo pes nemůže pít, kontaktujte veterináře znovu.

Pokud není chůze venku bezpečná, může být na krátké přesuny nutné psa nosit. Podpírání velkého psa venku může vyžadovat dva lidi. Pokud potíže s rovnováhou začaly během léčby uší, nahlaste současné ušní kapky.

Časté otázky

Znamená náhlé naklonění hlavy mrtvici?

Může vzniknout při onemocnění vnitřního ucha i mozku. Infarkt mozečku se může podobat idiopatickému syndromu. Příčiny pomáhá rozlišit neurologické vyšetření a v případě potřeby zobrazení mozku a uší.

Kdy se vestibulární syndrom staršího psa začne zlepšovat?

Mnoho psů s idiopatickým syndromem se zřetelně zlepší během dvou až tří dnů. Ustálení polohy hlavy a chůze může trvat sedm až 10 dní. Zhoršení vede k přehodnocení potřeby vyšetření.

Může psovi být nevolno, aniž by zvracel?

Ano: na nevolnost může ukazovat olizování pysků, slinění a neklid. Nahlaste odmítání potravy nebo změny chování během závratě. Veterinář může na související nevolnost předepsat léky.

Může naklonění hlavy zůstat trvale?

Někteří psi si po odeznění ostatních příznaků ponechají mírné naklonění nebo nejistotu. Mnoho z nich se přizpůsobí a pohybuje se dobře. Nové zhoršení rovnováhy vyžaduje veterinární posouzení.

Potřebuje každý pes magnetickou rezonanci?

Vyšetření se volí podle příznaků a neurologických nálezů. Magnetickou rezonanci lze zvážit například tehdy, když zlepšení nezačne podle očekávání. Pomáhá vyšetřit vnitřní ucho, když je potřeba více diagnostických informací.