Infekční hepatitida psů – příznaky a léčba

Přehled

Onemocnění se nazývá také hepatitis contagiosa canis, HCC, nebo infekční hepatitida. Nákaza se vyskytuje po celém světě. Rozšířené očkování učinilo onemocnění dnes neobvyklým.

Hepatitida obecně znamená zánět jater; u infekční hepatitidy psů je příčinou konkrétně adenovirus, nikoli jiná příčina poškození jater.

Závažnost sahá od mírné horečky po těžkou celkovou infekci a náhlou smrt. Někteří psi virus nesou a šíří, aniž by vypadali nemocně. Tento virus lidi nenakazí.

Asi 10–30 % nemocných psů uhyne. Úmrtnost je nejvyšší u velmi mladých psů. Většina psů se však uzdraví. Někteří si přesto mohou odnést poškození orgánů.

Předpokládá se, že pes, který přežije, si proti stejnému viru uchová imunitu celoživotně.

Příčiny

Adenovirus vstupuje tlamou nebo nosem

Původcem je psí adenovirus typu 1, CAV-1. Jde o neobalený DNA virus. Blízce příbuzný CAV-2 se naopak podílí na infekčním respiračním onemocnění psů.

Psi se obvykle nakazí, když se moč, výkaly nebo sliny nemocného zvířete dostanou do tlamy nebo nosu. Nákazu mohou přenést i předměty, kontaminované povrchy nebo lidské ruce. Virus mohou šířit společné misky na vodu a krmení.

Virus obsahují i oční a nosní sekrety nemocného psa, takže kontakt s těmito tekutinami může nákazu přenést.

Poškození cév vysvětluje mnoho příznaků

Virus se nejprve množí v mandlích a okolních mízních uzlinách. Poté vstupuje do krve a šíří se tělem. Hlavním cílem je buněčná vrstva vystýlající cévy.

V játrech může virus způsobit odumírání jaterních buněk. Poškození cév a snížená tvorba srážecích faktorů v játrech společně předurčují ke krvácení. Nakazit se mohou i ledviny, slezina a plíce.

Rizikové faktory

Největší riziko těžkého průběhu mají mladí psi, nejhorší výhled mají štěňata. Neočkovaní psi postrádají ochranu získanou očkováním. Následky nákazy ovlivňuje rychlost a síla imunitní odpovědi jednotlivce.

Mateřské protilátky mohou narušovat vlastní odpověď štěněte na očkování zhruba do 9–12 týdnů věku. U staršího psa může být nákaza tak mírná, že příznaky zůstanou bez povšimnutí. Riziko nákazy udržují i vylučovatelé bez příznaků a kontaminované venkovní prostředí.

Virus může kolovat mezi volně žijícími psovitými šelmami, jako jsou lišky a vlci. Málo případů u domácích psů proto neznamená, že virus z prostředí zmizel.

Mírná nákaza staršího psa může odeznít i bez specifické léčby.

Typické příznaky

Obvyklá inkubační doba od nákazy k příznakům je asi 4–9 dní.

Příznaky však mohou začít už 2–5 dní po kontaktu s nákazou. Nejdelší inkubační doba může být asi 14 dní.

Prvním příznakem bývá často horečka nad 40 °C. Horečka trvá asi 1–6 dní a může stoupat ve dvou fázích.

Horečka trvající déle než 1 den obvykle souvisí s rozvojem zřetelného akutního onemocnění.

• Pes je unavený a chuť k jídlu zřetelně klesá.

• Žízeň se může zvýšit i přes špatnou chuť k jídlu.

• Může se objevit zvracení a průjem, někdy s krví.

• Břicho může bolet a pes se nerad hýbe.

• Oči se zanítí nebo z očí a nosních dírek vytéká vodnatý výtok.

• Pod kůží hlavy, krku nebo trupu se může vytvořit otok.

• Sliznice mohou být bledé nebo na nich může být drobné krvácení.

Mandle se mohou zvětšit. Žloutenka není častým akutním nálezem, i když jsou játra poškozena.

Mírná nákaza může vyvolat i kašel, který se obtížně odlišuje od běžného psincového kašle.

Komplikace a následky

Neurologické příznaky jsou obecně vzácné.

