Cheyletielóza u psa – příznaky a léčba

Přehled

Roztoč žijící na povrchu kůže

Nejčastějším druhem Cheyletiella u psů je Cheyletiella yasguri. Tento bledý pavoukovec žije v povrchové vrstvě kůže. Žije na povrchu, nezavrtává se do kůže. Onemocnění se nazývá také cheyletielóza, tedy napadení roztoči Cheyletiella.

Dospělý roztoč měří asi 0,5 milimetru a může být viditelný pouhým okem. Anglický název „walking dandruff", tedy chodící lupy, popisuje, jak pohyb roztočů způsobuje, že se kožní šupinky zdánlivě pohybují. Napadení může způsobit jen mírné šupinatění, nebo zřetelně svědivou kožní vyrážku. Roztoči Cheyletiella se vyskytují u psů a koček po celém světě.

Příčiny

Přímý kontakt a prostředí

Cheyletielóza se šíří zvlášť snadno při těsném kontaktu zvířat. Možné je i šíření mezi psy, kočkami a králíky, i když každý druh roztoče má svého obvyklého preferovaného hostitele. Zdrojem může být zvíře, jehož kůže vypadá zcela normálně. Napadení mohou udržovat roztoči a chlupy s vajíčky zanechané v prostředí.

Od vajíčka po dospělce na kůži psa

Roztoč se živí tak, že propichuje povrch kůže a saje tkáňový mok. Samice přichycuje vajíčka k chlupům jemnými vlákny. Z vajíček se asi za 4 dny líhnou larvy. Po stadiu larvy následují stadia nymf a nakonec dospělý roztoč. Larva má 6 nohou. Po stadiu larvy prochází roztoč 2 stadii nymfy. Celý vývojový cyklus probíhá na hostiteli a trvá asi 3 týdny. Odhaduje se, že napadení začínající jedním roztočem se rozvine za 3–5 týdnů. To neznamená, že každý pes začne svědět přesně po stejné době.

Samice roztoče může mimo zvíře přežít až 10 dní. U dospělých roztočů byla popsána i doba přežití v prostředí 10–14 dní. Na rozdíl od samic larvy, nymfy a dospělí samci po opuštění hostitele brzy hynou. Chladné, vlhké podmínky mohou přežití prodloužit. Úklid prostředí je proto součástí přerušení cyklu napadení.

Rizikové faktory

Štěňata a zvířata ve špatné kondici se zdají k napadení cheyletielami náchylnější. Se snížením obranyschopnosti je spojen i častější výskyt napadení. Expozici zvyšují velké chovatelské stanice a jiná prostředí, kde se setkává mnoho zvířat. Psi mohou být vystaveni například v útulcích a psích salonech, kde má mnoho psů vzájemný kontakt.

V domácnostech s více zvířaty je důležitý i kontakt mezi různými druhy zvířat. Dospělý pes nemusí mít žádné příznaky, i když štěně, které s ním žije, svědí a šupinatí. Jasné rozdělení rizika podle plemene nebo pohlaví neexistuje.

Typické příznaky

Typickou změnou je zvýšené šupinatění na zádech a horní části těla. Příznaky mohou být zpočátku tak mírné, že si jich nevšimnete. Mezi možné nálezy patří:

• Suché šupinky podobné otrubám, zejména v srsti na zádech.
• Mastně vypadající šupinatění kolem hlavy a na zádech.
• Častější škrábání a svědění různé síly.
• Zarudnutí kůže a místní ložiska se strupy.
• Malé, bledé pohybující se tečky v srsti nebo mezi šupinkami.
• Řídnutí srsti, jak se příznaky šíří.

Někteří psi silně svědí, jiní vůbec. Šupinatá kůže může jinak vypadat poměrně normálně. I malý počet roztočů může souviset s velmi silným svěděním. Může to vysvětlovat reakce přecitlivělosti na roztoče. Těžká ložiska mohou připomínat svrab způsobený zákožkou. Prvním vodítkem k napadení zvířete mohou být i svědivá kožní ložiska u člověka.

Komplikace a následky

Pokračující cyklus napadení

Neléčený nosič může roztoče předat zpět již léčenému zvířeti. Zdrojem nové expozice může být i neuklizený pelech. Vymizení příznaků vždy neznamená, že zvíře opustili všichni roztoči. Výhled na uzdravení z vhodně léčené cheyletielózy je obecně výborný.

