Na skalnatém pobřeží Nového Zélandu uhynulo 43 kulohlavců: záchranáři, Maorové i školáci ze sousední vesnice je celý den polévali vodou, ale nepodařilo se zachránit ani jednoho

Co se stalo

Ráno 5. listopadu 2026, krátce po osmé hodině, dostal novozélandský úřad ochrany přírody (DOC) zprávu o hromadném uvíznutí velryb na pobřeží Ngawi. Jde o odlehlé skalnaté pobřeží na jihovýchodním cípu Severního ostrova v regionu Wairarapa. Na břehu ležely desítky kulohlavců, roztroušené na několika kilometrech.

Druhý den úřad potvrdil, že uhynulo 43 velryb. Podle Ariany Hawirové, která zastupuje vedoucí DOC ve Wairarapě, podle všeho nepřežila ani jedna.

Jak se velryby snažili zachránit

Pracovníci úřadu, zástupci místních maorských kmenů (iwi) a dobrovolníci se celý den snažili kulohlavcům pomoci. Záchranná organizace Project Jonah napsala, že mnoho velryb bylo mrtvých už ve chvíli, kdy je našli, a ty, které našli živé, během dne uhynuly. Podle vedoucí Project Jonah Louisy Hawkesové se ze čtyř živých velryb podařilo dvě vrátit do vody, ale ani ty nepřežily.

Proč to bylo tak těžké

Záchranu komplikovala odlehlost místa, silný příboj a ostré kameny v přílivové zóně. Kulohlavci jsou velká zvířata, narážejí do kamenů a utrpí těžká zranění. Když se podařilo první velrybu dostat do vody, museli záchranáři na čas opustit moře: ve vodě bylo příliš mnoho krve. Podle svědků to byla chvíle naprosté bezmoci.

Školáci na břehu

Venkovská škola v Pirinoa pustila děti z vyučování, aby mohly pomáhat záchranářům. Žáci od 8 do 12 let posbírali kbelíky a nádoby, aby velryby polévali vodou a jejich kůže nevysychala. Ředitel školy Toby Funnell řekl, že nechat děti v takový den ve třídě mu připadalo absurdní. Na břehu děti sledovaly práci záchranářů a ti jim vysvětlovali, co se děje.

Kolik lidí pomáhalo

Podle Funnella se na pobřeží sešlo asi 60 lidí, připravených pomoci, jak jen mohli. Přiznal, že bylo těžké dívat se na zraněná zvířata uvízlá na kamenech. Mnozí chtěli skočit do vody a něco udělat, ale kulohlavci delší než čtyři metry jsou na nepřipravené lidi příliš těžcí a silní.

Co bude s těly velryb

Úřad ochrany přírody spolupracuje s iwi na pohřbu velryb. Pro Maory jsou velryby taonga, tedy posvátný poklad, proto se uhynulá zvířata pohřbívají podle tradic. Předtím mohou vědci odebrat vzorky tkání, aby se pokusili zjistit, proč zvířata uvízla na břehu.

Kdo jsou kulohlavci

Kulohlavci patří do čeledi delfínovitých, i když se jim často říká velryby. Dospělá zvířata dorůstají asi 7 metrů a váží až 3 tuny. Žijí ve velkých, velmi soudržných skupinách, které drží pohromadě celý život. Živí se hlavně olihněmi a rybami a potápějí se do velkých hloubek.

Proč kulohlavci uvíznou na břehu

Podle Hawirové patří kulohlavci k druhům, které na břehu uvíznou nejčastěji, ale příčiny nejsou úplně pochopeny. Vědci uvádějí několik vysvětlení: silné vazby ve skupině, kdy všichni následují nemocného nebo zmateného vůdce, mělké písčité mělčiny, které matou echolokaci, bouře, pronásledování predátory a hluk lodí.

Proč hynou celé skupiny

Když jedna velryba ze skupiny uvízne na mělčině, ostatní často neodplavou, ale drží se poblíž a samy uvíznou. I když záchranáři vrátí část zvířat do moře, mohou znovu uvíznout, protože se snaží vrátit k ostatním. Proto se záchranáři snaží vypouštět velryby najednou a hlídají, aby odplavaly na otevřené moře.

Jak často se to na Novém Zélandu stává

Hromadná uvíznutí velryb jsou na Novém Zélandu poměrně častá. Od roku 1840 bylo v zemi zaznamenáno přes 5 000 uvíznutí velryb a delfínů. Zvlášť známá je kosa Farewell Spit na Jižním ostrově, kde v roce 2017 uvízlo asi 600 kulohlavců. Na pobřeží Ngawi jsou však takové případy vzácné a podle DOC nic nenasvědčuje tomu, že by uvíznutí byla častější nebo horší.

Co vědci zjistí

Louisa Hawkesová řekla, že odborníci se v příštích týdnech pokusí pochopit, proč se velryby dostaly na břeh. Přímo na pláži je velmi těžké příčinu určit. Vědci prozkoumají věk a pohlaví uhynulých zvířat, jejich výživu, známky nemocí a zranění i počasí a stav moře v těch dnech.

