Trávicí soustava

IBD u koček: příčiny, příznaky a prevence

Chronický zánět střev (IBD, z anglického inflammatory bowel disease) je u koček chronické onemocnění trávicího traktu, při kterém je stěna střeva dlouhodobě zanícená. Způsobuje průjem, zvracení, hubnutí a zhoršené vstřebávání živin. IBD patří k nejčastějším potížím trávicího traktu u koček a často postihuje zvířata středního a vyššího věku.

10 min čteníZdroje

Kdy ihned k veterináři

Obraťte se rychle na veterináře, pokud chronické střevní příznaky doprovází některá z těchto situací:

  • vaše kočka opakovaně zvrací a neudrží v sobě ani vodu;
  • průjem se objevuje spolu s výraznou netečností, bolestí nebo zjevným zhoršením celkového stavu;
  • ve stolici je krev a vaší kočce není dobře;
  • vaše kočka přestane jíst nebo výrazně zhubne.

Nový závažný příznak by se neměl automaticky považovat za vzplanutí známého IBD. Můžete najít veterináře ve svém okolí.

Přehled

IBD není jediné onemocnění, ale skupina poruch, při kterých imunitní buňky pronikají do střevní sliznice, ztlušťují ji a poškozují. To narušuje pohyby střeva, zhoršuje trávení potravy a způsobuje chronický průjem nebo zvracení. Neexistuje jedna jasná příčina; onemocnění se považuje za multifaktoriální.

Dlouhodobé onemocnění střev se popisuje také širším pojmem chronická enteropatie, který zahrnuje několik stavů s podobnými příznaky. Na zánět odpovídající IBD se neusuzuje jen ze zvracení nebo z tloušťky střevní stěny: povaha zánětlivých změn se v případě potřeby vyšetřuje odběrem vzorku tkáně.

U častější lymfoplazmocytární formy zánětu obsahuje stěna střeva více lymfocytů a plazmatických buněk než obvykle. Jde o imunitní buňky. Přítomny mohou být i další zánětlivé buňky. Umístění a typ buněk pomáhají vyložit příznaky, při volbě léčby se však bere v úvahu i výživa, další onemocnění a výsledky vyšetření.

Příčiny onemocnění

Přesný mechanismus vzniku IBD u koček není znám. Obecně se předpokládá, že imunitní systém nenormálně reaguje na vnitřní a vnější podněty. Mezi možné základní faktory patří:

  • nesnášenlivost nebo alergie na potraviny;
  • nerovnováha střevních bakterií;
  • parazitární infekce, včetně giardií a tritrichomonád;
  • chronické virové infekce, včetně koronaviru, FeLV a FIV;
  • genetická náchylnost;
  • stres a porucha funkce imunitního systému.

Seznam spojuje možné mechanismy s jinými onemocněními, která způsobují podobné příznaky. Infekce giardiemi nebo tritrichomonádami je například jinou příčinou průjmu, kterou je potřeba vyšetřit; její nález IBD nepotvrzuje. Ani přímou úlohu koronaviru, FeLV nebo FIV při vzniku IBD u konkrétní kočky nelze bez dalšího posouzení předpokládat. Onemocnění střev reagující na stravu se posuzuje léčebnou zkouškou dříve, než se vyvodí konečné závěry.

Rizikové faktory

  • kočky středního a vyššího věku;
  • některá plemena, včetně siamských a orientálních plemen;
  • kočky s chronickými infekcemi;
  • kočky s citlivým trávením.

Výzkum přesně definovaných rizikových faktorů kočičího IBD je omezený. Střední věk ani plemeno nejsou diagnózou a „citlivé trávení“ neurčuje základní změnu. Podobné příznaky se mohou objevit i u mladé kočky. Zejména hubnutí u starší kočky vyžaduje vyšetření i příčin mimo střeva.

Příznaky

IBD se může projevovat různě podle toho, která část trávicího traktu je zanícená:

  • tenké střevo: chronický průjem, hubnutí a špatné vstřebávání živin;
  • žaludek: zvracení, nevolnost a ztráta chuti k jídlu;
  • tlusté střevo: časté vyprazdňování, někdy krev a hlen ve stolici a bolest při vyprazdňování.

Mezi celkové příznaky patří:

  • zhoršený stav srsti;
  • hubnutí a celkové oslabení;
  • kolísavé příznaky s lepšími a horšími obdobími.

Průjem není podmínkou: u některých koček převažuje zvracení a hubnutí. Kolísavý průběh může ztížit rozpoznání změn, pokud se v dobrých obdobích sledování přeruší. Zapisujte si zvracení, konzistenci stolice, chuť k jídlu a změny hmotnosti, aby se při návštěvě mohl posoudit dlouhodobější obraz.

