Zvirinka.cz
Gauč babičky a dědečka – nejlepší místo v domě

Ve vzpomínkách

Micka

Micinka

léto 2006 — 14. 3. 202317 let s námi
Dědeček a jeho „paní domu“
„Naše malé sluníčko na parapetu. Hřála jsi nás sedmnáct let – teď chráníme teplo, které jsi nám tu nechala.“

Kdo vzpomínáBabička Jarmila, dědeček Jiří, Lenka a Anička Dvořákovy

O mazlíčkovi

To nejdůležitější

Druh
Kočka
Plemeno
Dlouhosrstá bez rodokmenu
Pohlaví a barva
Kočka, zrzavá
Jak jsme se poznali
Našli jsme ji jako kotě pod schody na chalupě
Město
Olomouc
Babiččina oblíbená věta
„Tak co, paní domu, už máš zkontrolovanou kuchyň?“
Váha v nejlepších letech
3,8 kila

Tichá a jemná, ale se svou hlavou: sama si vybírala, komu si sedne na klín. Vždycky přišla za tím, komu bylo smutno, a vždycky věděla, kde v domě svítí slunce.

Slunečný parapet vedle muškátů

Šustivý papírek od bonbonu

Babiččin klín a dědečkova kostkovaná deka

Dědečkovy večery s knížkou na gauči

Chalupa a větve rozkvetlé třešně

Životní cesta

17 let spolu

  1. červenec 2006

    Našli jsme ji pod schody

    Liják na chalupě v Jeseníkách. Anička uslyšela pod schody pípání a vytáhla mokré klubíčko velké jako dlaň. Babička řekla: „Jen do podzimu.“ Na podzim se Micka stěhovala s námi do města.

    Červenec 2006: malá mokrá chlupatá kulička zpod schodů
  2. září 2010

    Anička šla do školy

    Každý večer si Micka lehla přímo na sešity. Anička dopisovala úkoly a odstrkovala kočku loktem – ta se neurazila a za minutu byla zpátky.

  3. květen 2015

    Stěhování na Novou Ulici

    Babička s dědečkem se přestěhovali blíž k Lence, na Novou Ulici v Olomouci. Micka dva dny proseděla v krabici, pak obešla byt, vybrala si parapet v obýváku a už se z něj nehnula.

    Parapet – její strážní místo
  4. prosinec 2019

    Ledviny a přísná dieta

    Veterinářka řekla: věk. Speciální krmivo, jednou za měsíc infuze, prášky schované v paštice. Micka všechno vydržela – jen když pak mohla dědečkovi na klín.

  5. květen 2021

    Poslední jaro na chalupě

    Cestovala v přepravce a celou cestu bručela, ale na chalupě hned vylezla na větev rozkvetlé třešně. Tam ležela celé dny a dívala se, jak babička zalévá okurky.

    Jaro na chalupě, rozkvetlý strom
  6. 14. 3. 2023

    Odešla za svítání

    U dědečkova boku na gauči, v ranním slunci. Babička seděla vedle a hladila ji, dokud neusnula.

Příběh po letech

Rok za rokem

Červenec 2006: malá mokrá chlupatá kulička zpod schodů

Kotě

První týdny bydlela v krabici od bot vedle babiččiny postele a pípala, když krabici někdo odnesl. Pila mléko z víčka od sklenice a spala na babiččině bačkoře.

Do srpna si podmanila celý pozemek, lovila kobylky a nosila je ukazovat na zápraží. Babička brblala, ale každé ráno se šla nejdřív podívat, kde je „paní domu“.

Aniččina školní léta

Anička rostla a Micka rostla s ní. Doprovázela ji ke dveřím do školy a čekala na stejném místě. Když Anička stonala, kočka se nehnula od postele a spala jí v nohou.

Když si Anička nechávala podepsat památník od spolužáků, Micka na něm ležela. Na jedné stránce je dodnes otisk tlapky – podle Aničky nejhezčí podpis v celém památníku.

Jaro na chalupě, rozkvetlý strom

Každé léto na chalupě

Od května do září – chalupa. Micka znala cestu a začínala mňoukat dvě zatáčky před brankou. Na jaře lezla na větev rozkvetlé třešně, letní dny prospala v jejím stínu a večer sedávala na zápraží a čekala, až babička dodělá záhonky.

Parapet – její strážní místo
S dědečkem u knížkyVánoce u stromečkuZimní slunce v okně

Na Nové Ulici

Po stěhování bylo nejdůležitějším místem parapet v obýváku vedle muškátů, na slunné straně. Bylo odtud vidět dvůr, holuby a cestu od zastávky, po které chodila Anička.

Večer dědeček četl na gauči a Micka mu ležela na klíně na kostkované dece. Nikdy ho nenechala otočit stránku, dokud ji nepodrbal. O Vánocích hlídala stromeček: sedávala vedle něj a dívala se na světýlka, ale na ozdoby nesáhla ani jednou.

Poslední zima u dědečkova boku
V babiččině klíně

Poslední zima

Poslední zimu skoro pořád spala: chvíli babičce na klíně, chvíli u dědečkova boku na gauči. Jedla málo, ale na sluníčko na parapet šla každý den.

Snažili jsme se, aby u ní vždycky někdo byl. Anička jezdila na víkendy a říkala, že Micka poznala její kroky na schodech dřív, než zazvonila.

Vzpomínky

Co vyprávějí blízcí

Paní domu

Říkala jsem jí paní domu. Ráno, když vstanu, je už v kuchyni a kontroluje, jestli je všechno na svém místě. Sedmnáct let jsme spolu pily kávu: já s Jiřím na gauči, ona mezi námi. Teď je na parapetu její muškát a já ho zalévám.

Babička Jarmila

Dopis Micce

Micko, byla jsi se mnou od mých pěti let. Pamatuješ si mě malou ve žluté pláštěnce, když jsem tě našla. Ležela jsi mi na sešitech, hřála jsi mě, když jsem byla nemocná, a čekala jsi u dveří po škole.

Odjela jsem studovat, a stejně jsi poznala moje kroky. Děkuju, že jsi na mě počkala ještě naposledy. Slibuju, že se o babičku budu starat jako ty.

Anička · březen 2023

Přišla do naší rodiny sama – zpod schodů, v lijáku. A zůstala její nejtišší a nejdůležitější členkou.

Lenka

Místo vzpomínky

Kde je uložena vzpomínka

Pohřben doma nebo na chalupě

Naše chalupa v Jeseníkách

Pod třešní u zápraží – tam, kde jsme ji našli. Na jaře jsme vedle zasadili pivoňky.

Svíčka na památku

Zapalte svíčku

Ať blízcí vědí, že vzpomínáte i vy.

Stačí klepnout na svíčku

Slova útěchy

Pamatuji si, jak sedávala v okně a čekala na Jarmilu. Čest její památce.

Hana, sousedka · 17. listopadu 2026

Nejzdvořilejší kočka, jakou jsem znala. Vždycky přišla pozdravit.

Eliška, Aniččina kamarádka · 17. listopadu 2026

Hodně sil. Sedmnáct let je celý společný život.

Petr · 17. listopadu 2026

Slova se na stránce objeví, až je rodina přečte.

Tato stránka se otevírá přes QR kód

QR kód můžete umístit na pamětní destičku – blízcí podle něj otevřou stránku v telefonu.

Ukázka stránkyVytvořit podobnou