Léta na chalupě
Od roku 2013 jsme každé léto trávili na chalupě na Vysočině a pro Maxe to byla nejkrásnější léta života. Ráno začínalo kontrolní obchůzkou pozemku: zkontroloval plot, pozdravil přes pletivo sousedova Alíka a vždycky nakoukl do skleníku – kdyby se tam objevilo něco nového. Okurky mu chutnaly skoro stejně jako sýr.
Přes den ležel ve stínu jabloně a na všechny dohlížel. Když Klárka šla k rybníku bez dospělých, zvedl se a tiše šel za ní – nikdo ho o to nežádal, prostě to tak cítil. Plavat neměl rád, ale do vody vždycky vlezl po kolena, aby byl u dětí, a hlídal je z břehu jako plavčík.
Večer jsme zatopili v krbu a Max si lehl na svůj kobereček. To bylo jeho místo: nikdo, ani kocour Mourek, si tam netroufl lehnout. Poslouchal, jak si povídáme, občas si tak zhluboka povzdechl, až jsme se smáli, a usínal při praskání dřeva.
Na podzim jsme sbírali jablka a Max nosil spadaná do koše jedno po druhém, opatrně, aby se neotloukla. Polovinu ale cestou snědl.