Podobné příznaky může vyvolat například zvýšená funkce štítné žlázy, onemocnění slinivky nebo nádor střeva. Chronický zánět střev se může vyskytovat i spolu se zánětem jater nebo slinivky. Jejich zjištění samo o sobě neurčuje, které onemocnění začalo jako první nebo které způsobilo ta ostatní.

Komplikace a následky

Bez léčby může IBD vést k:

  • těžkému vyhublosti a dehydrataci;
  • chronické bolesti a zhoršení kvality života;
  • nedostatku vitaminů a minerálů;
  • vředům a krvácení;
  • zvýšenému riziku střevního lymfomu, podle MSD.

Vztah mezi zánětem a malobuněčným střevním lymfomem se stále zkoumá. Mohou se vyskytovat u stejné kočky a přechod ze zánětu do lymfomu se předpokládá, tato souvislost však neznamená, že se neléčené IBD nevyhnutelně změní v nádorové onemocnění. Podobné příznaky odůvodňují vyšetření jiných možných diagnóz. Ne u každé kočky se také rozvinou všechny uvedené komplikace.

Diagnostika u veterináře

Diagnostika IBD je náročná, protože se jeho příznaky podobají mnoha jiným onemocněním trávicího traktu. Veterinář může doporučit:

  • úplný krevní obraz a biochemii krve;
  • vyšetření trusu na parazity a bakterie;
  • ultrazvuk břicha;
  • rentgen k vyloučení jiných onemocnění;
  • endoskopii a biopsii střeva, které jsou zlatým standardem diagnostiky IBD.

Co nám řeknou další vyšetření?

Vzorky krve a moči posuzují mimo jiné chudokrevnost, funkci orgánů a příčiny příznaků mimo střevo. V případě potřeby se vyšetřuje například funkce štítné žlázy nebo tvorba trávicích enzymů slinivky. Vyšetření trusu závisí na podezření na parazity a na dalších nálezech. Jediný normální krevní test onemocnění střev nevylučuje.

Ultrazvuk zkoumá stěnu střeva, její vrstvy, mízní uzliny a další orgány v dutině břišní. Může nasměrovat odběr vzorků, sám o sobě však nedokáže spolehlivě odlišit zánět od malobuněčného lymfomu. I normální výsledek zobrazovacího vyšetření se vykládá společně s příznaky a dalšími vyšetřeními.

Biopsie a její omezení

Vzorky tkáně lze odebrat při endoskopii nebo při operaci. Tyto metody dosáhnou na různé oblasti a do různé hloubky tkáně. Volba závisí na podezření na konkrétní onemocnění, na umístění změn a na stavu kočky. Obě metody vyžadují celkovou anestezii. Výklad ovlivňuje i dostatečný počet a kvalita vzorků.

Patolog tkáň vyšetří pod mikroskopem. V případě potřeby se mohou použít doplňková barvení buněk a PCR vyšetření klonality lymfocytů. Klonalita znamená výraznou populaci buněk odvozených od stejné původní buňky, sama o sobě však nádorové onemocnění nedokazuje. Diagnóza vychází z celkového obrazu a odlišení zánětu od lymfomu někdy zůstává i přes doplňková vyšetření obtížné.

Povaha onemocnění

IBD není nakažlivé, na jeho vzniku se však podílí narušená souhra mezi imunitním systémem, střevní mikroflórou a krmením. Je chronické a má sklon k návratům.

Hladina vitaminu B12 neboli kobalaminu v krvi se kontroluje vždy: u chronického zánětu střev bývá často nízká a bez injekcí nebo tablet B12 je léčba méně účinná. Hlavním účelem biopsie je odlišit IBD od malobuněčného střevního lymfomu: příznaky jsou podobné, léčba se však liší.

Vyšetření B12 pomáhá odhalit nedostatek, který lze upravit, ne každá kočka s IBD však má nízkou hladinu. Způsob doplňování a sledování závisí na výsledku a na dalších okolnostech. Kobalamin nenahrazuje léčbu základní příčiny. Ani biopsie sama o sobě vždy nevyřeší všechny potíže s výkladem; její význam se posuzuje společně s dalšími nálezy.

Léčba a dlouhodobé sledování

Strava je součástí léčebné zkoušky

Veterinář může doporučit stravu se zdrojem bílkovin, který vaše kočka dosud nejedla, nebo s hydrolyzovanou bílkovinou rozloženou na menší části. Během zkoušky dodržujte dohodnutou stravu důsledně. Pamlsky, jídlo ze stolu a pojídání krmiva jiných zvířat mohou výklad zkomplikovat. Zmiňte také léky a doplňky s příchutí.

