Lišky a zdivočelé kočky proti vačnatcům: v Austrálii se přou, zda lze zvířata nazývat „invazními“ a střílet je, ekolog vysvětluje, proč je to důležité pro mizející druhy

Co se stalo

Portál phys.org 31. října 2026 přetiskl článek australského ekologa Euana Ritchieho z The Conversation. Autor reagoval na spor ve federálním parlamentu Austrálie o tom, jak se stavět k invazním druhům, tedy ke zvířatům zavlečeným člověkem, která škodí místní přírodě.

Dne 13. října nezávislý senátor David Pocock navrhl vypracovat plán, jak chránit krajinu a divokou přírodu Austrálie před invazními druhy. Namítla mu senátorka za Zelené Mehreen Faruqiová, podle níž zvířata nejsou padouši, které je třeba střílet nebo trávit.

Proč spor vyvolává emoce

Odstřel, odchyt a trávení zvířat jsou bolestivé téma. Proti jsou ochránci zvířat, podle nichž má každé zvíře právo na život, ať pochází odkudkoli. Zastánci opatření říkají, že bez nich zmizí desítky místních druhů. Euan Ritchie zdůrazňuje, že vědci nespěchají s označením druhu za invazní a s rozhodnutím o jeho hubení, ale pro záchranu vzácných zvířat je to nutné.

Lišky a kočky proti vačnatcům

Podle autora se lišky a zdivočelé kočky podílely na nedávném vymizení mnoha druhů australských savců. Malí vačnatci, hlodavci a bandikuti žili miliony let bez takových predátorů a neumějí se před nimi bránit. Lišky byly do Austrálie zavlečeny v 19. století kvůli lovu a kočky přišly s evropskými osadníky. Dnes zdivočelé kočky žijí téměř na celém kontinentu.

Proč jsou místní zvířata bezbranná

Australští savci se miliony let vyvíjeli v izolaci. Neměli zkušenost s obratnými nočními predátory, jako je liška a kočka, a mnohé malé druhy proto nepoznají nebezpečí a neutečou včas. Nejzranitelnější druhy navíc váží od několika desítek gramů do několika kilogramů, což je právě velikost kořisti kočky a lišky.

Co ukazují čísla

Ritchie se odvolává na index ohrožených druhů, který sleduje počty vzácných savců Austrálie. Populace aktivně spravované, chráněné před predátory, oplocené nebo vypuštěné na ostrovy bez lišek a koček, se v letech 2000 až 2022 snížily asi o 20 % a pak se většinou stabilizovaly. Populace bez takové správy se za stejnou dobu snížily o víc než polovinu.

Příklad tučňáků

Jedním z příkladů úspěchu jsou tučňáci nejmenší na ostrově Phillip ve státě Victoria. Po odstranění lišek z ostrova jejich počet vzrostl. Podobné příběhy jsou i na dalších ostrovech, kde vyhubení zavlečených predátorů umožnilo vrátit vymizelé druhy.

Jaká jsou opatření

Boj s invazními predátory není jen odstřel. Používají se oplocené rezervace, kam predátoři nepronikají, ostrovní útočiště, otrávené návnady určené konkrétním predátorům, odchyt a výzkum nových metod. Každá metoda má své výhody, nevýhody a etické otázky, proto se rozhodnutí přijímají na základě vědeckých dat a s ohledem na názor veřejnosti.

Ostrovy a ploty

Jednou z nejúspěšnějších strategií jsou oplocené rezervace a ostrovy bez lišek a koček. Přesouvají se tam vzácní vačnatci a jejich počet roste. Taková útočiště jsou drahá a vyžadují stálou ochranu: pokud predátor pronikne za plot, může zničit roky práce. Pro mnoho druhů je to ale teď jediný spolehlivý způsob přežití.

Kočky a nemoci divoké přírody

Kočky jsou pro divokou přírodu nebezpečné nejen jako predátoři. Šíří toxoplazmózu, parazitární nemoc, na niž je mnoho australských vačnatců velmi citlivých. Vajíčka parazita se dostávají do půdy s kočičími výkaly a dlouho tam přežívají. Kastrace, chov koček doma a úklid toalety proto pomáhají nejen zachránit malá zvířata, ale i omezit šíření infekce.

Co říkají odpůrci odstřelu

Odpůrci odstřelu a trávení považují za nespravedlivé zabíjet zvířata za to, že je člověk kdysi zavlekl, a navrhují jiná řešení: kastraci, ploty a plašení. Tento směr se nazývá „soucitná ochrana přírody“. Zastánci opatření namítají, že pro mnoho druhů už na pomalé metody není čas. Spor pokračuje a vědci vyzývají, aby se vycházelo z dat o tom, co opravdu funguje.