Kožní příznaky u lidí

Roztoči Cheyletiella mohou u lidí, kteří mají se zvířetem kontakt, způsobit svědění a drobné vyvýšené pupínky. Příznaky se mohou objevit zejména na pažích a trupu. Lidé jsou náhodnými hostiteli a napadení obvykle nepřetrvává. Na lidech nedochází k trvalému rozmnožování. Neexistují důkazy o šíření z člověka na člověka. Kožní příznaky u lidí mohou zmizet asi do 3 týdnů po léčbě zvířete a prostředí.

Vyšetření u veterináře

Anamnéza a kontakty

Diagnóza vychází z anamnézy psa, kožních ložisek a nalezení roztočů nebo jejich vajíček. Veterinář se také zeptá, zda mají podobné kožní příznaky jiná zvířata nebo lidé v domácnosti. Na cheyletielózu se myslí u svědivého, šupinatého psa, i když se zpočátku předpokládá alergie.

Vzorky ze srsti a povrchu kůže

Bleším hřebínkem se ze srsti na zádech sbírají šupinky a povrchové nečistoty k mikroskopickému vyšetření. Při česání musí hřebínek dosáhnout povrchu kůže, aby se do vzorku dostal povrchový materiál. Vzorek lze odebrat i přitisknutím průhledné lepicí pásky na šupinatou kůži. K odběru vzorku může být ostříhána srst na malé ploše. Vzorky chlupů lze vyšetřit na vajíčka roztočů přichycená k chlupům. Vajíčka měří asi 240 mikrometrů. Vajíčka Cheyletiella připomínají vajíčka vší, jsou však menší a k chlupu volněji přichycená. Vajíčku roztoče chybí charakteristické víčko vajíčka vši. Dospělý roztoč Cheyletiella má 8 dlouhých nohou. Dospělého roztoče pomáhají určit velké zahnuté háčky na ústním ústrojí.

Povrchový kožní seškrab je jedním z možných vyšetření, metody odběru však může být nutné kombinovat. Běžný seškrab může být negativní, protože parazit žije na povrchu kůže. Odebraný materiál lze vyšetřit v minerálním oleji, který brání úniku živých roztočů ze vzorku. Klinika může k odběru vzorku z velké plochy srsti použít i vysavač s filtrem. Vajíčka spolknutá při olizování lze někdy najít při vyšetření trusu.

Negativní vzorek a jiné možné příčiny

Roztoče může být obtížné najít, zejména u zvířete s malým počtem parazitů nebo u často koupaného zvířete. Negativní vzorek proto napadení nevylučuje, pokud příznaky a expozice odpovídají. Veterinář pak může posoudit odpověď na léčebný pokus. Podezření podporuje zmírnění svědění a kožních ložisek během 1–3 týdnů od zahájení antiparazitární léčby.

Mezi jiné příčiny šupinatění patří jiní vnější parazité, nutriční problémy a poruchy rohovatění kůže. Při vyšetřování svědivého psa s výrazným šupinatěním se zvažují i střevní parazité. Roztoči Cheyletiella mohou navíc zkříženou reakcí způsobit falešně pozitivní kožní test na roztoče domácího prachu. Napadení parazity se proto prověřuje před plánováním alergenové imunoterapie.

Léčba

Antiparazitární lék zvolený veterinářem

Proti roztočům Cheyletiella účinkuje několik místních a celkově působících antiparazitárních léků. Možnými účinnými látkami jsou selamektin, moxidektin a fipronil. Léčbu předepisuje veterinář a lék vybírá podle léčeného druhu zvířete. Léčba cheyletielózy může vyžadovat použití léku mimo jeho oficiálně schválenou indikaci. Běžný sprej nebo pudr proti blechám nemusí být k odstranění roztočů Cheyletiella dostatečně účinný.

Zohledňují se všechna exponovaná zvířata

Psi, kočky a králíci ve stejné domácnosti se léčí současně. Kontaktní zvířata bez příznaků se zahrnují, protože mohou napadení udržovat. Zohledňují se i těsné kontakty zvířat mimo domov. Lék vhodný pro psa nemusí být vhodný pro kočku: permethrin a amitraz jsou u koček kontraindikovány.

Úklid prostředí a posouzení úspěchu léčby

Pelechy se perou a obytné prostředí se vysává, aby se roztoči odstranili. Důkladně se čistí i jiné povrchy, kterých se zvíře dotýká. Zbytečné nebo obtížně čistitelné předměty nesoucí napadení lze vyřadit z používání. Odstranění napadení může být zvlášť obtížné ve velkých skupinách zvířat.

