Zvirinka.cz
Petra a Klárka s Maxem na podzim

Ve vzpomínkách

Max

Maxík

12. 3. 2009 — 3. 10. 202314 let s námi
V Petřině náruči
„Byl jsi náš nejvěrnější přítel, nejhlasitější budík a nejteplejší deka. Děkujeme za každý den s tebou, Maxíku.“

Kdo vzpomínáRodina Novákových: Tomáš, Petra, Tereza a Klárka

O mazlíčkovi

To nejdůležitější

Druh
Pes
Plemeno
Zlatý retrívr
Pohlaví a barva
Pes, světle krémový
Jak jsme se poznali
Z chovatelské stanice z Moravského háje u Třebíče
Město
Brno
Oblíbený povel
„Hledej!“
Přezdívka od sousedů
Profesor
Výška v kohoutku
58 centimetrů

Klidný a chytrý, ale tvrdohlavý, když si myslel, že má pravdu. Hlídal dům i děti a miloval práci: povel splnil napoprvé, pokud za odměnu čekal kousek sýra.

Tvrdý sýr, nejlépe z cizího talíře

Gumový míček na provázku – vydržel déle než všechny ostatní hračky

Kobereček u krbu na chalupě a přední sedadlo v autě

Hledání ztracených klíčů

Dlouhá zimní procházka podél přehrady, sníh po kolena

Životní cesta

14 let spolu

  1. 3. 5. 2009

    Přišel do rodiny

    Jeli jsme do chovatelské stanice pro klidné štěně, ale on první doběhl k autu, sedl mi na nohu a nechtěl pustit. Celou cestu domů spal Petře na klíně a v noci uspořádal koncert za dveřmi ložnice. Od toho dne už ložnice zavřená nebyla.

  2. 15. 1. 2010

    První sníh a první závěj

    Skočil do závěje po hlavě, vynořil se celý bílý a usoudil, že sníh je to nejlepší, co lidé vymysleli.

  3. 23. 5. 2011

    První výstava – a hned vítězství

    My jsme byli nervózní, on ne. V kruhu se Max choval, jako by výstavy byly jeho práce: stál rovně, díval se na rozhodčího a čekal na sýr. Domů jsme přijeli s první rozetou a obrovskou kyticí, kterou hned zkusil ochutnat.

  4. 1. 8. 2012

    Stěhování z Prahy do Brna

    Dvě stě kilometrů na předním sedadle. V novém bytě nejdřív obešel všechny pokoje, vybral si místo u balkonových dveří a od té doby ho považoval za své.

    Cesta borovým lesem – Maxova oblíbená trasa
  5. 14. 4. 2014

    Narodila se první štěňata

    Devět štěňat feně Almě od Svitavy. Max je chodil každý večer navštěvovat, opatrně každé očichal a odcházel s výrazem velmi pyšného otce.

  6. 20. 6. 2016

    Zkouška canisterapeutického psa

    Půl roku výcviku s cvičitelkou, zkouška v hlučném sále a osvědčení canisterapeutického psa. Potom Max tři roky chodil každou sobotu do dětské nemocnice: děti mu předčítaly, hladily ho a vyprávěly mu, co je bolí. Sestřičky říkaly, že v Maxovy dny šly injekce snáz – děti se přestaly bát.

  7. 9. 2. 2019

    Operace zadní nohy

    Při honičce za míčkem na ledu si přetrhl vaz. Operace dopadla dobře, ale tři týdny s límcem kolem krku nám nikdy neodpustil.

  8. 3. 10. 2023

    Poslední den

    Teplý podzimní den na chalupě. Ležel na svém koberečku u krbu a všichni jsme byli u něj. Odešel tiše, ve spánku.

Příběh po letech

Rok za rokem

První den doma, Maxovi jsou dva měsíce

Štěněcí léta

První měsíce žil Max podle vlastního rozvrhu: v šest celá rodina vzhůru, v sedm snídaně, v osm hledání něčeho na kousání. První léto snědl dvoje tenisky, roh gauče a Terezin úkolníček z druhé třídy. Paní učitelce jsme to tak i napsali.

Učil se ale rychle. „Sedni“ zvládl za jeden večer, „lehni“ za dva a „ke mně“ fungovalo, jen když to sám považoval za potřebné. Cvičitel Jirka mu říkal „chytrák s povahou“ a tvrdil, že s takovými psy se člověk domlouvá, ne jim velí.

Zimní procházka s Terezou

2010

Rok prvního sněhu a první opravdové práce. Max vyrostl a začal dům hlídat doopravdy: každého kurýra uvítal basem a pak ho s vrtícím ocasem doprovodil k výtahu. Na jaře jsme chodili do kurzu poslušnosti a v létě měl první osvědčení – za všechno výborně, kromě trpělivosti v blízkosti sýra.

