Pes místo prášků: u starších majitelů psů v Tokiu bylo riziko těžké demence téměř o polovinu nižší a Japonsko by tak mohlo ušetřit 150 miliard jenů ročně

Co se stalo

Japonští vědci z Národního institutu pro studium životního prostředí a Tokijského metropolitního institutu geriatrie a gerontologie zveřejnili studii o tom, jak souvisí chov psa s rizikem demence u starších lidí. Zúčastnilo se jí asi 11 200 obyvatel Tokia ve věku 65 až 84 let, kteří na začátku nepotřebovali stálou péči.

Vědci je sledovali sedm a půl roku. Demence, při které člověk potřebuje stálou péči, se rozvinula u 12,8 % současných majitelů psů, u 18,5 % bývalých majitelů a u 18,1 % lidí, kteří psa nikdy neměli.

Co je demence

Demence je trvalé zhoršení paměti, myšlení a schopnosti zvládat každodenní činnosti. Nejčastější příčinou je Alzheimerova choroba, existuje i vaskulární demence a další formy. Ve studii se sledovala demence, při které už člověk potřebuje stálou péči. Je to těžké stadium, které výrazně mění život nemocného i jeho rodiny.

Jak výzkum probíhal

Účastníky rozdělili do tří skupin: lidé, kteří psa mají, lidé, kteří ho měli dřív, a lidé, kteří ho nikdy neměli. Pak vědci sledovali, u koho se během sledování rozvinula demence vyžadující péči. Údaje o demenci čerpali z japonského systému pojištění dlouhodobé péče.

Proč je prosté srovnání zavádějící

Autoři věděli, že zdravější lidé si psa pořizují s větší pravděpodobností. Prosté srovnání skupin by proto mohlo přínos psa přecenit. Aby lépe oddělili vliv samotného psa, použili statistickou metodu instrumentálních proměnných. S její pomocí odhadli, že riziko demence je u majitelů psů o 48 % nižší.

Proč může pes chránit mozek

Vědci uvádějí dva hlavní důvody. Zaprvé procházky se psem nutí člověka pravidelně se hýbat a pohybová aktivita souvisí s nižším rizikem demence. Zadruhé pes pomáhá navazovat kontakty: na procházkách se lidé seznamují a povídají si s dalšími majiteli psů a sousedy. I sociální vazby chrání mozek.

Proč je důležitý pohyb a kontakt s lidmi

Řada studií ukazuje, že pohyb a sociální kontakty patří k nejdůležitějším způsobům, jak snížit riziko demence. Osamělost a nedostatek pohybu ho naopak zvyšují. Pes spojuje obojí: musíte s ním ven každý den za každého počasí a díky němu se snáz dáte do řeči s cizími lidmi.

Kolik účastníků mělo psa

Psa mělo 8,6 % účastníků. Jiné výzkumy však ukazují, že někteří starší lidé, kteří psa nemají, by si ho rádi pořídili, kdyby jim to okolnosti dovolily. Vědci si položili otázku: co kdyby takové lidi někdo podpořil?

Kolik by se dalo ušetřit

Autoři spočítali, že pokud by podíl majitelů psů mezi staršími lidmi stoupl z 8,6 % na 13,4 %, mohly by se veřejné výdaje na zdravotní a dlouhodobou péči za čtyři roky snížit asi o 592 miliard jenů. To je téměř 150 miliard jenů ročně, tedy asi 950 milionů dolarů.

Proč je to důležité pro Japonsko

Japonsko patří k nejrychleji stárnoucím zemím světa. Podle prognóz bude do roku 2060 demencí trpět zhruba každý šestý starší Japonec. Náklady na péči rostou a pečovatelů je málo. Proto je pro zemi velmi důležitý každý způsob, jak demenci oddálit.

Proč právě psi

Už dřívější japonské studie ukázaly, že s nižším rizikem demence souvisí právě chov psa, ne kočky. Vědci to vysvětlují tím, že kočky nepotřebují každodenní procházky. I kočky přinášejí radost a zmírňují osamělost, ale nenutí svého člověka vycházet z domu a hýbat se.

Čeho se starší lidé obávají

Chtít psa a umět se o něj postarat není pro starší lidi totéž. Jednou z hlavních obav je, co bude se psem, když jeho člověk onemocní nebo skončí v nemocnici a nebude se o něj mít kdo postarat. Mnoho starších lidí se psa vzdává právě kvůli tomuto strachu.