Alergie na potravinu se může rozvinout, i když kočka jedla stejné krmivo dlouhou dobu. Pokud je podezření, že příznaky vysvětluje krmivo, může souvislost pomoci potvrdit řízené opětovné zavedení dřívějšího krmiva. Změny stravy dohodněte s veterinářem. Vyšetření kočky, která je vážně nemocná nebo dál hubne, by se neměla odkládat kvůli dlouhé zkoušce stravy bez dohledu.

Léčba zánětu a nedostatků

Pokud strava a léčba jiných příčin nestačí, mohou být potřeba léky, které potlačují zánětlivou reakci. Přípravek závisí na výsledcích vyšetření a na celkovém zdraví. Sleduje se účinnost i možné nežádoucí účinky. Majitelé by neměli léky snižovat ani vysazovat hned po jednom dobrém týdnu.

Antibiotika nejsou automatickou léčbou chronického průjmu. Střevní bakterie nebo jejich genetický materiál lze najít i u zdravých koček, a samotný nález při vyšetření proto nepotvrzuje bakteriální onemocnění, které vyžaduje léčbu. Potřeba antibiotik se posuzuje podle klinické situace.

Potvrzený nedostatek B12 lze upravit přípravkem podávaným ústy i injekčně. V randomizované studii u koček obě cesty podání upravily hladiny, když se současně s nedostatkem léčilo i jiné onemocnění střev. To neznamená, že samotné doplňování vitaminu IBD vyléčí ani že stejné dávkování vyhovuje každé kočce.

Co sledovat doma?

Sledování hmotnosti, chuti k jídlu, zvracení a stolice ukazuje, zda je onemocnění pod kontrolou. Hubnutí může pokračovat, i když se průjem zdá menší. Zapisujte si také změny léků a krmiva, aby je bylo možné spojit s případným návratem potíží.

Návrat potíží může vyžadovat úpravu léčby, ale i nové posouzení příčiny. Pokud vaše kočka začne hubnout nebo se příznaky změní, zváží veterinář další vyšetření. Mnoho koček může při dlouhodobém sledování a vhodné léčbě prožívat dobrý každodenní život, i když onemocnění úplně nezmizí.

Prevence

IBD nelze úplně předejít, riziko však může snížit:

  • kvalitní a vyvážená výživa;
  • zamezení přístupu ke zkaženému krmivu;
  • pravidelné odčervování;
  • kontrola chronických infekcí;
  • omezení stresu;
  • pravidelné veterinární kontroly u starších koček.

Tato opatření podporují celkové zdraví a předcházejí jiným příčinám střevních příznaků. Nezaručují však, že IBD předejdou, protože jeho přesný mechanismus není znám. Ochrana proti parazitům se plánuje podle rizika nákazy a odčervení nenahrazuje vyšetření chronického průjmu nebo hubnutí.

Co je důležité pro majitele

IBD je celoživotní onemocnění, které vyžaduje trvalé sledování. Majitelé by si měli pamatovat:

  • onemocnění není nakažlivé;
  • včasná diagnóza snižuje riziko komplikací;
  • onemocnění lze zvládat, nelze ho však úplně vyléčit;
  • pravidelné veterinární sledování je důležité po celý život kočky.

Tento text slouží pouze k informaci a nenahrazuje veterinární léčbu. Pokud se u vaší kočky objeví příznaky, vyhledejte veterinární pomoc.

Časté otázky

Může mít kočka IBD bez průjmu?

Ano, může. Hlavními příznaky mohou být zvracení, hubnutí a změny chuti k jídlu, zejména pokud je postižena přední část trávicího traktu. Přetrvávající nebo opakující se příznaky by se neměly považovat za normální rys vaší kočky; jejich příčinu je potřeba vyšetřit.

Ukáže se IBD s jistotou na ultrazvuku?

Ne, neukáže. Ultrazvuk pomáhá posoudit stavbu střev a dalších orgánů v dutině břišní, sám o sobě však IBD nepotvrdí ani ho neodliší od malobuněčného lymfomu. Diagnóza může vyžadovat vzorky tkáně a vyloučení jiných příčin příznaků.

Potřebuje každá kočka s IBD doplňky B12?

Potřeba závisí na hladině B12 a na okolnostech kočky. Nedostatek je potřeba léčit, normální výsledek však automaticky neznamená potřebu vitaminových léků. Účinné mohou být přípravky podávané ústy i injekčně; vhodný postup zvolí veterinář.

Článek slouží k obecné informaci a nenahrazuje návštěvu veterináře. Pokud si všimnete prvních příznaků nemoci, obraťte se na svého veterináře.

Redakce Zvirinka

Zdroje

Nástroje
Příznaky u kočkyOčkovací kalendářJedovaté, nebo ne?Katalog plemenJaké plemeno se ke mně hodí?Kalkulačka krmivaVěk v lidských letechVšechny nástroje →