Těžké onemocnění může zahrnovat DIC, celotělovou poruchu srážení krve. Krvácení se může objevit kolem mléčných zubů a pod kůží. Poškození mozku může způsobit záchvaty, ochrnutí nebo ztrátu zraku.

Po uzdravení může zůstat chronická glomerulonefritida, zánět filtračních struktur ledvin. Zánět jater může pokračovat i po akutní fázi. Souběžná nákaza parvovirózou nebo psinkou výhled zhoršuje.

Rozvinout se může i druhotná infekce ledvinné pánvičky. Neurologické příznaky mohou být také následkem jaterní encefalopatie, poruchy funkce mozku spojené se selháním jater.

Asi u 25 % uzdravených psů se vyvine zakalení obou rohovek. Často se objeví 7–10 dní po odeznění akutních příznaků. Toto zakalení rohovky, nazývané modré oko, je následkem reakce imunokomplexů. Běžné nekomplikované zakalení často odezní samo.

Imunitně podmíněné změny očí a ledvin mohou následovat i po nákaze, která nevyvolala žádné viditelné akutní onemocnění.

Nákaza březí feny může způsobit mrtvě narozená štěňata nebo úhyny brzy po porodu. Samotná fena přitom nemusí mít žádné příznaky.

Vyšetření u veterináře

Krevní testy ukazují poškození orgánů a poruchy srážení

Náhlé onemocnění a krvácení vzbudí podezření, příznaky se však mohou podobat například psince. Podpůrná péče v případě potřeby začíná ještě před konečnými výsledky testů.

Velmi rychlý průběh se může podobat otravě, proto se jako alternativa zvažuje i infekční onemocnění.

Počet bílých krvinek může zůstat nízký po celou dobu horečky. Testy srážlivosti mohou ukázat prodlouženou dobu srážení. Počet krevních destiček může klesat. Zvýšené enzymy ALT a AST ukazují na poškození jater. Moč často obsahuje víc bílkoviny než obvykle.

Vyšetření může zjistit srdeční frekvenci neobvykle rychlou vzhledem ke stupni horečky.

Závažnost poklesu bílých krvinek může odrážet závažnost onemocnění. Se závažností souvisí i prodloužená doba srážení, což pomáhá celkovému posouzení.

Virus a protilátky se vyšetřují samostatně

PCR hledá genetický materiál viru například ve výtěru z hrdla. Během prvních 10–14 dnů lze virus najít ve všech tělních tekutinách. Rozlišení CAV-1 od CAV-2 vyžaduje test, který typy odlišuje.

Výtěr lze odebrat i ze spojivky oka. Neúspěšná kultivace viru může být následkem toho, že virus během přepravy vzorku nezůstal životaschopný.

Vyšetření protilátek může porovnat vzorky krve odebrané s odstupem 2–3 týdnů. Protilátky v krvi může vysvětlit očkování i dřívější nákaza. Výsledky se proto vykládají spolu s očkovací anamnézou a dalšími nálezy.

Negativní PCR z moči neukazuje, že uzdravený pes definitivně přestal být nakažlivý. Vylučování močí je totiž přerušované. Diagnózu může potvrdit pitva náhle uhynulého štěněte.

Histopatologie jater může ukázat charakteristické virové inkluze v buněčných jádrech. Při pitvě bývá stěna žlučníku také často oteklá a ztluštělá.

Léčba

Podpůrná péče upravuje dehydrataci a poruchy orgánů

Neexistuje specifická léčba, která by onemocnění odstranila; péče dává imunitnímu systému čas zareagovat. Podpůrná léčba těžkého onemocnění vyžaduje hospitalizaci.

Veterinář psa léčí podle jeho příznaků a poškození orgánů. Základem je udržení dostatečné vodní rovnováhy. Nitrožilní tekutiny upravují i rovnováhu elektrolytů. V případě potřeby se do tekutinové terapie přidává glukóza.

Součástí podpůrné péče je dostatečná výživa. Těžké krvácení nebo porucha srážení mohou vyžadovat transfuzi plazmy nebo plné krve. K prevenci nebo léčbě druhotných bakteriálních infekcí lze použít antibiotika.

Antibiotika však na samotný adenovirus nepůsobí a jinou podpůrnou péči nenahrazují.

