Idiopatická epilepsie u psa: příznaky a každodenní péče

Přehled

Epileptický záchvat vzniká z abnormální, nadměrné elektrické aktivity mozkových buněk. Jediný záchvat sám o sobě neznamená idiopatickou epilepsii. Podobnou událost může způsobit i jiné onemocnění. Pojem idiopatická epilepsie se používá, když celkové vyšetření nenajde pro opakované epileptické záchvaty jinou příčinu.

Praktická definice epilepsie zahrnuje alespoň 2 nevyprovokované záchvaty s odstupem větším než 24 hodin. Tato definice není radou čekat na další záchvat, než vyhledáte pomoc. Veterinární posouzení je potřeba i po prvním záchvatu a prodloužený záchvat je vždy naléhavější.

Odhaduje se, že všechny formy epilepsie dohromady postihují asi 1 % psů, výskyt se však mezi plemeny liší.

Příčiny

Přesný mechanismus idiopatické epilepsie není znám u každého psa. U některých plemen byl prokázán dědičný základ a u jiných se předpokládá. Pojem idiopatický znamená, že nebyla nalezena žádná jiná příčina.

Záchvat způsobený nízkou hladinou glukózy v krvi, poruchou elektrolytů nebo otravou se nazývá reaktivní záchvat. Nádor mozku, zánět nebo jiná strukturální změna mohou způsobit strukturální epilepsii. Tyto stavy se od idiopatické epilepsie odlišují, protože cíle léčby a výhled se mohou lišit.

U psa náchylného k záchvatům mohou s jejich výskytem souviset i určité okolnosti. Mezi popisované zhoršující faktory patří stres a nedostatek spánku. Ne každý záchvat má zjistitelný spouštěč.

Pokud mohl pes sníst škodlivou látku, je možná otrava. Možný kontakt s látkou vám pomůže zjistit, když si ověříte, zda je látka jedovatá; známky záchvatu vyžadují naléhavou léčbu.

Rizikové faktory

Záchvaty při idiopatické epilepsii obvykle začínají ve věku od 6 měsíců do 6 let. Věk při začátku je jedním z diagnostických kritérií. Záchvaty začínající ve velmi mladém nebo pozdějším věku mohou zvýšit potřebu vyšetřit strukturální nebo jiné příčiny.

Mezi náchylná plemena patří bíglové, bernští salašničtí psi, border kolie, boxeři, labradorští retrívři a zlatí retrívři. Psi mohou být náchylnější než feny.

Medián věku při začátku záchvatů je 2,5 roku. I dědičná epilepsie však může začít mimo typické věkové rozmezí.

Opakované epileptické záchvaty u blízkých příbuzných zvyšují při vyšetření jednotlivého psa podezření na dědičnou náchylnost.

Typické příznaky

Při generalizovaném záchvatu je aktivita narušena rozsáhle v obou polovinách mozku. Záchvat s ložiskovým začátkem může postihovat jen omezenou oblast nebo se projevit jako neobvyklé chování. Může být obtížnější ho rozpoznat; například chňapání po neviditelných mouchách vždy neznamená epilepsii. Tyto možnosti pomáhá odlišit video a podrobný popis události.

• Pes při generalizovaném záchvatu ztrácí vědomí.
• Tělo ztuhne a končetiny dělají pádlovací pohyby.
• Objevuje se nadměrné slinění nebo neobvyklé zvuky.
• Mimovolně odchází moč nebo stolice.
• Při ložiskovém záchvatu dělá určitá svalová skupina opakované nekontrolované pohyby.

Po záchvatu může být pes zmatený, unavený nebo neklidný. Toto období zotavení se nazývá postiktální fáze. Zaznamenejte ho odděleně od samotných křečí.

Během zotavení může pes přecházet sem a tam, zdát se neobvykle hladový nebo žíznivý a někdy mít zhoršený zrak. Tato pozorování zaznamenejte odděleně od samotného záchvatu. Pokud si nejste jisti, zda se vědomí vrátilo nebo zda změna odpovídá dřívějšímu průběhu zotavení psa, požádejte veterinární tým o radu.

Generalizované epileptické záchvaty obvykle začínají v klidu nebo ve spánku, nikoli nutně při námaze nebo vzrušení.