Co s tím mají domácí kočky

Zdivočelé kočky jsou potomky domácích. Některé se narodily na svobodě, jiné se kdysi ztratily nebo byly vyhozeny. Odpovědnost majitelů je proto jedním ze způsobů, jak problém zmenšit. V řadě oblastí Austrálie už platí pravidla pro majitele: povinná kastrace, registrace a držení koček doma v noci nebo trvale.

Kočky a divoká příroda: nejen Austrálie

Kočky, které chodí ven, loví i tehdy, když jsou syté: je to instinkt. Ve městech a na předměstích chytají ptáky, ještěrky, malé savce a hmyz. V Evropě se o vlivu koček na divokou přírodu také diskutuje, zvlášť na ostrovech a poblíž rezervací se vzácnými ptáky.

Jak omezit lov kočky

1. Nechte kočku vykastrovat: sníží to počet toulavých koťat.
2. Držte ji doma v noci, za svítání a za soumraku, kdy jsou ptáci a malá zvířata nejaktivnější.
3. Zařiďte bezpečný výběh: zasíťovaný balkon nebo voliéru na zahradě.
4. Hrajte si s kočkou: lovecké hry doma snižují chuť lovit venku.
5. Nechte ji očipovat a zaregistrovat, aby se ztracená kočka vrátila domů.

Obojky a rolničky

Výzkumy ukazují, že barevné návleky na obojek a rolničky mohou výrazně snížit počet ptáků, které kočky chytají: ptáci lépe vidí a slyší přibližujícího se predátora. Na malé savce tyto prostředky působí slaběji. Obojek pro kočku musí být bezpečný, se sponou, která se rozepne, když se kočka zachytí. Není to náhrada kastrace a života doma, ale jednoduchý způsob, jak pomoci ptákům.

Kdo rozhoduje

V Austrálii pravidla pro domácí kočky a opatření proti zdivočelým zvířatům přijímají úřady států a místní rady a federální vláda odpovídá za celkovou strategii ochrany vzácných druhů. V různých oblastech proto platí různé požadavky, od povinné registrace po zákaz vypouštět kočky ven. Návrh senátora Pococka se týkal právě celostátního plánu, který by tyto snahy spojil.

Je v pořádku držet kočky doma?

Mnozí majitelé se bojí, že se kočka bez venku bude nudit. Veterináři a odborníci na chování uvádějí, že kočky mohou žít doma plnohodnotně, pokud mají možnost hrát si, šplhat, pozorovat okno a schovat se. Život doma snižuje riziko zranění, nemocí, rvaček a nehod. Hlavní je obohacovat prostředí a věnovat kočce pozornost.

Etika a věda

Spor v australském parlamentu ukazuje, že otázky života zvířat jsou málokdy jednoduché. Vědci se snaží najít řešení, která zachrání nejvíc druhů s nejmenším utrpením: používat humánní metody, ověřovat jejich účinnost a vysvětlovat veřejnosti, proč je to potřeba. Autor článku soudí, že odmítnutí opatření kvůli jedněm zvířatům může skončit vymizením jiných.

Kočky v útulcích

Další stranou problému jsou toulavé kočky ve městech a útulcích. Programy odchytu, kastrace a vypuštění pomáhají snižovat jejich počet a umísťování koček do rodin, kde budou doma, snižuje zátěž pro divokou přírodu. Majitelé, kteří už nemohou kočku chovat, by se měli obrátit na útulek, a ne pouštět zvíře ven.

Co je invazní druh

Invazní se nazývá druh, který člověk zavlekl do nového regionu a který se tam šíří a škodí místní přírodě, hospodářství nebo zdraví lidí. Ne každý zavlečený druh se stane invazním: mnohé se neujmou nebo nezpůsobí znatelnou škodu. Ty, které se ujmou, ale mohou měnit ekosystémy, vytlačovat místní druhy a přenášet nemoci.

Co to znamená pro Evropu

Evropa má také své invazní druhy, norka amerického, psíka mývalovitého, mývala severního, nutrii a želvu nádhernou, a své spory o tom, jak s nimi bojovat. EU vede seznam invazních druhů, které se nesmějí dovážet, prodávat a vypouštět. Zkušenost z Austrálie ukazuje, že ochrana místních druhů vyžaduje důsledná opatření a odpovědnost majitelů domácích zvířat a že spor má vycházet z dat.

Kdy jít k veterináři

Pokud jste se rozhodli převést kočku z venkovního režimu na domácí, proberte to s veterinářem: poradí, jak přechod zklidnit a jak obohatit prostředí. Určitě kočku ukažte lékaři, pokud má po vycházce rány, abscesy, kulhá nebo je malátná, a také pokud je čas na kastraci nebo přeočkování.