Léto u moře v Chorvatsku

2011

Výstavní rok. Max byl na čtyřech výstavách a z každé se vrátil s oceněním. My jsme se naučili upravovat mu srst a on se naučil trpělivě stát na trimovacím stole. V létě jsme poprvé jeli k moři do Chorvatska. Max dlouho očichával vlnu, pak se odvážil do vody po prsa a už nechtěl ven.

Cesta borovým lesem – Maxova oblíbená trasa

2012 – stěhování

Přestěhovali jsme se do Brna. Pro Maxe to znamenalo nové vůně, nový borový les za domem a nové přátele. Za týden ho znal celý dvůr a babičky na lavičce mu schovávaly sušenky. V srpnu se stal Šampionem České republiky – rozhodčí řekl, že tak klidného psa dlouho neviděl.

Celá parta – Max podává tlapku
Večerní procházka lesem

Léta na chalupě

Od roku 2013 jsme každé léto trávili na chalupě na Vysočině a pro Maxe to byla nejkrásnější léta života. Ráno začínalo kontrolní obchůzkou pozemku: zkontroloval plot, pozdravil přes pletivo sousedova Alíka a vždycky nakoukl do skleníku – kdyby se tam objevilo něco nového. Okurky mu chutnaly skoro stejně jako sýr.

Přes den ležel ve stínu jabloně a na všechny dohlížel. Když Klárka šla k rybníku bez dospělých, zvedl se a tiše šel za ní – nikdo ho o to nežádal, prostě to tak cítil. Plavat neměl rád, ale do vody vždycky vlezl po kolena, aby byl u dětí, a hlídal je z břehu jako plavčík.

Večer jsme zatopili v krbu a Max si lehl na svůj kobereček. To bylo jeho místo: nikdo, ani kocour Mourek, si tam netroufl lehnout. Poslouchal, jak si povídáme, občas si tak zhluboka povzdechl, až jsme se smáli, a usínal při praskání dřeva.

Na podzim jsme sbírali jablka a Max nosil spadaná do koše jedno po druhém, opatrně, aby se neotloukla. Polovinu ale cestou snědl.

Klárka a Max doma

2018

Max zestárl a zklidnil se. Čenich mu zešedivěl, ale oči zůstaly stejně pozorné. Dál chodil každou sobotu do nemocnice a klíče našel pořád rychleji než kdokoli z nás.

2019

Těžký rok: operace nohy a dlouhé zotavování. Chodili jsme po kouskách, nejdřív pět minut, pak deset. Do léta Max zase běhal za míčkem, i když už ne tak rychle jako dřív.

Vánoce, Max mezi světýlky
Tereza přijela domů – největší radost

2020–2022

Tichá léta doma. Byli jsme víc spolu a Maxovi se to líbilo: všichni blízko, všichni pod dohledem. Naučil se otevírat lednici a na dvířka jsme museli koupit zámek. Tereza vyrostla a odjela studovat do Olomouce a každou její návštěvu Max vítal, jako by se vrátila z cesty kolem světa.

Poslední podzim

2023

Poslední léto na chalupě. Hodně spal na sluníčku, pomalu obcházel pozemek a dlouho ležel pod svou jabloní. Na začátku října odešel. Uložili jsme ho tam, kde mu bylo nejlépe.

Vzpomínky

Co vyprávějí blízcí

Budík

Každé ráno přesně v šest si Max sedl k posteli a začal vzdychat. Nejdřív potichu, pak hlasitěji, pak položil čumák na peřinu. Když nepomohlo ani to, přinesl mi boty. Za čtrnáct let jsem ani jednou nezaspal. Teď si budík nastavuju v telefonu a pokaždé si říkám, že zvoní špatně.

Táta

Maxi, jsi nejlepší na světě. Už se nikdy nebudu bát tmy, protože jsi mě to naučil. Mám tě ráda.

Klárka, 9 let

Dopis Maxovi

Maxíku, uplynul měsíc a já ti ráno pořád sypu granule do misky – ze zvyku. Pak si vzpomenu a dlouho stojím v kuchyni.

Pamatuješ, jak jsme si pro tebe jeli do chovatelské stanice? Byl jsi nejmenší a nejodvážnější. Sedl sis mi na nohu a nepustil, dokud jsem neřekla: „Tak dobře, jsi náš.“ Tomáš pak říkal, že sis vybral ty nás, a ne my tebe. Asi to tak bylo.

Děkuju za večery u krbu na chalupě, za míček, který jsi přinesl po sté, za ukradený sýr a za to, jak jsi dělal, že jsi ho nevzal.

