Degenerativní myelopatie u psa: příznaky a péče

Přehled

Degenerativní myelopatie je postupující neurologické onemocnění míchy u starších psů. Příznaky nejčastěji začínají kolem 8 let věku nebo později. Uvádí se také typické rozmezí věku při začátku 8–14 let. První změny obvykle postihují ovládání zadních končetin.

Onemocnění často začíná na jedné zadní končetině, než postihne obě. Pes může ztratit schopnost chůze do 6–12 měsíců od začátku příznaků. Postupný vývoj odlišuje obvyklý průběh od mnoha náhlých poranění míchy. Podobnou slabost však může způsobit několik jiných onemocnění.

Onemocnění má společné rysy s lidskou amyotrofickou laterální sklerózou, tzv. ALS, degenerativním onemocněním motorických nervových buněk.

Příčiny

Komunikační dráhy v míše degenerují

Degenerace typicky začíná v části míchy uložené v oblasti hrudníku. Postihuje bílou hmotu, která přenáší zprávy mezi mozkem a končetinami. Nervová vlákna, tedy axony, a myelin kolem nich v této oblasti degenerují. Vyšetření tkáně ukazuje nezánětlivé poškození, nikoli typické zánětlivé onemocnění míchy.

Když se informace o poloze končetiny nepřenášejí normálně, pokládání tlapek se stává nepřesným. Slabost postupně narůstá, až pes obtížně unese zadní část těla. V pozdější fázi může degenerace postihnout i přední končetiny.

Myelin izoluje nervová vlákna a jeho ztráta narušuje komunikaci mezi končetinami a mozkem.

Varianta genu zvyšuje náchylnost

U několika plemen souvisí riziko onemocnění s variantou genu SOD1. Uznávanou rizikovou variantou tohoto genu je SOD1A. Psi se dvěma změněnými kopiemi mají vyšší riziko onemocnění, ne všichni však onemocní. O tom, zda se onemocnění vyvine, rozhodují i další dědičné faktory a možná i prostředí.

Gen SOD1 souvisí s enzymem, který pomáhá chránit buňky před kyslíkovými volnými radikály. Některé změněné bílkoviny jsou špatně rozpustné a mohou nervovou tkáň poškozovat.

Rizikové faktory

Společným rysem postižených psů je vyšší věk. Náchylnost plemene byla zjištěna například u německých ovčáků a kolií. Onemocnění se však může vyskytnout u mnoha dalších plemen. Nález varianty poskytuje informaci o riziku, sám o sobě však neznamená, že pes bez příznaků onemocní.

Mezi plemeny mohou být významné i genetické rozdíly ovlivňující věk při začátku. V ohrožení může být i pes nesoucí jednu změněnou kopii. Význam stejné varianty je proto nutné posoudit spolu s klinickým stavem psa.

Příznaky se mohou vyvinout u obou pohlaví, takže pohlaví psa onemocnění nevylučuje.

Typické příznaky

Příznaky obvykle začínají postupně a týkají se hlavně používání zadních končetin.

• Drápy zadních končetin se obrušují, protože tlapky se při chůzi vlečou po zemi.
• Pes se při chůzi zadní částí těla potácí, klopýtá nebo kymácí.
• Zadní tlapka se přehne, takže pes stojí na její horní straně.
• Vstávání z lehu nebo udržení stoje se stává obtížným.
• Schody, nastupování do auta a delší procházky se stávají náročnými.
• Svaly zadních končetin ubývají a pes ztrácí sílu.

Funkce močového měchýře a střev je zpočátku obvykle normální. S postupem onemocnění se může vyvinout inkontinence moči nebo stolice. Jak se pohyb ztěžuje, může být pes neklidnější nebo podrážděnější.

Zadní část těla se může kymácet, i když pes stojí na místě. Mírné postrčení do strany může způsobit ztrátu rovnováhy.

Komplikace a následky

Vlečené tlapky a drápy se mohou poškodit a bolet. Inkontinence moči zvyšuje riziko infekcí močových cest. Kůže zůstávající mokrá od moči se může podráždit. Snížená pohyblivost zvyšuje potřebu předcházet proleženinám a zajistit dobrou základní péči.