Co vědci navrhují

Hlavní autor studie Ju Taniguči z Národního institutu pro studium životního prostředí navrhuje rozšířit veřejnou podporu tak, aby psi mohli v klidu dožít, i když se jejich majiteli něco stane. Pak by se víc starších lidí odhodlalo žít se psem.

Jak by to mohlo vypadat

V praxi by taková podpora mohla zahrnovat služby dočasného hlídání psa, když majitel skončí v nemocnici, programy hledání nových majitelů a pomoc dobrovolníků s venčením a péčí. V některých zemích už existují organizace, které se v těžkých situacích postarají o zvířata starších lidí.

Omezení studie

Studie ukazuje souvislost, ale se stoprocentní jistotou nedokazuje, že riziko demence snižuje právě pes. Statistické metody pomáhají zohlednit část rozdílů mezi skupinami, ale ne všechny. Výzkum navíc proběhl v Tokiu a v jiných zemích a kulturách se výsledky mohou lišit.

Proč bývalým majitelům pes nepomohl

Zajímavé je, že u bývalých majitelů psů bylo riziko demence stejné jako u lidí, kteří psa nikdy neměli. To svědčí o tom, že důležitý je právě současný život se psem: každodenní procházky a kontakty. Když pes zemře, tyto zvyky často zmizí a s nimi i ochranný účinek.

Hodí se pes ke každému seniorovi

Ne. Pes potřebuje každodenní péči, procházky a peníze na krmivo a veterináře. Pokud má člověk potíže s pohyblivostí, rovnováhou nebo pamětí, může pro něj být velký nebo energický pes nebezpečný: na procházce ho může strhnout. Rozhodnutí je proto třeba dobře zvážit, nejlépe spolu s rodinou.

Jakého psa vybrat

Starším lidem se často hodí klidní dospělí psi malého nebo středního vzrůstu, ne štěňata. Dospělý pes z útulku už je vychovaný, jeho povaha je známá a nevyžaduje tolik sil jako štěně. Důležité je vybrat psa, kterého člověk fyzicky zvládne.

Jak se připravit

1. Zhodnoťte své síly: zvládnete se psem chodit ven každý den?
2. Vyberte klidného dospělého psa, ne štěně.
3. Domluvte se s rodinou nebo přáteli na pomoci v těžkých chvílích.
4. Zjistěte si služby hlídání psů ve svém městě.
5. Naplánujte výdaje na krmivo, veterináře a pojištění.

Bezpečnost na procházce

Pády patří k hlavním nebezpečím pro starší lidi se psy. Pes může prudce trhnout vodítkem, rozběhnout se za kočkou nebo se zaplést pod nohy. Volte pohodlnou neklouzavou obuv, krátké vodítko místo navijáku a klidné trasy. Je dobré psa naučit chodit u nohy bez tahání, v případě potřeby s pomocí cvičitele.

Pokud si psa pořídit nemůžete

Pokud psa mít nemůžete, můžete pomáhat v útulku, venčit psy sousedů nebo se zapojit do programů, v nichž dobrovolníci se psy navštěvují starší lidi. I to přináší pohyb a kontakt s lidmi. A pravidelné procházky, setkávání s přáteli a koníčky prospívají mozku i bez psa.

Jak pes pomáhá proti osamělosti

Mnoho starších lidí žije samo, zvlášť po smrti partnera. Pes dává denní řád, péči o někoho dalšího a důvod vyjít z domu. Výzkumy ukazují, že majitelé psů se cítí méně osamělí a častěji mluví se sousedy. To je důležité zvlášť ve velkých městech, kde lidé své sousedy často neznají.

Proč jsou důležité pravidelné procházky

Pro zdraví mozku není důležitá jen intenzita, ale i pravidelnost pohybu. Už 20–30 minut klidné chůze denně prospívá srdci, cévám i mozku. Pes nedovolí procházku vynechat kvůli špatné náladě nebo počasí, a právě tato pravidelnost může přinášet užitek.

Co to znamená pro Evropu

I populace Evropy rychle stárne a demence se stává jedním z hlavních problémů zdravotnictví. Zkušenost Japonska naznačuje, že podpora starších lidí, kteří si chtějí pořídit psa, může prospět jim i společnosti. Zvlášť důležité jsou služby, které se o psa postarají, když jeho majitel onemocní.

Kdy jít k veterináři

Pokud jste starší člověk a chystáte se pořídit psa, poraďte se s veterinářem o vhodném plemeni, věku a velikosti. Pravidelně psa voďte na očkování a prohlídky. Pokud pes začne mít potíže s chůzí, kulhá nebo se rychle unaví, zajděte k veterináři, aby vám procházky dál dělaly radost oběma.