Komplikace a následky

Prodloužený nebo opakovaný záchvat se může stát stavem vyžadujícím pohotovost. Status epilepticus znamená prodlouženou záchvatovou aktivitu nebo záchvaty bez návratu vědomí mezi nimi. Může poškodit mozek a způsobit komplikace v celém těle. Opožděná léčba může také ztížit zastavení záchvatů. Měření času události a časný kontakt jsou proto užitečnými kroky doma.

Léky u mnoha psů záchvaty dobře zvládají, úplná absence záchvatů však není častým výsledkem. Někteří psi potřebují několik léků a někteří reagují nedostatečně. Cíle léčby se proto dohodnou podle počtu záchvatů i každodenního života psa a rodiny. V obtížných případech se kvalita života posuzuje společně s ošetřujícím veterinářem.

Vyšetření u veterináře

Prvním úkolem je zjistit, zda událost skutečně byla epileptickým záchvatem. Podobat se mu mohou mdloby a některé poruchy hybnosti. Veterinář vyšetří celkový stav psa a funkci nervového systému a hledá další známky onemocnění.

Krevní testy a vyšetření moči hledají mimo jiné celková onemocnění a metabolické poruchy. U idiopatické epilepsie je neurologické vyšetření mezi záchvaty často normální. Hned po záchvatu však mohou být přítomny přechodné odchylky, proto načasování vyšetření ovlivňuje výklad.

Magnetická rezonance hledá strukturální změny v mozku. Vyšetření mozkomíšního moku může pomoci posoudit zánět nebo jiné onemocnění centrálního nervového systému. Tato vyšetření jsou zvlášť důležitá při neobvyklém věku začátku, neurologických příznacích mezi záchvaty nebo špatné odpovědi na léčbu.

Normální vyšetření mezi záchvaty samo o sobě nevylučuje každé strukturální onemocnění mozku. Změny v některých oblastech mozku mohou způsobovat záchvaty bez jiných zjevných nálezů. Diagnóza idiopatické epilepsie proto má různé úrovně jistoty podle dostupných vyšetření. Nový příznak později může také odůvodnit přehodnocení dřívějšího posouzení.

Elektroencefalogram, tedy EEG, může poskytnout více informací o záchvatové aktivitě a zvýšit jistotu diagnózy. Měří něco jiného než magnetická rezonance, která ukazuje stavbu mozku.

Pokud se první záchvat objeví před 6. měsícem nebo po 6. roce věku, doporučuje se k hledání jiných příčin magnetická rezonance mozku a vyšetření mozkomíšního moku. Tato vyšetření podporuje i prodloužený záchvat nebo série záchvatů během první epizody onemocnění.

Léčba

Antiepileptické léky a jejich sledování předepisuje veterinář. Dlouhodobé léky se vždy nezačínají hned po prvním krátkém záchvatu. Rozhodnutí ovlivňuje opakování, závažnost, prodloužené záchvaty a potíže během zotavení. Zahájení léků může znamenat dlouhodobý závazek, proto se praktické záležitosti probírají ještě před začátkem léčby.

K dispozici je několik možností léků a někdy je potřeba kombinovaná léčba. Účinnost se posuzuje podle četnosti, délky a závažnosti záchvatů. Kontrolní krevní testy sledují bezpečnost léků a v případě potřeby koncentraci léku v krvi. Pokud je pes neobvykle unavený nebo hůře funguje, nahlaste to dřív, než lék sami změníte.

Podle přípravku mohou nežádoucí účinky antiepileptik zahrnovat únavu, nejistotu v pohybu a zvýšené pití a močení. Sledování má odlišit nežádoucí účinky od projevů samotného onemocnění. Zapište si, kdy změna začala ve vztahu k zahájení nebo změně léků, a nahlaste ji při kontrole. Léčba usiluje o užitečnou rovnováhu mezi zvládáním záchvatů a normálním fungováním.

Na prodloužené nebo opakované záchvaty může být předepsán samostatný záchranný lék. Jeho použití se nacvičí předem s písemnými pokyny určenými právě pro vašeho psa. Záchranný lék neruší potřebu pohotovostního posouzení, pokud se situace nezlepší nebo se záchvaty opakují. Nepoužívejte z vlastní iniciativy léky jiného psa ani humánní přípravky.