Mnoho psů je utraceno kvůli těžké ztrátě pohyblivosti do 6–12 měsíců od začátku příznaků. Průměrné přežití od diagnózy bylo popsáno také jako 1–2 roky. Bez eutanazie může onemocnění postupovat i déle než 3 roky a nakonec narušit dýchání.

Opakovaný kontakt se zemí může ze hřbetu tlapek odřít srst a podráždit kůži. Potácení a pády mohou způsobit druhotnou bolest, i když samotná degenerace míchy je nebolestivá.

Vyšetření u veterináře

Vyloučení jiných příčin

Žádné jednotlivé vyšetření nedokáže degenerativní myelopatii u živého psa s jistotou potvrdit. Veterinář posoudí začátek a vývoj příznaků a provede neurologické vyšetření. Krevní testy a zobrazovací vyšetření pomáhají prověřit jiné možné příčiny slabosti. Součástí širšího vyšetření může být vyšetření mozkomíšního moku.

Možnými alternativami jsou výhřez ploténky, nádory, infekce a dřívější poranění míchy. Výhřez ploténky může stlačit míchu a způsobit slabost nebo ochrnutí. Mnoho takových alternativních příčin lze účinně léčit. Slabost zadních končetin proto nelze považovat za degenerativní myelopatii jen podle věku nebo plemene.

K hledání problémů, jako je stlačení míchy, se používá magnetická rezonance, případně CT. Pokud se nenajde jiné vysvětlení, lze stanovit předpokládanou diagnózu. Potvrzení vyžaduje mikroskopické vyšetření míchy po smrti.

Neurologické vyšetření posuzuje chůzi, postoj a to, jak pes upravuje polohu končetin. Páteř se prohmatá a reflexy končetin se otestují, aby se onemocnění lokalizovalo. Posuzuje se i svalové napětí a rozsah pohybu kloubů, aby se odhalila ztuhlost a další omezení pohybu.

Degenerativní myelopatie se může vyskytnout i spolu s jiným neurologickým onemocněním.

Co znamená genetický test

Genetický test ukáže, zda má pes 1, nebo 2 změněné kopie spojené s onemocněním. Rizikový výsledek proto není totéž co klinicky diagnostikované onemocnění. Test lze provést v jakémkoli věku. Výsledek pomáhá posoudit dědičnou náchylnost, co vysvětluje současné příznaky, však určí další vyšetření.

Léčba

Rehabilitace a léčba jiných stavů

Léčba se snaží co nejdéle zachovat schopnosti a pohodlí psa. Fyzioterapie se snaží udržet svalovou hmotu a zpomalit úbytek pohyblivosti. Součástí individuálního plánu může být šetrný pohyb a rehabilitace ve vodě. Pohyb však musí zůstat v mezích možností psa, protože aktivita postiženého psa unavuje víc než obvykle.

Současná artróza nebo onemocnění kyčlí mohou pohyb dále zhoršovat a jejich léčba může zlepšit pohodlí. Součástí každodenní podpory je udržování vhodné tělesné hmotnosti. Pokud se vyvine inkontinence moči, může veterinář vyšetřit vzorky moči na infekci. To, že samotná degenerace nebolí, neodstraňuje potřebu léčit jiné bolestivé nebo zánětlivé potíže.

Změny doma a pomůcky pro pohyb

Kluzké podlahy zakryjte koberci nebo protiskluzovými povrchy, aby slabé zadní končetiny psovi neujížděly. Se vstáváním a chůzí může pomoci podpůrný postroj nebo popruh pod břichem. Mírné nájezdy mohou usnadnit překonávání výškových rozdílů. Ochranné botičky mohou omezit poškození vlečených tlapek.

Botičky musí být dostatečně prostorné, aby tlapky neškrtily. Některým psům může s pohybem pomoci vozík podpírající zadní část těla. Jeho užitečnost závisí i na tom, jak dobře ho konkrétní pes přijme. Měkký pelech s nízkými okraji může být snáze použitelný než pelech s vysokými okraji.

Meze důkazů

Rehabilitace může podporovat funkci, pevné důkazy, že zastaví samotnou degeneraci, však chybějí.