Tvůj obojek jsme pověsili v předsíni. Pokaždé, když odcházím, se ho dotknu. Jako bych ti říkala „ahoj“ a ty odpovídal jako dřív, ocasem o podlahu.

Spi sladce, zlatíčko. Na tvé jabloni je letos spousta jablek.

Petra · říjen 2023

Jak našel klíče

Jednou v zimě jsem někde na dvoře ztratila klíče od bytu. Hledali jsme je s baterkami celý vchod – marně. Pak vyšel Tomáš s Maxem. Dal Maxovi očichat moji rukavici a řekl: „Hledej!“ Za pět minut Max přinesl klíče ze závěje u garáží. Měsíc jsem ho pak krmila karbanátky. Od té doby jsme mu na dvoře říkali Profesor.

Sousedka Jana

Úspěchy a ocenění

Na co jsme byli hrdí

Interšampion · Šampion České republiky · Canisterapeutický pes · Dárce krve

  • Šampion České republiky

    Mezinárodní výstava psů, Brno 2012

    1. místo

  • Vítěz plemene

    Národní výstava psů, Praha 2013

    CACIB

  • Canisterapeutický pes

    Dětská nemocnice, Brno 2016

    Výborně

Potomci

34

34 mláďat ve 4 vrzích

  • 14. 4. 2014

    Druhý rodič – Alma od Svitavy

    9 mláďat

    Aron, Asta, Ajax, Ája, Arny, Akira, Amor, Aura, Atos

  • 2. 3. 2015

    Druhý rodič – Bella z Pálavy

    8 mláďat

    Bady, Bára, Bruno, Bessie, Baron, Betty, Boby, Bonnie

  • 19. 5. 2016

    Druhý rodič – Cindy Zlatá Vysočina

    10 mláďat

    Cézar, Cora, Charlie, Cassie, Cyril, Cleo, Chester, Cindy, Casper, Coco

  • 11. 9. 2017

    Druhý rodič – Alma od Svitavy

    7 mláďat

    Dax, Daisy, Dino, Dora, Duke, Dolly, Max Jr.

Dobré skutky

Pomoc druhým

Dárce krve

Šestkrát daroval krev na veterinární klinice v Brně psům po nehodách a operacích.

zachránil 6 životů

Canisterapeutický pes

Tři roky chodil každou sobotu do dětské nemocnice: děti mu předčítaly a přestaly se bát léčby.

120 návštěv

Pomoc útulku

Dělal „chůvu“ štěňatům z útulku: učil je chodit na vodítku a nebát se aut.

11 štěňat našlo domo

Pátrání po ztracených

Dvakrát pomáhal dobrovolníkům hledat houbaře, kteří zabloudili v lese u Brna.

našli 2 lidi

Rodokmen

Max z Moravského háje

Chovatelská stanice Chovatelská stanice z Moravského háje, Třebíč

Matka

Ivy z Moravského háje

Šampion ČR

Max

Max

Otec

Caesar Golden Paradise

Interšampion

Místo vzpomínky

Kde je uložena vzpomínka

Hřbitov pro zvířata

Hřbitov pro zvířata u Brna

Brno-venkov

Pod starou břízou u cesty. V létě mu tam nosíme jeho míček.

Svíčka na památku

Zapalte svíčku

Ať blízcí vědí, že vzpomínáte i vy.

Stačí klepnout na svíčku

Slova útěchy

Hodně sil. Max byl opravdový přítel celé ulice.

Jana, sousedka · 17. listopadu 2026

Pamatuji si, jak na nás čekal u branky. Čest jeho památce.

Martin a Lucie · 17. listopadu 2026

Děkujeme Maxovi za naši Bessie – jeho dcera s námi žije už devět let a je stejně tvrdohlavá.

Šárka, majitelka Bessie · 17. listopadu 2026

Naučil mě nebát se velkých psů. Děkuju!

Vojta, 12 let · 17. listopadu 2026

Čekali jsme na něj každou sobotu. Děti se pořád ptají, kdy Max přijde.

Lenka, zdravotní sestra · 17. listopadu 2026

S psy pracuji dvacet let a takových žáků jsem moc neměl. Max přemýšlel dřív, než jsem stihl dát povel, a všechno dělal s důstojností. Čest jeho památce a vám hodně sil. Dali jste mu krásný život.

Jirka, cvičitel psů · 17. listopadu 2026

Slova se na stránce objeví, až je rodina přečte.

Tato stránka se otevírá přes QR kód

QR kód můžete umístit na pamětní destičku – blízcí podle něj otevřou stránku v telefonu.

Ukázka stránkyVytvořit podobnou