MDR1 u psa: genetická citlivost na léky

Přehled

Citlivost na léky MDR1 je důsledkem dědičné varianty genu, která mění, jak pes zachází s některými léky. Varianta je nejčastější u pasteveckých plemen, vyskytuje se však i u kříženců. Stejné léky však nejsou problémem pro každého psa s variantou v každé situaci. Riziko se posuzuje podle léku, podaného množství a dalších současně užívaných léků.

Variantu genu nelze vyléčit, proto je základem péče předem plánovaná bezpečnost léků. Pozitivní genetický test neznamená, že pes nemůže dostávat léky nebo mít jiná onemocnění vhodně léčená. Ani každá citlivost na léky není způsobena touto variantou.

Příčiny

Ochranný přenašeč nefunguje normálně

Gen ABCB1 řídí tvorbu P-glykoproteinu a určuje jeho základní funkci. Tato transportní bílkovina normálně pomáhá po podání odstraňovat léky z těla. Omezuje také vstup některých léků a toxinů do mozku a dalších orgánů. Když nefunguje správně, může se lék hromadit ve tkáních nebo vstoupit do mozku v množství, které způsobí otravu.

Ve známé variantě nalezené u kolií chybí v DNA úsek 4 párů bází. Psi se dvěma změněnými alelami tvoří značně zkrácený P-glykoprotein. Bílkovina má méně než 10 % délky normálního řetězce aminokyselin. V důsledku toho nelze obvyklým způsobem omezit vstup léků, jako je ivermektin, do centrální nervové soustavy.

Riziko ovlivňuje počet změněných kopií genu

Pes může mít 1 nebo 2 kopie varianty a citlivost na léky může být zvlášť výrazná u psů se dvěma kopiemi. Otrava léky se může vyvinout i u psa s jednou kopií, účinky však bývají obvykle mírnější. Kombinace několika léků může také zvýšit celkové koncentrace jednotlivých léků v těle. Toto riziko interakcí se může objevit i bez varianty genu.

Rizikové faktory

Varianta se vyskytuje u dlouhosrstých i krátkosrstých kolií. Mezi další náchylná plemena patří australský ovčák, šetlandský ovčák a border kolie. Zveřejněné orientační odhady pro plemena uvádějí podíl kolií s variantou asi 70 %. Odpovídající odhad u australských ovčáků je asi 50 %. U šetlandských ovčáků je orientační údaj asi 15 %. U border kolií je to méně než 5 %.

Kříženec variantu nevylučuje a pes nemusí vypadat jako pastevecký pes, aby ji nesl. Vážnou pohotovostní situaci může způsobit například náhodné vystavení odčervovacímu přípravku pro koně s ivermektinem.

Individuální posouzení léčby při přítomnosti varianty vyžadují i některé léky proti zvracení, jako je maropitant a ondansetron.

Týká se to i apomorfinu, který se používá k vyvolání zvracení.

Pokud není genetický stav psa s předky kolií znám, plánuje se léčba opatrně s ohledem na možnou citlivost na léky.

Typické příznaky

Otrava léky může způsobit následující změny, kterých si doma můžete všimnout.

• Pes po podání léku zvrací.
• Pes zeslábne nebo má potíže normálně používat končetiny.
• Pohyb se stává nejistým a koordinace se zhoršuje.
• Svaly se třesou nebo se pes viditelně klepe.
• Pes má křeče nebo epizody mimovolních pohybů.
• Pes nevidí normálně nebo naráží do překážek.

Při otravě ivermektinem se mohou rozšířit zornice. Při těžké otravě může pes upadnout do kómatu, stavu hlubokého bezvědomí.

K neurologickým nežádoucím účinkům léků patří i zmatenost: pes nemusí poznávat okolí nebo se chovat normálně.

Komplikace a následky

Toxické účinky léku, který vstoupí do mozku, mohou ohrožovat život. Těžká otrava ivermektinem může také tlumit dýchání. Samotná citlivost na léky však normální život neznemožňuje, pokud se zohlední vysoce rizikové léky a interakce. Někteří psi s variantou mají sníženou regulaci stresových hormonů, což je může při vážném onemocnění předurčovat k relativní nedostatečnosti nadledvin.