Experimentální kombinace transplantace kmenových buněk a intenzivní rehabilitace byla hodnocena u 13 psů. Průměrné přežití ve skupině s kombinovanou léčbou bylo 438 dní. Průměrné přežití ve skupině s běžnější rehabilitací bylo 274 dní. Srovnání omezovala malá velikost skupiny a rozdělení podle souhlasu majitelů. Diagnóza byla vyšetřením tkáně potvrzena jen u 1 psa.

Skupiny experimentální kombinované léčby se lišily jak intenzitou rehabilitace, tak použitím transplantace kmenových buněk. Léčebný účinek proto nelze vyvodit jen z rozdílu přežití v malé skupině.

Prevence

Genetický test může posoudit náchylnost ještě před vznikem příznaků. Uvážlivé využití genetických informací v chovu může dlouhodobě snížit dědičné riziko. Zásadní rozhodnutí založená jen na rizikovém výsledku nejsou bez posouzení pohody a kvality života psa opodstatněná. Některá kritéria chovatelského klubu pro finské laponské psy dovolují rizikového psa krýt jen s geneticky čistým psem. Jinak tento genetický výsledek podle těchto konkrétních plemenných kritérií schválení krytí neovlivňuje.

Pokud je riziková alela v plemeni běžná, může snížení její četnosti trvat několik generací.

Důležité pro majitele psů

Zaznamenejte, kdy začalo vlečení tlapek nebo nejistota a která končetina byla postižena jako první. Krátká videa stejné trasy procházky mohou pomoci sledovat každodenní pohyblivost. Na vyšetření přineste dřívější snímky páteře a kloubů a případnou zprávu o genetickém testu.

Pokud moč uniká, udržujte kůži a lůžko psa čisté a suché. Kvalitu života pravidelně přehodnocujte, protože těžká ztráta pohyblivosti ji může výrazně snížit i bez bolesti zad.

Domluvte se, které změny vyžadují nové posouzení a kdy je potřeba upravit pomůcky pro pohyb nebo domácí péči. Sledujte, zda pes může odpočívat na suchém místě, dostat se ven a účastnit se věcí, které ho baví. Proberte také, kolik každodenního zvedání a úklidu dokážete zajistit.

Pokud pes trpí nebo už nelze naplnit jeho potřeby péče, může se eutanazie stát součástí rozhodnutí učiněného s veterinářem.

Všímejte si, zda si pes udržuje zájem o jídlo, vycházky a společnost, nebo zda je pro něj každodenní pohyb zřetelnou námahou. Zajistěte doma protiskluzové trasy a klidné místo pro asistované vstávání. Zároveň kontrolujte kůži na tlapkách a sedí-li podpůrné pomůcky.

Časté otázky

Je degenerativní myelopatie bolestivá?

Samotná degenerace míchy je obvykle nebolestivá. Pes však může mít také artrózu nebo bolestivá poranění z vlečení tlapek. Nová bolest vyžaduje vyšetření, protože jiný stav může potřebovat vlastní léčbu.

Potvrdí genetický test diagnózu?

Ne: ukáže počet variant genu spojených s onemocněním a dědičnou náchylnost. Ne každý pes se dvěma rizikovými kopiemi onemocní. U živého psa se diagnóza opírá o vyloučení jiných stavů vysvětlujících příznaky; konečné potvrzení přináší vyšetření tkáně míchy po smrti.

Jak rychle se schopnost chůze zhoršuje?

Pes může ztratit schopnost chůze asi do 6–12 měsíců od začátku příznaků. Příznaky často začínají na jedné zadní končetině, než se rozšíří na obě. Později mohou zeslábnout i přední končetiny a u některých psů se vyvine inkontinence moči nebo stolice.

Může fyzioterapie onemocnění vyléčit?

Fyzioterapie se snaží udržet svaly a funkci, vyléčení však neexistuje. Množství pohybu se přizpůsobuje možnostem psa. Příliš namáhavá aktivita může postiženého psa unavit víc než obvykle, takže samostatné zvyšování námahy není cílem rehabilitace.

Mohou být slabé zadní končetiny způsobeny léčitelným stavem?

Ano: podobnou slabost mohou způsobit například výhřezy plotének, infekce, nádory a zranění. Mnoho alternativních stavů lze účinně léčit. Příčinu je proto nutné vyšetřit, i když plemeno, věk nebo genetický výsledek psa degenerativní myelopatii také odpovídají.