Během záchvatu se soustřeďte na bezpečnost. Pokud to jde bezpečně, odstraňte z okolí rozbitné předměty nebo věci, které by mohly na psa spadnout. Nevkládejte do tlamy ruku ani předmět a nesnažte se psa v křečích uklidnit objímáním. Pes své pohyby neovládá a i během zotavení se může objevit zmatenost nebo nechtěné kousnutí.

Pohotovostní léčba má záchvat rychle zastavit a léčit možné komplikace a základní příčiny. Pokud první lék nestačí, může být nutné léčbu stupňovat. Konec křečí vždy neznamená, že veškerá záchvatová aktivita ustala, proto dlouhotrvající porucha vědomí vyžaduje veterinární posouzení.

Prevence

Pro idiopatickou epilepsii není známa primární prevence, která by fungovala u každého psa. U postiženého psa je cílem omezit záchvaty a jejich následky léky, sledováním a zvládáním individuálně zjištěných zhoršujících faktorů.

Pokud se zdá, že s příznaky souvisí stres nebo nedostatek spánku, zajistěte pokud možno předvídatelný režim a dostatek odpočinku. Stravu a doplňkovou léčbu lze posoudit jako součást celkové péče, předepsané antiepileptické léky však nenahrazují. Důsledný léčebný plán a zaznamenaná pozorování pomáhají posoudit, zda změna přináší skutečný přínos.

Psi s epilepsií by se neměli používat k chovu. Některé chovatelské kluby doporučují, aby v případě, kdy mají blízcí příbuzní chovného psa vážné dědičné onemocnění, byl partner zdravý a neměl blízké příbuzné se stejným onemocněním.

Důležité pro majitele psů

Veďte deník záchvatů a zapisujte datum, délku křečí, sled událostí, návrat vědomí a neobvyklé chování. Samotný záchvat zaznamenávejte odděleně od zotavení po něm. Pokud to bezpečnost dovolí, natočte video; může pomoci odlišit epileptický záchvat od jiné události. Zapisujte i nové záchvaty, které se objeví poté, co už léčba začala.

Mějte seznam léků a pokyny první pomoci snadno po ruce. Předem se dohodněte, kdo zavolá pohotovostnímu veterináři a kdo pomůže s převozem. Řekněte všem, kdo se o psa starají, že během záchvatu se do tlamy nesmí nic vkládat. Při kontrole se zeptejte, co dělat, když se lék vynechá nebo ho pes vyzvrací; řiďte se jen pokyny veterináře pro vašeho psa.

Časté otázky

Znamená první záchvat epilepsii?

Ne nutně. Známky záchvatu mohou být i následkem metabolické poruchy, otravy nebo strukturálního onemocnění mozku. Vyšetření je potřeba i po první události. Video a podrobný popis pomáhají veterináři posoudit, zda šlo o epileptický záchvat, nebo o jiný typ události.

Může být pes mezi záchvaty normální?

Ano. Veterinář nemusí mezi záchvaty zjistit žádnou odchylku funkce nervového systému. Diagnostika idiopatické epilepsie však vždy vyžaduje i vyšetření jiných možných příčin. Přechodné změny po záchvatu se při načasování a výkladu vyšetření posuzují samostatně.

Kdy jsou křeče stavem vyžadujícím pohotovost?

Prodloužený záchvat, další záchvat bez návratu vědomí a několik záchvatů během týchž 24 hodin vyžadují naléhavou pomoc. Měřte čas události a zavolejte pohotovostnímu veterináři, zatímco se záchvat prodlužuje. Řiďte se případnými pokyny k záchranné léčbě předepsanými pro vašeho psa předem.

Mám psovi něco vložit do tlamy?

Ne. Pes během záchvatu své pohyby neovládá a přiblížení k tlamě může vést k pokousání. Zajistěte bezpečné okolí, aniž byste se ohrozili, a sledujte čas. Během zotavení může být pes také zmatený, proto mu dejte prostor a v případě potřeby požádejte o veterinární radu.

Lze léky vysadit, jakmile záchvaty ustanou?

Jakékoli změny léčby dohodněte s veterinářem. Mnoho psů potřebuje dlouhodobé nebo celoživotní léky a období bez záchvatů může být známkou, že léčba funguje. Deník přineste na kontroly a nahlaste případné nežádoucí účinky, aby bylo možné další plán bezpečně posoudit.