Nežádoucí účinky různých léků závisí na tom, jak se transportní bílkovina podílí na jejich vstřebávání, rozložení a vylučování. Riziko se proto může změnit, když se ke stávající léčbě psa přidá jiný lék s interakcemi.

Vyšetření u veterináře

Genetický test určí dědičnou náchylnost

Test DNA určí variantu genu spojenou s citlivostí na léky. Vzorek lze odebrat kartáčkem z buněk na vnitřní straně tváře nebo jako vzorek krve. DNA z buněk tváře poskytuje stejnou genetickou informaci jako DNA z krvinek. Způsob odběru proto nemění, kterou variantu test hledá.

Normální výsledek se často zapisuje jako +/+, což znamená, že pes testovanou variantu nemá. Výsledek +/- znamená, že pes zdědil variantu jen od jednoho rodiče. Výsledek -/- znamená dvě změněné kopie genu a citlivost na některé léky. Laboratoře mohou používat i WT pro normální alelu a MUT nebo M pro změněnou alelu.

Tento test cílí na konkrétní variantu genu a neurčuje plemenný původ psa. Test určuje genetický stav konkrétního psa; ten nelze spolehlivě odvodit z odhadovaného plemenného původu. I normální výsledek ponechává možnost jiných typů citlivosti na léky.

Vzorek z tváře musí být bez zbytků potravy, takže čistý vzorek je součástí spolehlivého odběru. Nedotýkejte se štětinek kartáčku prsty a kartáčky nechte před zabalením oschnout. Identifikační údaje na vzorku a průvodním formuláři se musí shodovat, protože nejasně označený vzorek nelze vyšetřit.

Někdy se varianta zjistí až při vyšetřování neobvyklé reakce na lék u mladého psa.

Léčba

Plánování použití léků

Při plánování léčby může veterinář zvolit jiný lék nebo léčbu přizpůsobit genetickému výsledku. Zvláštní pozornost vyžadují sedativní léky, jako je acepromazin a butorfanol. Individuální posouzení vyžadují i některé léky proti rakovině. Loperamidu, léku proti průjmu, se u psů s variantou vyhýbá kvůli jeho neurologickým nežádoucím účinkům.

Některé kombinace zahrnující ketokonazol, cyklosporin nebo spinosad mohou zvýšit riziko nežádoucích účinků i u jiných psů. Léky schválené k prevenci srdečních červů lze použít i u psů s citlivostí na léky, pokud veterinář potvrdí bezpečný způsob použití daného přípravku. Nelze předpokládat, že stejná bezpečnost platí pro jiný přípravek se stejnou účinnou látkou určený k jinému účelu.

Léčba otravy u psa s příznaky

Pes s nežádoucí reakcí na lék dostává podpůrnou péči podle svých příznaků. Podpůrná léčba otravy zahrnuje udržení dýchání a v případě potřeby léčbu neurologických příznaků. Dehydratace a poruchy elektrolytů se upravují podle stavu psa. Léčba může být potřeba, dokud se škodlivá látka nezpracuje a nevyloučí z těla.

Po nedávném vystavení veterinář posoudí, zda lze vstřebávání látky ještě omezit. U psa, který se potácí, má křeče nebo snížené vědomí, doma nevyvolávejte zvracení. O použití aktivního uhlí se rozhoduje případ od případu podle látky a toho, zda pes dokáže bezpečně polykat. Uhlí může způsobit škodlivý vzestup sodíku v krvi.

O předepsání, vysazení nebo změně léků se rozhoduje s veterinářem; na základě genetického výsledku léčbu sami neměňte.

Podle závažnosti otravy může podpůrná péče zahrnovat i tlumení bolesti a léčbu srdečních potíží. Nevhodná léčba aktivním uhlím může zvýšit riziko aspirace, kdy se materiál dostane do dýchacích cest, pokud pes nedokáže bezpečně polykat. Těžce dehydratovaný pes, pes v šoku nebo pes, který neustále zvrací, potřebuje před podáním uhlí samostatné posouzení.

Aktivní uhlí váže ve střevě látky, pro které je vhodné, a snižuje tak jejich vstřebávání do těla. Výplach žaludku se zvažuje jen ve výjimečně vážných situacích, s chráněnými dýchacími cestami a psem v anestezii nebo vhodné sedaci.