Jaterní enzymy mohou vrcholit až kolem 14. dne po nákaze a poté pomalu klesat. Chuť k jídlu se může vrátit dříve, než pes nabere ztracenou hmotnost.

Léčba očí a sledování zotavení

Přechodné zakalení rohovky obvykle specifickou léčbu nevyžaduje. Bolestivou křeč svalů uvnitř oka lze zmírnit atropinovou oční mastí předepsanou veterinářem. Pes se zakalenýma očima se chrání před ostrým světlem. Kortikosteroidy podávané ústy nebo injekčně nejsou k léčbě tohoto zakalení spojeného s onemocněním vhodné.

Výhled se během léčby průběžně přehodnocuje, protože závažnost se může měnit.

Prevence

Hlavním způsobem prevence infekční hepatitidy psů je očkování. Atenuovaná vakcína CAV-2 může poskytnout zkříženou ochranu proti CAV-1. Některé běžně používané kombinované vakcíny obsahují vedle ochrany proti psince a parvoviróze i ochranu proti hepatitidě.

Imunita ze složky proti hepatitidě v kombinované vakcíně obvykle trvá několik let.

Očkovaný pes by měl být zdravý. Očkování živým virem se nedoporučuje u březích psů a psů s oslabenou imunitou. Někteří pořadatelé psích akcí vyžadují i platné očkování proti hepatitidě.

Více o plánování ochrany si přečtěte na stránce očkování psa.

Nakažení psi se izolují. V prostorách se dodržuje přísná hygiena, aby se předešlo novým nákazám. Povrchy se před vhodnou dezinfekcí důkladně vyčistí. Venku může virus přežít týdny i měsíce. Běžný mráz riziko nákazy neodstraní.

Virus může přežít několik týdnů i při teplotě kolem 30 °C. Zahradu nebo jiný obtížně čistitelný prostor nemusí být možné zcela vydezinfikovat do bezpečného stavu.

Důležité pro majitele psů

Pes může virus šířit močí ještě 6–9 měsíců a někdy i déle.

Před příjezdem zavolejte do ordinace a zmiňte podezření na nákazu, aby bylo možné chránit ostatní psy. Přineste očkovací průkaz a popis možných kontaktů s jinými psy. Doma zaznamenávejte horečku, pití, chuť k jídlu, zvracení, barvu stolice a změny očí. Samostatně se domluvte na izolaci po propuštění, místech pro venčení a zacházení se společnými pomůckami. Zmiňte další psy v domácnosti a případnou březí fenu. Domluvte si průběžné sledování jater, ledvin a očí, i když už pes vypadá zdravě.

Časté otázky

Může očkovaný pes dostat infekční hepatitidu?

Správně očkovaný pes má proti onemocnění velmi dobrou ochranu. Mateřské protilátky však mohou narušit vlastní odpověď štěněte na očkování. Ochrana po očkování také časem slábne. V plánu očkování se proto zohledňují záznamy a vývoj ochrany u konkrétního přípravku.

Znamená namodralé oko vždy trvalou slepotu?

Ne: zakalení rohovky spojené s onemocněním obvykle odezní samo. Může ho však provázet zánět uvnitř oka, proto je nutné veterinární vyšetření. Oční příznak může být jedinou viditelnou známkou nákazy psa. Během zotavení chraňte psa se zakalenýma očima před ostrým světlem.

Může pes bez příznaků nakazit ostatní?

Ano: někteří nakažení psi viditelně neonemocní. Virus se může vylučovat močí 6–9 měsíců nebo déle. Jeden negativní výsledek z moči neukazuje, že pes přestal nákazu šířit.

Může se infekční hepatitida psů přenést na lidi?

CAV-1 není zoonotická infekce přenosná na lidi. Lidské ruce a společné předměty však mohou virus přenést na jiného psa. Pečlivá hygiena a izolace nemocných psů jsou proto nutné, i když majitel zůstává zdravý.

Proč vakcína proti hepatitidě používá jiný adenovirus?

CAV-1 a CAV-2 jsou si z hlediska protilátek natolik podobné, že očkování CAV-2 chrání i proti hepatitidě. Vakcína CAV-2 způsobuje zakalení rohovky nebo zánět uvnitř oka mnohem méně často než stará vakcína CAV-1. Její vakcinační virus se ani nevylučuje močí.