Jak se pomáhá uvízlým velrybám

Nejdůležitější je, aby velryba zůstala vlhká a v chladu. Záchranáři zvířata přikrývají mokrými prostěradly, polévají je vodou, ale ne dýchací otvor, drží je rovně na břiše a pod prsní ploutve hloubí jamky. Vrátit velrybu do vody lze jen pod vedením odborníků, obvykle na speciálních pontonech a za přílivu.

Proč nelze jen tahat za ocas

Velryba na břehu je vystavena obrovské zátěži: bez nadnášení vodou tlačí její vlastní váha na vnitřní orgány. Tahání za ocas nebo ploutve může poškodit páteř a klouby. Proto by nepřipravení lidé neměli zkoušet velrybu sami posunout, ale pomáhat záchranářům podle jejich pokynů.

Proč je někdy nutné uspání

Pokud je velryba těžce zraněná, vyčerpaná nebo už několikrát uvízla, mohou záchranáři a veterináři rozhodnout o eutanazii, aby ji ušetřili trápení. Je to těžké, ale někdy jediné humánní rozhodnutí. Dělají ho jen odborníci po prohlídce zvířete.

Uvíznutí velryb v Evropě

Kulohlavci a jiné velryby uvíznou na břehu i v Evropě – ve Velké Británii, Irsku, Francii, Španělsku, Nizozemsku a Skandinávii. Ve Velké Británii uvíznutí velryb a delfínů zkoumá zvláštní program CSIP: vědci vyšetřují uhynulá zvířata a hledají příčiny včetně nemocí, zranění od rybářských sítí a znečištění.

Proč je hluk v oceánu nebezpečný

Vědci dlouho zkoumají, jak na velryby působí podvodní hluk z vojenských sonarů, seismického průzkumu a lodí. Některá hromadná uvíznutí vorvaňovců byla spojována s testy sonarů. U kulohlavců není souvislost s hlukem vždy prokázána, ale vědci se domnívají, že hluk může velryby svést z cesty a vyvolat stres.

Jak změna klimatu ovlivňuje velryby

Oteplování oceánu mění rozšíření olihní a ryb, kterými se kulohlavci živí. Při hledání potravy mohou velryby plout blíž k pobřeží a do neobvyklých oblastí. Vědci se o souvislosti klimatu s uvíznutími zatím vyjadřují opatrně, ale považují za možné, že takové změny budou chování mořských savců v budoucnu ovlivňovat.

Co dělat, když najdete velrybu nebo delfína

1. Hned volejte místní záchrannou službu pro mořská zvířata nebo pobřežní stráž.
2. Netahejte zvíře za ocas ani ploutve a nesnažte se ho dotlačit do vody.
3. Udržujte kůži vlhkou polévání vodou, ale nelijte vodu do dýchacího otvoru.
4. Nepouštějte k němu psy a držte lidi v odstupu, aby se zvíře nestresovalo.
5. Nesahejte na uhynulá zvířata holýma rukama: mohou přenášet infekce.

Jsou velryby nebezpečné pro lidi

Velryba na břehu může člověka zranit úderem ocasu nebo ploutve, zvlášť když se zmítá. Mořští savci navíc mohou přenášet bakterie a viry nebezpečné pro lidi i psy. Proto je důležité nosit rukavice, nesahat si na obličej a po pomoci zvířeti si umýt ruce.

Psi a uvízlá zvířata

Psi často jako první najdou na pláži uvízlé delfíny, tuleně nebo mořské ptáky. Mějte psa na vodítku a nedovolte mu očichávat nebo okusovat těla: mohou na nich být bakterie, parazité a viry včetně ptačí chřipky, která byla nalezena u mořských savců. Po procházce psovi umyjte čenich a tlapky.

Proč je to důležité

Každé hromadné uvíznutí je tragédie a zároveň zdroj poznání. Vyšetření uhynulých velryb pomáhá zjistit víc o nemocech, znečištění a změnách v oceánu. Proto záchranáři a vědci žádají, aby lidé hlásili každé uvízlé zvíře, i mrtvé.

Co to znamená pro Evropu

Kulohlavci a jiné velryby uvíznou na břehu i u evropských pobřeží, zvlášť na podzim a v zimě. Pokud na dovolené u moře uvidíte na pláži velrybu, delfína nebo tuleně, nezkoušejte ho zachránit sami a hned volejte záchranáře. Mějte psy na vodítku a nesahejte na těla: u mořských savců v Evropě byla nalezena ptačí chřipka.

Kdy jít k veterináři

Vezměte psa k veterináři, pokud na pláži očichával, okusoval nebo jedl tělo mořského zvířete či ptáka, zvlášť pokud se pak objeví zvracení, průjem, apatie, kašel nebo poruchy koordinace. Pokud jste byli v kontaktu s mrtvým zvířetem a necítíte se dobře, jděte k lékaři.