Prevence

Nežádoucím účinkům léků se předchází zjištěním varianty a vyhýbáním se lékům, které se pro psa nehodí. I kříženec by měl být testován dřív, než dostane lék, o kterém je známo, že u psů s variantou způsobuje nežádoucí účinky.

Pro chov pomáhají genetické výsledky rodičů posoudit riziko, že štěňata variantu zdědí. Když jsou oba rodiče přenašeči, má každé štěně 25% pravděpodobnost, že zdědí 2 změněné kopie. Ve stejném spojení je pravděpodobnost zdědění jedné změněné kopie 50 %. Pravděpodobnost, že štěně nezdědí žádnou změněnou kopii, je 25 %.

Automatické vyřazování každého psa s variantou z chovu se nedoporučuje, protože zjištěnou citlivost na léky lze zvládat.

Když má jeden rodič 2 změněné kopie a druhý normální výsledek, zdědí každé štěně jednu změněnou kopii. Štěňata dvou rodičů testovaných jako normální mají 100% pravděpodobnost normálního výsledku pro testovaný gen. Při spojení přenašeče s normálním psem je pravděpodobnost zdědění změněné kopie 50 %. Když mají oba rodiče 2 změněné kopie, mají jejich potomci 100% pravděpodobnost, že zdědí variantu od obou rodičů.

Důležité pro majitele psů

Uschovejte zprávu z genetického testu a ověřte, že je výsledek uveden ve zdravotních záznamech psa. Ukažte ji při pohotovostních návštěvách a při návštěvě nové ordinace. Veďte aktuální seznam všech léků, které pes užívá, aby bylo možné při plánování nové léčby ověřit možné interakce.

Sdělte genetický výsledek veterináři, aby se mohl vyhnout nevhodným lékům nebo léčbu přizpůsobit.

Při podezření na náhodné vystavení si uschovejte název přípravku, účinnou látku, odhadované množství a čas vystavení. Doma i ve stáji uchovávejte léky mimo dosah psa. Před sedací, operací, ošetřením proti parazitům nebo zahájením nového dlouhodobého léku řekněte veterináři o genetickém výsledku.

Ivermektin určený pro koně je příkladem přípravku, který může při náhodném požití způsobit citlivému psovi život ohrožující otravu.

Ujistěte se, že každý, kdo se o psa dočasně stará, podává léky jen podle jeho individuálního léčebného plánu. Přineste písemný seznam léků, i když se návštěva zdánlivě týká jen jednoho nového příznaku. Posouzení interakcí vyžaduje informace o všech současných lécích.

Časté otázky

Je pes s jednou změněnou kopií v bezpečí před nežádoucími účinky léků?

Ne: otrava léky se může vyvinout i u psa s jednou změněnou kopií, účinky však bývají obvykle mírnější než u psa se dvěma kopiemi. Výsledek +/- ukazuje na přenašeče se sníženou schopností snášet některé léky.

Může mít kříženec variantu MDR1?

Ano: varianta byla nalezena u mnoha kříženců, z nichž někteří nevypadají jako pasteveckí psi. Stav konkrétního psa určuje genetický test, nikoli vzhled. Test zjišťuje tuto konkrétní variantu; neurčuje podíly různých plemen v předcích psa.

Může můj pes i přes variantu dostat ošetření proti parazitům?

Ano, vhodné možnosti existují: například schválená použití k prevenci srdečních červů mohou být bezpečná i pro psa citlivého na léky. Bezpečnost však závisí na konkrétním přípravku a způsobu jeho použití. Léčbu sami neměňte ani nevysazujte; plán proberte s veterinářem.

Může se pes z varianty genu vyléčit?

Pro citlivost na léky spojenou s variantou neexistuje vyléčení ani specifické antidotum. Neznamená to trvalou nemoc: pečlivý výběr léků a zohlednění interakcí umožňují psovi žít normálně. Případná otrava léky se léčí podpůrnou péčí podle příznaků, které způsobuje.

Mají všechna štěňata ve vrhu stejný genetický výsledek?

Ne nutně: když jsou oba rodiče přenašeči, může mít štěně 2, 1 nebo žádnou změněnou kopii. Výsledek jednoho štěněte proto nemůže určit individuální citlivost na léky všech jeho sourozenců. K posouzení rizika štěňat jsou potřeba genetické výsledky obou rodičů.