Ukončení léčby závisí na odstranění parazitů, nikoli jen na úbytku viditelných šupinek. Kontroly mohou zahrnovat další vyšetření srsti a povrchu kůže na roztoče. Pokud se příznaky vrátí, prověřují se neléčení nosiči i možné zdroje v prostředí.

Prevence

Šíření cheyletielózy se kontroluje odhalením napadení a léčbou postižených a exponovaných zvířat. Šupinatění a svědění u nového štěněte je třeba vyšetřit, zejména pokud štěně pochází z velké skupiny zvířat. Předpoklad, že dospělý pes bez příznaků je podle vzhledu zcela bez napadení, může umožnit pokračování expozice.

Napadení cheyletielami může pomoci předejít i ochrana proti vnějším parazitům naplánovaná veterinářem. Pratelné pelechy a vysávání pomáhají odstranit možné zdroje opětovného napadení. Spaní s napadeným zvířetem zvyšuje těsnou expozici lidí. Expozice dětí potenciálně kontaminovanému prostředí se omezuje. Hygiena rukou je součástí omezení rizik nákazy spojených s vnějšími parazity zvířat.

Důležité pro majitele psů

Zaznamenejte, kdy šupinatění začalo, kde se vyskytuje a jak moc se pes škrábe. Fotografujte stejná místa na kůži, abyste mohli sledovat změny. Řekněte veterináři o nových zvířatech, hlídání nebo pobytu mimo domov, úpravě srsti a kožních příznacích u jiných zvířat a lidí. Tyto informace pomáhají napadení prověřit.

Sepište všechny psy, kočky a králíky, kteří měli těsný kontakt. Jejich léčbu zajistěte podle pokynů veterináře. Léčba jen štěněte s příznaky nestačí, pokud roztoče nosí i jiná kontaktní zvířata. Určete i pelechy a další často používaná místa odpočinku k úklidu.

Svědivá kožní ložiska u člověka ukažte lékaři a zmiňte potvrzenou nebo suspektní cheyletielózu zvířete. Antiparazitární lék předepsaný zvířeti na člověku nepoužívejte. Během léčby sledujte kůži psa a příznaky ostatních zvířat a dostavte se na domluvené kontroly. Ústup svědění vždy neznamená, že je pes už zcela bez roztočů.

Časté otázky

Lze roztoče Cheyletiella vidět pouhým okem?

Roztoč dlouhý asi 0,5 milimetru se může jevit jako malá, bledá pohybující se tečka mezi šupinkami. Určení se potvrdí mikroskopickým vyšetřením roztoče nebo vajíček. Roztoče může být přesto obtížné najít, zejména pokud jich je málo nebo byl pes často koupán.

Může psí cheyletielóza postihnout lidi?

Roztoči Cheyletiella mohou u lidí po kontaktu se zvířetem způsobit svědivé vyvýšené pupínky. Lidé jsou náhodnými hostiteli, proto napadení obvykle nepřetrvává. Léčba zvířat a prostředí zastaví opakovanou expozici. Kožní příznaky u člověka posoudí lékař, kterému je třeba sdělit i potvrzené nebo suspektní napadení zvířete.

Potřebuje léčbu i pes bez příznaků?

Ano. Zvířata, která byla v kontaktu s napadeným zvířetem, se léčí, i když jejich kůže vypadá normálně. Zvíře bez příznaků může roztoče nosit a předávat je jiným zvířatům. Veterinář zvolí vhodnou léčbu pro každý druh zvířete.

Lze se spolehnout na negativní kožní seškrab?

Jeden negativní vzorek cheyletielózu nevylučuje, pokud příznaky a historie expozice odpovídají napadení. Roztoče lze hledat i česáním, lepicí páskou a odběrem chlupů. K podpoře diagnózy může veterinář využít i zmírnění svědění a kožních ložisek během léčebného pokusu.

Proč se cheyletielóza po léčbě vrací?

Opětovné napadení může pocházet z neléčeného kontaktního zvířete nebo neuklizeného pelechu. Viditelné příznaky mohou zmizet i dříve, než jsou pryč všichni roztoči. Úspěch léčby se proto posuzuje při kontrolách naplánovaných veterinářem a v případě potřeby opakovaným vyšetřením srsti a kůže.